Celou akci, jako vždy, skvěle připravil OAJ, ale ne vždy vyjde všechno tak, jak si člověk naplánuje. Není nutno zaobírat se podrobnostmi, zkrátka a dobře, OAJ se z osobních důvodů nakonec nezúčastnil žádné z akcí plánovaných na dnešní den, čímž nám ale zcela neplánovaně připravil hned zrána docela slušnou bojovku…

Cca v 8,00 jsme se začali scházet u OAJe před garáží, přesně tak, jak jsme měli náčelníkem OAJem nařízeno:

• Vr

• Petr Janda (OAJův syn)

• Láďa Čihák

• Marcela

• Luboš, Jindra a Píťa Jandovi (OAJův brácha s rodinou)

• Radana

Nikdo z nás však bez OAJe neměl tušení, proč tady jsme, co tady máme dělat a většina pak vůbec netušila, kam odtud máme odjet. Dobrou půlhodinku nám trvalo než jsme se vzchopili k nějakému rozumnému činu, nicméně jakmile jsme se definitivně rozhodli, že na vodu jedem, bylo již dílem okamžiku přesunout lodě na přítomná auta, naložit připravenou krmi do přítomných aut a krátce po deváté jsme vyrazili směrem na Skryje. Jen Láďa Čihák se pod vlivem ranních událostí rozhodl vodní radovánky na Berounce oželet a vrátil se domů.

10,00 - ačkoli byl na tuto hodinu stanoven sraz ve Skryjích, NEBYL tam NIKDO. Nelze ovšem říci, že bychom čas srazu ignorovali, prostě se jen nikomu nezdařilo přijet zavčas. Dost sporná je tedy otázka, zda v tomto případě platilo pravidlo „na nikoho se nečeká“, protože i když se nečekalo, tak se vlastně nic nedělo a na druhou stranu vlastně se čekalo, až se něco začne dít. Sakra, to jsem se do toho nějak zamotala. Tak zase raději zpět na Berounku.

10,15 - do Skryjí dorazil Pfyzik s Netrefielm a s Janou (Mamutova dcera). A nutno říci, že se Pfyzikovi velmi ulevilo, když zjistil, že je ve Skryjích sice první, nicméně není poslední (zdá se, že na jeho psychice přece jenom zůstal lehký stín z příjezdu na Devast o 10 hodin dříve!!!).

S různě velkým zpožděním pak dojížděli další:

• 3x Valaši (opět v plné sestavě).

• 3x Kožaři - nelze opomenout zmínit se o jejich letošní cestě na WC, neboť ačkoli se WC účastnili již po třetí, vyrazili z Prahy po Strakonické dálnici (!!!) a uvědomili si to až u Mníšku pod Brdy, kdy Lídě začalo být divné, že ještě neminuli Beroun J. Na druhou stranu ale měli možnost pokochat se krásou Brdských lesů v ranním listopadovém slunci…

• pak dorazila naše sekce od OAJovy garáže.

•  no a na závěr přijeli ještě Mamuti, i když pro tentokrát jsem nucena uvést Jirka D. s Alenou neboť jsem, díky přítomnosti Mamutovic dcery, měla nařízeno chovat se decentně. A ostatní jakbysmet… (Takhle nějak sis, Mamute, představoval, že si to vezmu k srdci J ???)

…celkem 18 lidí + 7 lodí…

Na startu naší plavby to dost dlouho vypadalo poněkud chaoticky - evidentně chyběla OAJova tvrdá ruka. A navíc se ještě řešilo „kdo s kým“ neboť my jsme sice přivezli 2 lodě, ale vůbec jsme ještě neřešili, kdo na nich pojede. Vše se ale nakonec v dobré obrátilo, ostatně jako vždy. Takže jak vypadala naše letošní flotila:

• loď Valachů = Valaši (překvapivě) = kormidelník Jarouš, háček Edita a porcelán Mareček

• loď Kožařů = Kožaři (rovněž to asi nikoho překvapí) = kormidelník Zdeněk, háček Dan

• loď Mamutů = Mamuti (ovšem POZOR, nejsou Mamuti jako Mamuti) = kormidelník Mamut, háček Jana

• loď Jandů = Jandovi (ovšem POZOR, opět není Janda jako Janda) = kormidelník strýc Petr Janda, háček synovec Píťa Janda

• loď Pfyzikus = kormidelník Pfyzik, háček Netrefil

• loď OAJ = kormidelník Radana, háček Marcela (OAJi, neboj, loď jsme sice použili, ale na pokřtění stále čeká; my jsme jen vyzkoušeli, zda do ní neteče - a neteče!)

• ponorka = single Alena  - původně mě všichni ukecávali, ať s Alenou jedu na háčku, ale po té, co jsem zjistila, jak utopila loď na Lužnici, rozhodla jsem se posílit suchozemský doprovod. Bez plovací vesty jsem se do lodě odmítla posadit a to jsem ještě vůbec netušila, jak prozíravé to bylo. Někdy není zas až tak špatné, že je člověk zásadový...

doprovodná vozidla:

• auto Jandů = Luboš + halí belí

• auto Kožařů = Lída + Jindra

• auto Vr = Vr + čaj a rum

cca 11,40 - vyplulo se. Počasí bylo nádherné, sluníčko svítilo a hřálo ze všech podzimních sil, stav vody byl velmi uspokojivý, takže nic nestálo pohodové plavbě v cestě.

Týřovice - jakmile nás plavčíci spatřili na břehu, jali se zastavovat a vylézat z lodí v domnění, že již bude občerstvení. Rychle jsme je ale sešťouchávali zpět s tím, že po necelém kilometru plavby nemají nárok vůbec na nic. Jen Mamut se jakýmsi záhadným způsobem protáhnul na břeh a do lodě byl ochoten zase nastoupit až po doušku černé kávy.

U Rozvědčíka - plánovaná občerstvovací zastávka a opět nezapomenutelná:

-          vzhledem k tomu, že zcela neplánovaně odjelo halí belí s Lubošem do Křivoklátu pro rohlíky, museli se všichni nejprve spokojit s čajem a rumíčkem. Ale i to stačilo.

-          intermezzo pro Láďu - neboj, na tebe jsme také nezapomněli. Každý, kdo vylezl na břeh a spatřil inkriminované rákosí (mimochodem, je zase nižší), okamžitě si radostně zavzpomínal: „tady si Láďa předloni ustlal!!!“

-          když nebyl Láďa, postarala se o nevšední kulturní vložku tentokrát Alena. A skvěle - listopad nelistopad, prostě se CVAKLA!!! Je ale fakt, že ji k tomu dopomohl Pfyzik s Netrefilem a Jaroušem, kteří ji původně jeli zachránit !!! Nakonec zachraňovali jen loď a Ferneta. Když jsme pak sledovali Alenu, jak se po prsa ve vodě snaží dostat se ke břehu, byla jsem velmi ráda, že jsem se pro dnešní den zvolila jako doprovod a nesedím na postu háčka. A rovněž Mamut byl v tuto chvíli evidentně potěšen, že díky přítomnosti své dcery může vše s námi sledovat ze břehu s kelímkem horkého čaje s rumem v ruce a nemusí se vrhat pro nějakou Mamutku do vodního živlu.

-          Alena do svého flízového oblečení nacucla dobrou polovinu Berounky, ale na druhou stranu měla skvělou možnost zjistit, že její pohorky jsou opravdu nepromokavé - voda z nich v žádném případě nevytékala. Ovšem Mamut byl dost překvapen (až zklamán), že sebou v lodi neměla i mobil. Jen teplotu vody Alena nestihla změřit - prý to vůbec nestudilo, jen to dost pálilo. No tak tedy příště…

-          než se Alena převlékla, byla dostatečně ohřátá OAJem přichystaná krmě. Halí belí bylo tak skvělé, až i Jarouš zapomněl, že je vegetarián a snědl dva nášupy i se salámem.

-          s plnými bříšky a v teple slunečních paprsků se téměř všem, ovšem kromě Marečka, začalo chtít spát, takže byl nejvyšší čas opět nasednout do lodí.

-          no a při vyplutí opět excelovala Alena - ačkoli neměla na své lodi žádného provázku a břeh byl poměrně vysoký, sešloupla loď na vodu. Pak už jen, za hurónského smíchu nás ostatních, sledovala, jak se loď po Berounce vzdaluje. Tentokrát loď zachránil Petr s Píťou, ale i oni měli chvílemi na mále - proud zde byl opravdu dost nepříjemný.

-          po této exhibici se raději obětoval Pfyzik a vyměnil Alenu za háčka Netrefila, který jel dále na singlu. Zřejmě i díky tomu již Alena dosáhla cíle bez výjimečných událostí. Na druhou stranu jsme ale i my měli po legraci.

rodný domek Oty Pavla - nepředpokládali jsme, že by se expozice nějak změnila, takže jsme návštěvu vynechali.

polorozbořený jez - všichni jej zvládli bez problémů. Dost nuda. Mamut sice učinil drobný náznak, že by snad mohl průjezd jezem zpestřit něčím neobvyklým, ale drobné kolísnutí přes skrytý kámen zručně vyrovnal.

No a pak už to bylo do Višňový co by kamenem dohodil, nebo spíše co by dvakrát pádlem máchnul. Bylo 15,15 a všichni šťastně dopluli do cíle. Letos jsme to stihli opravdu v rekordním čase. A jestli to takto půjde dál, pak se nám někdy snad i zdaří dojet do toho kdysi plánovaného Zbečna.

Od 18,00 byla opět plánovaná část společenská. Mnoho se nás sice nesešlo, nicméně měli jsme to hlavní - střechu nad hlavou, pivo, jídlo, projektor, video, kameru a pásky, takže jsme měli možnost opět shlédnout pár záběrů z našich minulých akcí. A řeknu vám, když má člověk možnost se ohlédnout, stojí to BBCC za to J.

A to je z letošního WC MMI vše. Šlapej dál (o pádlování nemluvě)

 V Praze dne 4. listopadu 2001
VrstevniceJ

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 12.11.2001 17:11