NEZRUŠENO HISTORY
Jaroušova verze
Jak to viděl Vašek

22.1.2000

Smyčky nad Vltavskou kotlinou

První vnímané pocity, které jsem rozeznával po znovunabytí vědomí ztraceného po oznámení, že se sobotní výlet nekoná, byly naprostá beznaděj, hluboká prázdnota a nevyslovitelný smutek, že se spolkem bodrých kumpánů nepojedu od hospodě k hospodě. Vypadalo to, že pro plnou marodku a neochotku bude sobotní výlet zrušený. Už jen na nás (Editě a Jitce, Jardovi a Vaškovi) bylo zdvihnout prapor klubové cti a výlet uskutečnit.

Bylo rozhodnuto, že podnikneme krátký výlet kolem Chaber (bydlí v Chabrech Chabrusáci?), místa Vaškova podnájmu. Jaroušovy plány na okruh, který by obsáhl parky u Měšic i scenérii nad Vinoří, brzy vzaly za své a to hlavně jeho vinou – neustále nenacházel a ztrácel značky, spravoval kolo, zdržoval s focením a nakukováním do mapy, kterou nechal nést Editě. Cestu tvořily ze dvou třetin polní a lesní cesty zbytek zasolená nebo zasněžená silnice.

Trasa: Horní Chabry – Dolní Chabry – Čimice – dále po zelené až do Klecan, Klecánek, silnicí na Řež, potom po červené značce přes kopec …?… a technicky náročným sjezdem úzkým chodníčkem s dechberoucími výhledy dolů, se závějemi sněhu a listí, po kluzkých kamenech prudce skloněnou Větrušickou roklí k přívozu. Otočka u libčického přívozu a několikakilometrový výšlap do Vodochod a Máslovic, při kterém jsme překonali 120 výškových metrů souvislého stoupání. Dál měla cesta pokračovat do Panenských Břežan, ale narazili jsme na omezení staré předlistopadové mapy: vojenští stratégové, zřejmě před strachem z vlastního obyvatelstva, nezakreslili Vodochodské letiště do mapy a nám nezbylo, než se vydat na okružní jízdu kolem něj. Naštěstí tam vedla příjemná stezka, na které jsme ukrajovali svůj příděl kilometrů, pohodu polní stezky vystřídal nejhorší úsek cesty: silnice E55, na které na nás nečekalo pochybné pokušení, ale projíždějící auta nám řádně zasolila, a proto jsme ve Zdibech s úlevou odbočili po žluté do Veleně?, odkud nás modrá dovedla ztišeným úvozem zpátky do Chaber.

Ó radosti, říká si postava rozmrzající v dece a srkající horký punč při psaní těchto řádků, ó radosti, která člověka naplňuješ, když vzorek pláště jeho kola je osamělou stopou života ve ztišené krajině, když skřípání zhutňovaného sněhu a praskajícího ledu kaluží je spolu s jemným ševelením padající sněžné krupice jediným doprovodem zrychlených vdechů a výdechů, když napětí a úzkost při sjezdech na hranici ovladatelnosti zvyšují hladinu adrenalinu, ty radosti jsi byla u počátku i v cíli naší cesty, snad jen pochyby o tepelně izolačních vlastnostech termosky, nutnost opravovat nastavení blatníků, posbírané bodláky na kalhotech a již ke koloritu zimy náležející Vaškovy omrzlé prsty u nohou, narušovaly tvou velebnou hymničnost.

Statistické údaje o výletě:

Během 3h:36m trvajícího výletu jsme ujeli 34,9km, průměrnou rychlostí 13km/h, s čistým jízdním časem 2h:40m, překonali převýšení 360m (Vašek ovšem překonal převýšení 490m).

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 08. listopad 2000
Copyright © BBCC, 2000