Ahoj,

jak jste určitě postřehli, i naše druhá cykloakce byla poněkud poznamenána počasím, i když tentokrát to bylo spíše díky OAJově „vyměknutí“. Před původním termínem 8.3. bylo celý týden ošklivo - až to OAJ psychicky neustál a v pátek kolem deváté večer rozeslal esemesku:

…a celou sobotu bylo nádherně…

Po celý následující týden bylo sice poněkud mrazivo, ale již jsme se počasím zastrašit nedali. A tak jsme se v sobotu 15. 3. po desáté ranní sjížděli na Masaryčce. Překvapivě si všichni plně uvědomovali, že vlak rozhodně na nikoho nečeká, takže jsme se sešli i se slušným časovým předstihem.

Zúčastnění:

• OAJ (Marcela tentokrát byla v Plzni)

• Láďa + Simča

• Vašavky

• Vrstevnice + Podčarovka

…celkem 7 lidí…

Zakoupení jízdenek a naložení se do vlaku proběhlo bez komplikací. Ty nastaly až ve chvíli, kdy se začali nudit průvodčí. Nejenže neskrývali úděs nad tím, jaké „množství“ cyklistů se hodlá přepravit (na 3 vagóny bylo našich 7 kol evidentně moc), ale navíc jsme byli vykázáni se svými bicykly na plošinu ke dveřím, abychom nepřekáželi, ačkoli jsme tam každému překáželi. Průvodčí byli ve svých požadavcích dost nekompromisní a vzhledem k tomu, že jsme ještě nevyjeli, raději jsme poslechli - lepší, než být násilně vykázán z vlaku. Vašek to ale nesl dost těžce a chtěl se hádat (ale průvodčí včas odešli prudit do jiné části vlaku), no a Láďovi při prvních pohybech vlaku spadlo kolo a ulomilo se mu kus přilby. Ach jo…, ale vyjeli jsme přesně na čas.

Kolem jedenácté jsme byli v Úvalech - nepěkné nádraží. Otlučené betonové sloupy, rozbité nápisy - no, tady České dráhy do svého majetku příliš neinvestují. Nebyl důvod se zde dlouho zdržovat, takže po nezbytné fotodokumentaci jsme vyrazili.

Průjezd Úvalama byl bez komplikací - taková asfaltová nuda. „Legrace“ nastala až na okraji Klánovického lesa. Celou cestu vlakem jsme šmírovali, jak moc jsou lesy rozmoklé a nutno říci, že vizuelně to nevypadalo nijak podezřele. Směle jsme tedy šlápli do pedálů a vyrazili lesní cestou. V tom okamžiku se nás ale zmocnilo zděšení - naše kola se zabořila do rozměklé půdy schované pod vrstvou suchého listí. Okamžitě se ozvalo cvakání přehazovaček, ale výsledek byl téměř nulový. I naše snahy jet co nejvíce po okraji cesty vyšly na prázdno a kličkovat mezi stromy se nikomu moc nechtělo. Netrvalo to dlouho a řidítka jsme přeměnili v tlačítka a doufali jsme, že až dojdeme k blízkému rozcestí pod viaduktem, situace se zlepší.

Opak byl ovšem pravdou - pod viaduktem (evidentně široko daleko nejnižší bod) bylo „moře“, kterým odnikud nikam protékal potok. A kolem toho všeho bylo docela slušné bahniště. Ani jsme se nesnažili přiblížit se. S ohledem na situaci jsme přehodnotili naši další cestu - končíme s průzkumem cest Klánovického polesí a nadále se budeme snažit dostat se co nejjednodušším způsobem na blízkou cyklostezku a po ní co nejrychleji do hospody na nádraží v Klánovicích.

Cyklostezka nás příjemně překvapila - byla asfaltová a rovná a svítilo tu sluníčko a netrvalo to dlouho a stanuli jsme před hospodou na nádraží v Klánovicích, kterou si Láďa vyhlédnul již z vlaku. U piva, čaje a občas i polévky jsme tady vydrželi více jak hodinku. Sice padaly nepěkné návrhy, zda by nebylo lepší vyčkat vlaku, ale to by bylo nečestné a nesportovní. Kolem jedné jsme se proto zase vydali na cestu.

Dál to bylo celkem jednoduché - podél tratě jsme jeli až do Běchovic. Cesta proběhla OK i s krátkou pauzičkou na čůrání. Z Běchovic jsme pak jeli podél tratě a směťáku do Dolních Počernic - tady podle mapy už někde tekla i Rokytka. Tu jsme ale spatřili až v Počernicích za Počernickým rybníkem a nadále jsme se striktně drželi podél toku. Projeli jsme Hostavice a Kyje, chvílemi jsme to brali lesem, chvílemi jsme museli vzít za vděk silnicí, kousek nás ještě neminulo bahno. A také jsme museli zmáknout dokopec před Vysočanama. A jednou sebou Vašek prásknul, když se mu nezdařilo včas vytáhnout nohu z nášlapů.

Ve Vysočanech už okolí potoka nabralo striktně městský charakter a v Hloubětíně jsme museli potok na chvíli opustit, protože zdejší průmyslová zóna nedovolovala cestu po břehu. A prodírat se s kolem cestou necestou se nikomu nechtělo. Naštěstí se hlavní Poděbradská rekonstruovala, takže se jelo pohodově. Jednou jsme se ještě pokusili přiblížit se k Rokytce, ale nezdařilo se. A nebylo to tu ani nijak přívětivé - opuštěné budovy jakési bývalé tovární budovy či nádražíčka vypadaly dost ponuře.

Na Harfě jsme zase mohli sjet k potoku - tady se už jelo skvěle. Přes Libeň to byl samý park (tedy pokud pominu, že jsme museli překonat Vysočanskou dálniční spojku) a než jsme se nadáli, byli jsme u soutoku s Vltavou. Jen Láďa pořád a pořád už odkudsi z Vysočan propagoval hospodu, ale návštěvu tohoto zařízení jsme ponechali až na konec cesty, protože teď se rozsedět v putyce, to by znamenalo dojíždět zřejmě po tmě a to se nám nechtělo.

První fáze cesty podél Vltavy byla silně narušena výstavbou metra - cyklostezka byla neprůjezdná, takže jsme se museli kousek vrátit a na cyklostezku jsme najeli zase až u tramvajového mostu. No a pak už to byla vysloveně pohoda. U pěší lávky u ZOO se s námi rozloučili Vašavky a my jsme vjeli do Stromovky - tak tady to byl pro nás naopak vysloveně šok.  Trojský ostrov byl téměř celý vykácen, zahrádkářská kolonie nikde, jezdecký areál nikde, o bývalé hospodě u přívozu ani nemluvě a ve Stromovce samotné byly travnaté plochy většinou zorány a jak se vzpamatují stromy, to asi zatím netuší nikdo. Docela síla.

Kolem půl páté jsme dojeli na Letnou - já s Podčarovkou jsme odjeli směrem k domovu a OAJ s Čihákama šli uklidit kola do garáže a pak v nejbližší hospůdce hodnotně zhodnotili dnešní akci.

Šlapej dál !
V Praze dne 25. března 2003
Vrstevnice

Epilog:
Na dnešní den byla naplánována cyklistická akce, ale i když naše cyklistické zážitky časem pominou, sobota 15. 3. 2003 zůstane navždy v historii BBCC nesmazatelně zaznamenána. Právě v tento den večer dotlouklo srdce Karla Kalivody…

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 22.04.2003 23:34