Neděle 14. července - konečně doma

Rekapitulace:

ujeto:                     594 km

trasa:                     trajekt -  polské Swinoujscie - německý Berlín -  český Cínovec - Praha

počasí:                  aby nám to nebylo líto, tak zase přeprchalo - my si ten mrak snad táhli sebou, v Česku nás ale přivítalo sluníčko a teplota asi 20° C

 

V 6,00 jsme konečně přistáli ve Swinoujscie. Nahrnuli jsme se sice k busu, ale byli jsme zase vráceni zpět - stali jsme se vězni na lodi neboť celníci v Polsku pracují až od 7,00, takže do té doby z lodi nikdo nesmí. No a tak jsme zase jedli, pili a klábosili. Jen s platebními kartami tu měli v restauraci trošičku problém, protože jeden terminál je nějak odmítal brát.

V 6,45 jsme se opět sešli u busu, kde Simča zjistila, že nemá ledvinku s pasem a podobě. Naštěstí ji našla stále pověšenou na židli, kde ji zapomněla. Uf...

7,08 - konečně nám bylo povoleno opustit loď a v 7,24 jsme konečně opustili přístav a vydali se směrem ku Praze.

9,15 - 10,15 - hranice Polsko/Německo. Tak tady si nás docela slušně vychutnali a nikdo vlastně nevěděl, proč nás tu tak dlouho nechali vykvasit. Údajně se jim prý nelíbilo, že jsme se šli protáhnout z busu ven.

 

V Německu jsme pak absolvovali zastávku na parkovišti protože naše ledviny holt pracovali na plno. Prostě museli jsme všichni na WC. Tady nás ale čekal dost silný šok. Dvě modré plastové kadibudky byly zcela zaplněny exkramenty předešlých návštěvníků a kdo na tohle neměl žaludek a použil blízký les, pak musel velmi a to velmi zlehka našlapovat a pečlivě vybírat místo kam šlape. Jednohlasně jsme vzkřikli CHCEME ZPÁTKY DO DRSNÝCH HOR NA VYTÁPĚNÁ WC!!!

                                                                                                                    ...a dále směr Cínovec a Praha...

 

15,30 - Drážďany, kde konečně přestalo pršet.

16,35 - 16,50 - Cínovec, kde nás přivítalo sluníčko. Aby také ne, když už jsme vlastně byli skoro doma. Jen ty naše hory byly proti těm norským najednou takové mrňavounké. Ale my si na ně zase zvykneme.

18,55 - Pankrác. Prostě stihli jsme to do sedmi!!! Ještě jsme srovnali dluhy, rozloučili jsme se s ostatními a pak už jsme nacpali své věci do přistavených vozidel a rozjeli jsme se ke svým domovům. A na Norsko nám zbyly už jen krásné vzpomínky. A jak jsme vlastně to Norsko poznali my?!? Takže...

 

Když se řekne N O R S K O...

-          jedním slovem nádhera - chvíli si připadáte jak na Šumavě, chvíli jako v pohádce,

-          z listnatých stromů převažují břízy, z jehličnanů smrky a borovice, místo naší kleče tu najdete akorát tak vřes a zakrslé vrby,

-          lesy přecházejí poměrně rychle v kamenité náhorní planiny. Láme se to někde kolem 600 m n/m - pořád se jede zelení, náhle se objeví pár zakrslých vrb a už jsou tu jen kameny a vítr a sníh a kameny…

-          náhorní planiny jsou sice kamenité a větrné, ale mají své nezapomenutelné kouzlo. Hlavně je odtud nádherný výhled do okolí,

 

-          počasí tady je velmi proměnlivé. Soustavně jsme mokli a schnuli. Oblačnost tu nelze nazvat jinak než pásovitou = kolem nás se nad okolními kopci střídaly pásy deště a bez deště. Na druhou stranu, když pršelo, nepršelo dlouho. Velkým paradoxem pak bylo, když jedni zmokli a druzí o kilometr dál ani netušili, že někde pršelo (ti ale zase zmokli jindy),

-          paradoxně se před deštěm nedalo téměř nikde schovat. Stromy tady neposkytovaly absolutně žádný úkryt - rostou tak nějak nekošatovitě,

-          a pokud odněkud pocházejí mraky, pak je to určitě z Norska. Tady se mraky kupí neuvěřitelně nízko, soustavně zahalují a odhalují vrcholky hor a soustavně je někde na dohled vidět závoj deště,

-          absolutně všude nás žrali komáři. Ty bestie tady snad ani nechodí spát. Žrali kohokoli, kdykoli a přes cokoli a soustavně si máchali nožičky v jakémkoli našem jídle a pití,

-          nejsou tu, nebo jsme alespoň, neviděli žádné výškové budovy. Všechny domy působily hrozně malinkatě. I královský palác v Oslu byla taková uříznutá placka,

-          mimo město jsme potkávali hlavně dřevěné stavby. Je to až neuvěřitelné, ale ty domečky byly tak umě schované mezi stromy, že je mnohdy z cesty ani nebylo vidět,

-          benzínku moc nevidíte, ale na každém kroku potkáte parkoviště či odpočívadlo s vyhlídkou, lavičkou, stolečkem a s WC, které je nejen čisté a má prkýnko, ale je občas i vyhřívané,

-          norci nenávidí, když se vstoupí do jejich územního teritoria. Jsou v tu chvíli absolutně nekomunikativní,

-          mobilní sítě telefonů fungují opravdu všude, alespoň na poslání zprávy či nouzové volání,

zkrátka:

-          je to země vysokých hor, divokých potoků, tichých fjordů, nenažraných komárů a obrovských mraků

-          a jak řekla Edita: „Je tu tak čisté ovzduší, že se tu bacili dusí.“

 

A ještě naposledy Norsko očima druhých - tentokrát z pohledu dalšího účastníka našeho zájezdu Petra Diviše…

 

Biketour Norsko 2002 (28.6.-14.7.)

A je to tady!!! Většina z nás, co rádi cestují a berou cestování jako krev svého života a pohon v době typických rutinních dní všedního dne se už nemohli dočkat chvíle, kdy staneme se všemi věcmi, z nichž jistě o téměř jedné třetině se dá s jistotou předem říci i věcmi zbytečnými, bez kterých by jste se určitě obešli J na místě určeném… Kde všechny tyto potřebné věci nezbytné pro přežití necelých 3 týdnů v přírodě bez výdobytků moderní doby nabydou punce významné a někdy i životně významné věci. Třeba takové zápalky jsou v deštivém letním Norsku celkem věcí humornou, tak zapalovač je právě onou věcí životně významnou…J

 

Co říci k Norsku a na nic nezapomenout? Přemýšlím, jestli bych mohl říci taky něco negativního, ale zatím jen tiše mlčím a přemýšlím...:-) Stanovaní ve volné přírodě i hluboko v národních parcích je prostě úchvatné...Probuzení v nadmořské výšce 2000m obklopen vodopády vyššími než je v Paříži věž Gustava Eifela, stovky metrů vysokými skalisky, které se ani z uctivé vzdálenosti nevejdou do širokoúhlého fotoobjektivu...je prostě jedinečný zážitek... Všechna ta krása okolo je kolorována ledovcovými jezery, duhou, sněhovými poli, mlhou, sluníčkem, vodopády, mraky v kterých stojíš ty i hora, větrem, divokých několik desítek kilometrových sjezdů, ale i výšlapů na kole, ovečkami, sobi, Laponci, zakrslými břízkami, lišejníky a mechy porostlé ostré špičky vrcholů, houbami, které se dají sbirat po cestě přímo z kola, sněhovými vánicemi v červenci, jahodami, třešněmi, pstruhy a lososy, hluboko do pevniny zakouslými fjordy s tyrkysově modrou vodou, trajekty nahrazující mosty v místech kde silnice končí a začíná, pitnou vodu z téměř čehokoliv co teče a to bez doprovodu průjmu :-), a dále a dále a dále...

 

Zkusím napsat, alespoň heslovitě J , pár věcí, které mě i teď s odstupem času, kdy píšu těchto pár řádek, jako první bliknou hlavičkou J Protože to budou bezpochyby ty nejintenzivnější pocity, zážitky a vjemy které ta krása kolem nás obklopovala necelé tři týdny…

 

* z 80% převládají dřevěné roubené domky se zelenou střechou porostlé travou plnou lučních kytiček...

* tisíce ostrovů a ostrůvků,

* divoké řeky svádějící k raftingu (zkusili jsme a zážitek je nepopsatelný...),

* Atlantik,

* teplý Golfský proud,

* tyrkysově modré ledovce,

* třetina země za polárním kruhem,

* pro cykloturistu překrásné klikaté cestičky stoupající vzhůru od hladiny fjordu až k nebi, a na nich my na bajekách J

 

 

 

* města, jako tisíciletý královský Trondheim, Oslo, Lillehamer,... které nemají ve světě podobenství z hlediska architektury a infrastruktury (výběh pro koně na místě parkoviště u několika patrového bussines centra s kouřově skleněnou fasádou...) a velmi citlivého zakomponování do zeleně a do přírody vůbec...

* tisíc let staré dřevěné kostelíky, ale i robustní kamenné katedrály v gotickém stylu...

* lodě a pozůstatky kultury Vikingů, jenž pluli do Ameriky stovky let před Kolumbem...

* letní noci, kdy sluníčko nezapadá...

* dokonale čisté moře, řeky, jezera a vodopády lákající ke koupání,

* jestli Finsko je země tisíce jezer, pak Norsko je země tisíce vodopádů a bez obligátního mála i zemi tisíce jezer (doposud jsem neviděl vetší koncentraci... :-) )

* ...pokračovat by se dalo ještě na pár stránkách, nicméně osahat si tu krásu na vlastní kůži je samo sebou nejintenzivnější vnímání a dráždění lidských smyslů...:-) Takže balte kola, stany, cyklobrašny a hurá na Nordweg!!!

 

Když budete chtít vidět jeden z nejkrásnějších koutů světa a mít ještě krásnější pocítek na těle i na duši, pak vězte, že to co jsem napsal je jen kousíček toho, co Vás v Norsku potká...:-) Protože ty nejkrásnější pocity, co se Vám na srdci usadí, se dostaví přímo uprostřed toho rajsky krásného koutu země…

 

Putování s bicyklem po Zakarpatské Rusi na mě také zanechala hluboké pocitové stopy. Protože putování po této části Ukrajiny bylo také úchvatné. S Norskem se to nedá srovnávat, protože je obojí úplně jiné... broskev s melounem také nepostavíš proti sobě na misky vah, ale můžeš o nich říci, že obojí je výborné a obojí jsou ovoce...:-)

 

Všechno jednou končí. A to ať chceme či nechceme. Tedy i naše "cesta na sever" (v originále Nordweg a v jiném jazyce třeba Norway :-) ) skončila 9-ti hodinovou plavbou na 7+2 patrovém gigantickém trajektu plným hospůdek, restaurací, shopů s alkoholem, casinem, diskotékou,... prostě návrat z drsné, syrové, zamračené, ... ale přesto snad nejkrásněji modelované krajiny na světě jsme zakončili vydařenou pařbou u prostřed Baltu na trajektu Polonia za výrazného houpání (občas se to nedalo ani ustát... Kdo nepil mel i tak výraznou kocovinku, kterou šněroval útroby lodi pravidelným sinusovým krokem :-) )

 

Info:

Stránek mají spousty, ale tady je pár těch, které jsem si opsal po cestě a které jsou určite zajímavé...

Typická oblast středního Norska...

www.geiranger.no

 

A jak Norové bydlí...?

www.systemhus.no

 

Ceny jedné Norské realitky, to kdyby jste se chtěli rovnou odstěhovat...:-) (Norové mají platy přibližně stejné jako my. Jenže my to u nich musíme ještě násobit 4,2...)

www.hodne.no

 

Diviš Petr 16.08.2002

(Kdo si ho nepamatuje, tak to je ten kluk co měl tu hnědovlasou holku a hrál na kytaru.)

 

A to už je opravdu fschechno. Tak Šlapej dál!!! A někdy někde zase příště AHOJ !!!

 

                                                                                                                                        VrstevniceJ a kol.

 

 

Od: Oaje Pro: ALIVE-bbcc

Odesláno: 13. listopadu 2002 1:23

Předmět: Norske Video a Cedeo

Ahoj přátelé,

pro všechny, kteří projevili zájem o CDéčko s fotografiemi nebo o kazetu s videem z Norska mám jednu dodatečnou zprávu :

 

Peki vyrobil k oběma médiím grafické přebaly (k CDéčku buklet titulní i zadní a k VHS samolepící přebal na krabičku kazety). Obé je velmi vydařené a Pekimu patří za nečekanou iniciativu příslušná dávka holdu.

 

A tak ti, kteří si již svá média převzali tu, tam či onde, mají uvedené doplňky u mne a mohou si je při nějaké nejbližší příležitosti převzít. Ti, kteří dosud na převzetí norské dokumentární emise nezareagovali (Jarouš a Rajče) je dostanou dokonce na média nainstalované.

 

Zdraví, OAJ

 

 

 

 

 

Od: šerpice Míši Pro: norskou sekci BBCC

Odesláno: 29. srpna 2002 0:02

Předmět: sraz Norsko

Vazeni pratele,

tak uz nastal cas na nase setkeni, pro ty, kteří prezili usedave plakajici oblohu, zimnice pani prirodya jejich6 svaly nevypovedely sluzbu v drsnych severskych krajich.

S pomoci vrstevnice [te blondynky v zlutem habitu], si Vas dovoluji pozvat na setkani nad vinem, fotkama, videem.

 

Sraz je dne 17.9.2002 v 18.00-18.30hod v pizzerii "U 14 pomocniku" v Jecne ulici 15 (snad) - zkratka je to primo u stanice tramvaje Stepanska

Mame salonek v suterenu, skvele tu vari (pizzy i vsechno mozne jine), podavaji asi 2 druhy piva a vubec vsechny mozne alkoholy i nealkoholy. zatim si tu vzdy kazdy prisel na sve.

Muzeme tu promitat a vubec pachat co je nam libo.

Velka vyhoda je ve strategicke poloze v centru, takze dosazitelnost ode vsad je bezproblemova (v soucasnosti preferovat blizkost metra je myslim... - no, nebudeme to komentovat-vlozka od vr)

Ani nevim, na jake jmeno je to zamluvene, je to ale celkem jedno - bud to bude na BBCC, na Vrstevnici nebo na Jandovou, ale my jsme to nikdy nepotrebovali vedet.

proste jsme tam vzdycky prisli s tim, ze tam mame od daneho casu zamluveny "spodek", ze to zamlouval pan Kalivoda a nebyly nikdy problemy.

Bude zajisten digitalni projektor [BBCC], pres ktery lze poustet video, fotky z notebooku a i diapozitivy (pokud nekdo ma, muselo by se domluvit propojeni, coz ale neni problem).

vse vzdy poustime na zed, aby byl obraz dostatecne velky (sundane obrazy a lampy pak spolehlive vracime na misto neposkozene).

Tak to jsou slepene informace ode mne a vrstevnice.

Moc se tesim, az Vas vsechny uvidim a zavzpominame.

Mejte se do te doby nadherne.

Misa

...něco končí, něco začíná, tak zase příště AHOJ!!!...

A to už je k Norsku fuckt a opravdu fschechno. Šlapej dál !!!