- Cestovní itinerář -

Přátelé,

tento itinerář, který jsme pro Vás připravili k cyklistickým zájezdům na Korsiku, je sestaven tak, aby Vám co nejvíce ulehčil orientaci a zároveň jste se dozvěděli nejdůležitější informace a zajímavosti o místech, která navštívíte. Kapitola, označená symbolem hradu pojednává právě o těchto zajímavostech. Kapitola se symbolem kola popisuje podrobně trasu z cyklistického pohledu, upozorňuje na případná nebezpečí, nebo odbočky. Každá cyklistická etapa je pojmenována a dozvíte se její základní údaje. Nechybí ani výškový profil trasy.

Věříme, že takto koncipovaný itinerář Vám bude maximálně vyhovovat a zpříjemní Vám putování po Korsice. Pokud byste přeci jen našli nějaké nedostatky, nebo nápady jak jej vylepšit, neváhejte a oznamte to průvodcům.

Jan Hocek

Poznámky z historie

Nejstarší lidská kostra, která se na ostrově našla, je "Dáma z Bonifacia", z r. 6600 před Kristem. Tato žena patřila k lidem sběračům - lov

cům, kteří se živili tím, co jim příroda dala. Ještě dříve, v období čtvrtohor, občas nebyla Korsika ostrovem - dalo se přejít z Itálie suchou nohou a žili tu velcí savci, kteří potom vyhynuli. Jejich kostry se našly v jeskyni na Cap Corse. Daleko větší památky pocházejí z doby kolem r. 2500 př. n. l., kdy se na Korsice rozvinula megalitická kultura a běžně vyráběli měď. Velké megalitové sochy najdeme na mnoha místech, např.Filitosa, kam se dá zajet na kole.

Dobu historickou začali Korsičané tím, že provozovali pirátství. Loupit bylo co, Korsika vždy ležela na křižovatce důležitých mořských cest. Kolem r. 260 př. n. l. kolonizovali Korsiku Římané. Do 3. stol. byla Korsika kvetoucím ostrovem - mluvilo se tu řecky a latinsky, žil tu ve vyhnanství Seneca. Z římských kolonií se na ostrov dostalo křesťanství, vznikaly kláštery. V 5. stol. přepadli Korsiku Vandalové, kláštery zničili a ostrov vyplenili. V 6. stol. církevní stavby obnovil Řehoř Veliký. Do 11. stol. ovládli středomoří Maurové. Měli na ostrově základny a původní námořníci, Korsové, se stáhli do hor. Místní šlechtici se navzájem pobíjeli, život byl nejistý na pobřeží i ve vnitrozemí. Mírumilovní občané prosili papeže, aby politováníhodnou situaci ukončil. Řehoř VI. pověřil správou ostrova pisánského biskupa. Pisánská republika tehdy byla v období maximálního rozkvětu, pisánští byli výborní organizátoři a stavitelé. I na Korsiku přinesli mír a rozkvět, vzniklo mnoho románských kostelů.

Od r. 1284 do r. 1729 vládl na ostrově Janov. Janovský guvernér sídlil v Bastii a na ostrově byla zřízena fungující samospráva. Během těchto let zažila Korsika mnoho lidových povstání a pokusů o ovládnutí zvenčí. V 17. stol. vzniká na ostrově mnoho barokních kostelů. Od poloviny 17. stol. ale janovská republika upadala a ztrácela moc. Soudci na ostrově byli stejně úplatní jako v Itálii a občané brali spravedlnost do

svých rukou. Rozmohl se fenomén krevní msty - vendetta. V letech 1729-1769 je ostrov pod vlivem Francie a toto období se nazývá korsická osvobozenecká válka. Významnou postavou tohoto období je "vůdce korsického národa", protifrancouzsky zaměřený patriot - Pascal Paoli. jeho přívržencem byl zpočátku i mladý Napoleon Bonaparte, který se narodil v Ajjaciu.

Za 1. světové války padlo na Korsice 14000 lidí a mnozí emigrovali. Emigrace a imigrace je běžný jev korsického života. Mnohá francouzská přímořská města jsou zčásti korsická, Korsičané se vrací na penzi na ostrov. za prací naopak přicházejí Italové. Italové s Němci obsadili Korsiku r. 1942. 4. 10. 1943 byla Korsika prvním osvobozeným francouzským departamentem. R. 1944 zlikvidovali Američané pomocí DDT malárii. 1972 byl zřízen Korsický národní park, zahrnující asi 1/3 rozlohy ostrova.

V současné době se někteří nacionalisté nemohou smířit s příslušností k Francii a snaží se „zviditelnit“ násilnými akcemi a útoky na veřejné budovy. Třebaže ostrov má značné výhody, především z ekonomických vazeb s pevninou, pokoušejí se nacionalisté o jejich uvolnění a pod pláštíkem zesílení autonomie se snaží prosazovat úzce partikulární zájmy. S násilnostmi začaly jednotlivé nacionalistické skupiny, z nichž nejsilnější je „Front de Libération National de la Corse (FLNC), od počátku 80-tých let a především v poslední době na sebe tímto způsobem upozorňují. Mnozí jejich členové jsou ovšem zapleteni do nezákonných aktivit, především pašování drog, a zdůrazňováním nacionalistických cílů se snaží uniknout spravedlnosti.

Korsika - obecná charakteristika

Korsika je se svými 8.722km² plochy po Sicílii, Sardinii a Kypru čtvrtým největším a s průměrnou výškou 568m nejhornatějším ostrovem Středozemního moře. Od severu na jih se středem ostrova táhne horský masív, jehož nejvyšší vrchol je 2706m vysoký Monte Cinto. Není tedy divu, že Korsika je se svými asi 200 tisíci obyvateli, z nichž polovina žije ve městech Bastia a Ajjacio, jedním z nejřidčeji osídlených ostrovů Středomoří. Nejdelší řekou je 84km dlouhý tok Golo, kanoisty vyhledávaný pro své extrémně těžké peřeje.

Vegetace a svět zvířat

Korsika je země protikladů - tyrkysová modř moře kontrastuje s rozpálenými skalami, které jsou protkány porosty křovin. V pobřežních oblastech a ve výškách do 1500 metrů najdeme především macchie - křoviny z keříčkovitých růží, kručinky, vřesu, jahodníku, levandule, rozmarýnu, tymiánu, jalovce, vavřínu, cesmíny a mnoha dalších druhů rostlin. V závislosti přírodních poměrech může být Macchie nízká, nebo až 4m vysoká, vždy je však trnitá a neproniknutelná. Vůně miliard květů macchií je cítit na moři dříve, než je ostrov vidět.

Do 400m sahá středomořská flóra s fíkovými kaktusy, agave, platany, mimosou, oleandry. Zvláštností nejsou ani korkové duby, pro svůj rychlý růst a antimalarický účinek se zde hojně vysazoval eukalyptus. Kolem kamenných vesnic ve stráních najdeme vinohrady, zahrady a sady s rostoucími olivami, citronovníky, pomerančovníky a fíkovníky. V pásmu do 900m narazíme na háje ušlechtilého kaštanu, jehož plody byly kdysi hlavním pokrmem Korsičanů a dodnes jsou oblíbené místními zdivočelými prasaty, jejichž masu dodávají unikátní chuť. Až do výše 1800 m následují nejkrásnější borové lesy, představované zejména korsickou varietou až 40m vysoké Borovice černé, Pinus laricio. Dosahují až 1800 metrů (např. Col de Verghio, Vizzavona, či Col de Bavella). V přímořských letoviscích si povšimneme eukalyptových alejí a hájů, které byly dříve vysazovány v

boji proti malárii (aroma eukalyptového oleje nemají rádi komáři).

Korsická borovice Kaštanovník Eukalyptus Korkový dub

Z exotičtějších zvířat můžeme při troše štěstí zahlédnout Orla skalního (oblast Cinto), nebo malé stádo muflonů (oblast Bavella a Asco). Naproti tomu setkání s takřka všudypřítomnými zdivočelými prasaty nebývá na Korsice rozhodně nouze. V mnoha horských oblastech se dokonce stala problémem, neboť jimi rozryté svahy jsou vydány napospas erozi.

Jazyk

Ačkoliv Korsika je francouzské území a všude se francouzsky domluvíte, stále ještě existuje korsičtina. Udržuje se hlavně ve vnitrozemí v horách. Často uvidíte dvojjazyčné nápisy (např. silniční ukazatele)

Jídlo

Korsická strava je charakteristická aromatickým kořením, olivovým olejem, hojností mořské potravy a vepřového masa. Typická specialita je charcuterie, jejíž základem je šunka uzené maso. Všude k dostání je i suppa corsa, polévka s fazolemi a česnekem. Fromage Corce je korsický tvrdý sýr. Výborná jsou i některá korsická vína, např. Santa Barba, nebo Fiumicioli.

Stručný itinerář

Trasa Bus Kolo

1.-2.den Odjezd z Prahy, přes Dol. Dvořiště - Brenner - 1200 (0-40)

Pisa (šikmá věž) - Livorno, trajekt do Bastie,

přejezd do Corte, individuální cyklistický program.

3. den Corte - Bergerie de Grotelle, pěšky na Punte alle Porto 0 40

4. den Corte - Calacuccia - Col de Verghio - Evisa - Porto 0 95 km

varianta: busem do Calacuccia, dále na kole 35 km 60 km

5. den 1. busem do Evisy, dále na kolech terénem do Porta 20km 40

2. individuálně kolo po silnici, potápění, koupání v moři,

vyhlídková plavba reservací Scandola 50

6. den na kolech přes Calanche - Cargese - Sagone. Dále 105km 48 km

busem do Ajaccia (prohlídka), dále do sedla Col de

Vizzavona,

7. den 1. výstup na Monte d´Oro 0 0

2. kaskády Anglais

8. den na kolech: Vizzavona - Bastelica - Tolla - Porticcio 0 85 km

9. den na kolech: Porticcio - Aqua Doria (nebo přes Coti Chiavari) 60-70

- Filitosa - Propriano

10. den přejezd busem: Propriano - Sartene (prohlídka) - 130km 0

Bonifacio (prohlídka) - Porto Vecchio - Zonza

11. den 1. na kolech: do sedla Bavella, výstup na jednu z věží 25

2. individuálně na kole Zonza – vodopád Piscia di Gallo 40-50

12. den na kolech: Zonza - Col de Bavella - kaskády Polischelu - 40

Solenzara

13. den Busem do Bastie, prohlídka, trajektem do Livorna, 1150km 0

přejezd domů

14. den příjezd do Prahy

Podrobný itinerář

Corte bývalo v letech 1755-69 „tajným“ hlavním městem Korsiky. V této době probíhala tzv. korsická osvobozenecká válka: nejdříve šlo o povstání sedláků proti daním. Francie získává na tehdy Janovem spravovaném ostrově spojence. R. 1755 byl zvolen Pascal Paoli generálem korsického národa. 1768 smlouvou z Versailes předává Janov vládu nad ostrovem do rukou Francie. Paoli je ale v té době už protifrancouzsky zaměřený patriot a vyzývá k boji proti Francii. Korsičané měli zpočátku úspěch, ale 8. Května 1769 je Paoli u Ponte Nuovo poražen a prchá do exilu. Dominantou města je vysoká věž - citadela. Zajímavostí je i bronzová socha na náměstí Duc de Padoue, kterou tvořil Bartoldi - autor Sochy svobody.

Kaňon Restonica - ledovcem a erozí modelované údolí začíná hned za městem Corte (viz mapka). Údolí prochází rezervací Foret de la Restonica s výskytem kaštanů a borovice Pinus laricio. Na konci kaňonu leží horské salaše Bergerie de Grotelle, kde najdeme občerstvení. Odtud je to po značené cestě asi hodinu k jezeru Lac di Melo. Jezero je ledovcového původu a je nejníže položené jezero v této oblasti. K dalšímu jezeru, Lac de Capitello, je to dalších 30 minut. To už leží ve výšce 1930m a 8 měsíců v roce bývá zamrzlé.

Údolí Restonica

Tato etapa je svým profilem dosti náročná a dokonale „otestuje“ Vaši zdatnost (o které nepochybujeme). Zhruba se dá stanovit tato stupnice: Až nahoru do 1,5 hod. bez zastavení - tento zájezd není určen pro Vás, zkuste raději Tour de France; 1,5-2 hod - výborně! Na Korsice Vás nemùže nic pøekvapit. 2-2,5 hodiny - stále jste na tom velmi dobře, většina etap pro Vás bude hračka, někdy se ale pěkně zapotíte. 2,5-5 hodin - nikam nespěcháte a to je dobře. Korsická příroda stojí za to, aby se člověk tu a tam zastavil, slezl s kola a rozhlédl se kolem sebe.

Silnice do údolí odbočuje v Corte z hlavní ulice, mezi dvěma mosty. Asi 500m je lemována domky, poté již vjíždíme do sevřeného údolí. Cestou nahoru vede stále lesem (stín), jen poslední 2km jsou otevřené.

Na konci silnice je velké parkoviště a salaše. U salaší je kiosek, kde je možné zakoupit lehké občerstvení, nebo třeba pohledy. Není tu WC. Kola nechte u kiosku, kde také začíná cesta k jezerům. Doporučujeme rovněž prohlídku salaší - jsou sice obydlené, ale majitelé Vás jistě nechají nakouknout. Počítejte zde s výrazně chladnějším počasím - rozdíl oproti Corte může být až 20°C! Pro cestu k jezeru je nutná větrovka.

Při sjezdu do Corte jeďte opatrně - silnice je velmi úzká a hrozí střet s auty.

Cestou k nejvyšší hoře Korsiky projedeme nejdivočejším kaňonem ostrova - Scala di santa Regina. Protéká jím nejdelší řeka Golo, která překonává na úseku 21km výškový rozdíl 555m. Na konci kaňonu vlevo leží přehrada Lac de Calacuccia, záhy vjíždíme do vesnice Calacuccia, která je jedním z výchozích bodů na nejvyšší horu Korsiky - 2706m vysoké Monte Cinto. Masív Monte Cinto je nejlépe vidět těsně před vjezdem do vesnice. O 3km dále leží malebná vesnička Albertacce. Když zaklepete u posledního domu vpravo a budete mít štěstí, že domácí budou doma, uvidíte malé lidové museum (pastevectví, lidové oblečení, apod.). Za vesnicí přejedeme most přes Golo. Vlevo pod ním si všimněte starého klenutého mostu. Pod mosty je možné se osvěžit v ledovém potoce. Ve stoupání do sedla projíždíme nejvyšším lesem ostrova - 70% stromů v něm jsou Borovice černé, některé až 50m vysoké. Sedlo Col de Verghio je nejen nejvyšším bodem etapy, ale asi i nejvyšším místem, kam se na kole dostaneme. Cestou od horské vesnice Evisa silnice lemuje místy až 1000m hluboký kaňon Gorges de Spelunca. Skály jsou z oranžově zbarvené žuly a jejich barva nejlépe vynikne při západu slunce. Porto leží v místech, kde stejnojmenná řeka ústí do stejnojmenného zálivu. Dominantou je strážná věž, vybudovaná v polovině 16 stol. Janovany. O kousek dále je pláž, která ale při vlnobití může být nebezpečná.

Během nejdelší etapy vyšplháme na nejvyšší bod, odkud se spustíme z nejdelšího sjezdu. Z Corte nás čeká nenáročné stoupání do 654m vysokého sedla, odkud sjíždíme do vesnice Castirla. Zde jsou ostré serpentiny, navíc v dosti prudkém klesání. Opatrně! Na hlavní silnici se dáme doleva, mineme restauraci a po mostu přejedeme řeku Golo. Zde začíná 16 km stoupání soutěskou. Za vesnicí Calacuccia si odpočineme - asi 3 km jedeme po rovině, až k mostu. Tady bude čekat autobus. Dále je stoupání o poznání mírnější, navíc se schováme ve stínu borovic. V sedle je kiosek, kde se můžeme občerstvit. Sjezd vede až do Evisy lesem. Těsně za vesnicí vpravo nepřehlédněte první úchvatný pohled na kaňon Spelunca. Silnice se zužuje, často vede po samém okraji skal, někdy i skrze ně. Pohledy jsou fantastické - nespěchejte! Asi 5km před Porto je ostrá odbočka vpravo (směr Ota). Je možné jet tudy, u Pont Genois nechat kola, vykoupat se a udělat si krátký výlet do soutěsky. Do Porto dojedeme přes Otu.

Tento den nás čeká pravý horský terén, kdy překonáme tři horská sedla. Autobusem vyjedeme nad vesnici Evisa a "ponoříme" se do lesa Forét d´Aitone, tvořeného borovicemi Pinus laricio. Informační středisko Maison Forestiere d´Aitone leží nedaleko silnice z Evisy do sedla Verghio (otevřeno 9-12 a 14-18 hod.). Poblíž centra rostou nejstarší Korsické borovice (přes 500let). Stromy byly pro svoje vynikající vlastnosti využívány pro výrobu nábytku a stěžňů lodí, takže ve 2. pol. 19. stol. byly lesy na Korsice téměř zdecimovány. V okolí se nabízí množství hezkých procházek - např. k vodopádům Cascades de la Valla Scarpa.

Jinou možností je odpočinout si od kol a vypravit se na vyhlídkovou plavbu rezervací Scandola. Jedná se o celodenní výlet podél pobřeží s možností sledovat vzácné ptactvo a unikátní geologické objekty. Při zpáteční cestě loď na 2 hodiny zastaví ve vesničce Girolata. Tato vesnice, do které vede jen cesta pro muly, má v současnosti 15 stálých obyvatel. Dominantou je strážní věž ze 17. stol., ze které je pěkná výhled na záliv i vesnici. Je tu několik restaurací, které jsou ale poměrně drahé.

Přírodní rezervace Scandola

Rezervace „de Scandola“, vyhlášená r. 1975, získala své jméno podle oranžových střechových tašek (tzv. scandule), které pokrývají mnoho ostrovních horských domků a mají stejnou barvu jako okolní skály. Avšak plocha střech skalních formací je pouze malou částí úžasného geologického repertoáru, který tato rezervace a ostrov Korsika nabízí.

Skalní útvary se jeví jako naskládané kostky, věžovité jehly a sukovité spáry, které byly formovány sopečnými erupcemi před 250 milióny lety. Následující eroze vytvořily temné jeskyně, sluje a skalní průrvy. Barvy Scandoly jsou pozoruhodnými odstíny, které přecházejí z šedých tónů až do jasně zářivé nachové barvy porfyru.

V okolí se daří delfínům, jejichž život zde podporuje i dostatek potravy v podobě více než 450 druhů mořských řas, trav a různých pozoruhodných druhů ryb, které se vyskytují v hejnech, stejně jako v tropických mořích. Okolní útesy obývají kolonie racků a kormoránů. Můžeme zde spatřit osamocené sokoly. Ti loví drozdy, kteří si staví hnízda na holých skalních jehlách. Díky pečlivé ochraně se zde vyskytuje i vzácný Mořský orel. Z rostlin zmiňme pouze vzácný Mořský narcis (Pancratium maritimus) a starček (senecio cineraria).

Cyklisticky tato etapa nadchne opravdové bikery a milovníky pravé divočiny. Pojedeme po horských cestách, místy téměř nesjízdné sjezdy. Jelikož startujeme ve výšce 1150m a končíme u moře, zdálo by se, že půjde o sjezdařskou záležitost. V cestě je ale i několik pěkných výjezdů do sedel.

Začínáme na odbočce lesní cesty ze silnice D84, asi 200n nad rekreačním střediskem Village de Vacances d´Aitone. Odtud jedeme po pěkné široké lesní cestě, která mírně klesá asi 1,5 km k mostku přes potok. Dále stoupáme zalesněným úbočím. Cesta je velice dobře sjízdná, nejprudší úseky jsou vybetonovány. Na vrcholu stoupání, v sedle „Bocca a u Saltu“ je chatka, která může sloužit jako nouzový úkryt. Zde je čas na první odpočinek, můžeme se podívat na 100n dalekou skálu s pěkným výhledem na jih do údolí.

Následuje asi 3,5km dlouhý sjezd, místy znepříjemňovaný kameny a kořeny. Zakrátko začne cesta opět mírně stoupat (jedeme podle potoka, který je vlevo) a přijedeme na odbočku, která je hned za mostkem přes potok. Můžeme pokračovat po hlavní cestě vlevo, která ale po asi 2km končí v sedle Bocca di Felce - ovšem krásným výhledem. Cesta do Col de Cuccavera vede za zmíněným mostkem vpravo. Tento úsek je asi nejnáročnější: prudké stoupání a poměrně technické pasáže s kameny a kořeny, asi 2km do sedla. V sedle Col de Cuccavera je čas na druhou přestávku a oběd. Krásné výhledy na okolní hory je jistě plnohodnotnou odměnou za dosavadní námahu.

Ze sedla sestupujeme na druhou stranu po klikaté stezičce, která je zpočátku dost nenápadná. Procházíme krásným horským lesem Korsických borovic. Později se cesta místy ztrácí, je nutné držet se spíše mírně vlevo a nesestupovat do údolíčka po pravé ruce. Poté, co najdeme cestu, sjíždíme po ní do údolí. V tomto úseku je cesta místy stržená vodou, ale dá se projet téměř všude.

U mostu přes potok se můžeme vykoupat a odpočinout si před posledním výjezdem do sedla Bocca a u Verghiolu. V tomto úseku je velice kvalitní cesta, místy nás ale bude trápit slunce opírající se do svahu. Za to jsou zde nádherné výhledy zpět do údolí a do sedel Cuccavera a Felce. Sjezd ze sedla je velmi prudký a je znepříjemňován kameny - je nutné jet velice opatrně, zvláště s ohledem na únavu.

Jakmile uvidíme po pravé ruce domečky, jsme ve vesnici Serriera. Zde přejedeme potok a napojíme se na silnici D524, po které dojedeme do Porta.

Tato etapa nás nejprve zavede do jedné z nejhezčích skalních oblastí ostrova - Calanche. Skalní útvary, tvořené oranžovou žulou, jsou působením přírodních živlů zvětralé do bizardních útvarů. Je zde několik vycházkových okruhů. Jeden z nich začíná v ostré levotočivé zatáčce, procházka trvá asi 1 hodinu.

Brzy přijedeme do vesnice Piana, odkud se můžeme naposledy ohlédnout za skálami v Calanche. Silnice se vrátí k moři v Cargese. Bývala to dříve řecká osada - Řekové se poprvé vylodili v r. 1676 po dalších 200 let bylo město uzavřenou kolonií s řeckými zvyky. Dodnes zde žije asi 300 řeckých rodin, které dodržují některé staré zvyky. Zachoval se i řecký kostel z r. 1852. Dále pokračujeme podél pobřeží s plážemi i skalisky do Sagone. Toto výletní místo je chráněno před větry a oblíbili si ho už Římané, jejichž osada tu stála. Ta byla později zničena a dávnou slávu připomínají už jen ruiny katedrály Sant´Appiano, datující se ze 12. Století a ležící 1km severně od Sagone.

Cestou navštívíme město Ajaccio, jehož název vychází z římského jména Adjaccium (místo odpočinku). Asi nejznámější fakt je ten, že se zde r. 1769 narodil Napoleon Bonaparte. Bronzová socha Napoleona stojí na náměstí Place de Gaule. Dnes je to významný přístav a centrum turistického ruchu. Ve městě je několik pláží s velmi pěkným koupáním, na nábřeží kavárny a restaurace. Z museí stojí za pozornost pouze Musée Fesch s cennou kolekcí italských obrazů.

Hned zpočátku nás čeká prudké, asi 8km dlouhé stoupání k Calanche. V tomto úseku jezdí poměrně dost aut a autobusů - výletníků k Calanche. Proto jeďte opatrně, obzvláště v zatáčkách dávejte pozor. To je však vyváženo překrásnými výhledy na strmé pobřeží. Dále se silnice proplétá skalami a stoupání už není tak prudké. Za Pianou projedeme sedlem a sjíždíme k Sagone. Cesta podél pobřeží je mírně zvlněná - místy vede těsně u moře, jindy zase trochu stoupe.

Programově volný den pro cyklistiku, ale samozřejmě, že i na kole se můžeme svézt. Kdo si však chce odpočinout změnou pohybu, jistě uvítá možnost vystoupit na pátou nejvyšší horu Korsiky, 2389m vysoký Monte d´Oro. Výhled z vrcholu patří mezi nejhezčí na ostrově - za pěkného počasí spatříme všechny hlavní korsické hory - Cinto, Rotondo, Renoso a Includine. Vidět bývá i největší město Ajaccio. Výstup i s návratem trvá asi 7 hodin.

Pokud se necítíte na celodenní výstup, okolí Vizzavony skýtá množství pěkných procházek - např. ke kaskádám Cascade des Anglais. Řeka Agnone zde vytvořila množství přírodních bazénků, ve kterých se dá i koupat.

Z kempu po krátkém stoupání přijíždíme do sedla Col de Vizzavona. Přesně od sedla vede severním směrem cesta, po níž po 15-ti minutách dojdeme k Janovské pevnosti Fort de Vizzavona. Je odtud i hezký výhled. Přes sedlo Vizzavona vede hlavní silnice a železniční trať, jež spojují dvě nejvýznamnější města Korsiky - Ajaccio a Bastia. Spojení vlakem trvá 4 hodiny, autobus je o hodinu rychlejší.

Ze sedla sjíždíme do vesnice Bocognano. Bocognano je spojeno s bratry Antoine a Jacques Bellacoscia, kteří se zde narodili v letech 1817 a 1832. Měli 18 sester, které vychoval jejich otec se svými třemi manželkami, rovněž sestrami. Antoine se od r. 1848 musel skrývat v macchiích, protože zavraždil starostu města v jakési bezvýznamné hádce. Spolu se svým bratrem potom ještě provedli několik dalších vražd a zůstávali na svobodě jen díky podpoře místních lidí. R. 1871 oba bratři uprchli z ostrova a bojovali za Francii ve válce proti Prusku. Po válce se vrátili jako hrdinové, ale r. 1888 je policie obklíčila v jejich domě. Antoine byl podle Korsických zákonů deportován do Marseille, osud Jacquese není znám.

Další vesnice, Bastelica, je místem, kde se narodil „nejkorsičtější z Korsičanů“ - Sampiero Corso. Jeho socha stojí v centru, naproti modernímu kostelu. Záhy vjíždíme do kaňonu Gorges du Prunelli. Pod vesnicí Tolla si všimneme přehrady Lac de Tolla, sloužící pro výrobu elektřiny. Za vesnicí Ocana se krajina začíná prudce měnit. Horskou přírodu střídají pomerančovníky, citrónovníky a jiné subtropické rostliny.

Stoupání do sedla Vizzavona vede po kvalitní široké silnici. Rovněž sjezd serpentinami do Bocognana vede po dosti rušné komunikaci. Proto pozor hlavně v zatáčkách a na úzkých mostech. V cestě je i železniční přejezd. Na samém konci Bocognana odbočuje ostře vlevo vedlejší silnice D27. Zpočátku je široká a kvalitní, ale jak se přibližujeme k sedlu, místy se asfalt zcela ztrácí a na své si přijdou i kvalitní pláště vašich kol. Je zde nepatrný automobilová provoz. Ze sedla Bocca d´Scalella je nádherný pohled na Monte d´Oro a sedlo Vizzavona. Sjezd dolů ze vede po úzké asfaltce s ostrými zatáčkami, proto pozor, abyste nepřepálili rychlost a neskončili v lepším případě v ostružiní.

Asi 5km za Bestelicou odbočíme vpravo na silnici D3. Záhy přejedeme most přes řeku Prunelli, kde se můžeme vykoupat. Další cesta vede přes vesnici Tolla (možnost sjet k přehradě a vykoupat se, odbočka naproti kostelu). Za vesnicí mineme sedlo, odkud už pojedeme jen z kopce. Cca 400m za sedlem vlevo vede asfaltový chodníček k vyhlídce na hráz přehrady. Do Porticcia dojíždíme po silnici D55. Kemp je na malém vršku, asi 2km od pobřeží.

Porticcio je v podstatě pás moderních hotelů a obchodů, lemovaný krásnými plážemi. Je to významná rekreační oblast pro obyvatele Ajaccia. Silnice D55 vede podél pobřeží s mnoha soukromými plážemi. Asi po 5km již najdeme i veřejné pláže: Plage d´Agosta, Plage de Rupione, P. de verghia a Anse de Portigliolo Pokud se budeme stále držet pobřeží, dojedeme po silnici D155 k majáku Tour de la Castagna.

Pokud se ale budeme stále držet D55, dojedeme do vesnice Coti Chiavari. Pokračujeme dále a po 5km dojedeme do Acqua Doria. Vzápětí odbočuje vpravo úzká silnice, která vede k mysu Capo di Muro, který na jihu uzavírá záliv Golfe d´Ajaccio. Je tu hezká pláž, přístupná po kamenité cestě. Na pláži je restaurace, kde podávají čerstvé ryby.

Historicky nejzajímavějším místem této etapy je bezesporu Filitosa. Toto místo bylo obydleno již od r. 6000 př. n. l. neolitickou kulturou. Lidé se živili zemědělstvím a bydleli v kamenných úkrytech. Okolo r. 3500 př. n. l. se objevuje kultura megalitická, po níž se dochovaly obří kameny. Jejich sochy mají často podobu lidí, čímž se odlišují od jiných podobných kultur v Evropě (např. v Stonehenge). Předpokládá se, že sochy zpodobňují mrtvé náčelníky a válečníky. Okolo r. 1700 př. n. l. připluli Torenťané - ti stavěli po celé jižní Korsice kónické sloupy - torri. Jejich funkce je nejistá, mohou to být místa, kde pohřbívali mrtvé. Větší torri sloužili jako skladiště potravy a zbraní a jako rozhledny. Torenťané při příchodu do Filitosy většinu menhirů zničili a vystavěli vesnici, zvanou casteddu. Vstupné okolo 20F.

Tato etapa skýtá mnoho variant. Podle chuti se můžeme více koupat na jedné z mnoha pláží, prozkoumávat divoké pobřeží, či naopak projezdit křížem krážem les Forét de Chiavari. Dost času lze strávit ve Filitose a obdivovat menhiry.

Tento den ujedeme velkou vzdálenost, ovšem ne v sedle kol, ale autobusem. Zato bude o to více času na prohlídku měst, koupání, nebo třeba vyhlídkovou plavbu. První město, kde se zastavíme na krátkou procházku je Sartene. Bývá také nazýváno nejkorsičtější z korsických měst. Město leží blízko pobřeží, a tak bývalo ve středověku často cílem nájezdů pirátů. Od 12. Do 16. Století bylo sídlem rodu Sgio, feudálních lordů, kteří nerespektovali zákony a brali je do svých rukou. Sartene se stává útočištěm různých psanců a zločinců, krevní msta - vendetta - se rozmáhá zejména v 19. stol. Nádech z těchto dob je znát dodnes. Zajímavostí je každoroční slavnost U Catenacciu, konající se na Velký pátek a připomínající Kristovu pouť s křížem.

Bonifacio leží na samém jihu ostrova, na vápencovém útesu, který vytváří poloostrov a krásný přístav. Takto v izolaci od zbytku ostrova, vypracovalo si Bonifacio vlastní atmosféru, která je více italská, než francouzská. Rozhodně si nenechte ujít procházku starým městem a přístavem. Nejhezčí pohled na město je ale pouze z moře - vyhlídkové čluny odjíždějí každou chvíli, plavba trvá asi 1 hodinu a stojí 30-40F. Pod městem je pěkné koupání, i když pobřeží je zde spíše kamenité.

Zonza je typicky horská vesnice, ležící na křižovatce cest. Je východištěm pro turisty mířící k sedlu Col de Bavella. Jelikož večer spíme ve stejném kempu, lze zvolit trasu podle svých představ. V okolí je mnoho možností „vyřádit“ se na kole v terénu. Rovněž je možné vypravit se na pěší túru.

Sedlo Col de Bavella patří mezi nejhezčí na Korsice. Přesně v sedle je soška Panny Marie Sněžné, pod níž najdeme křížky zahynulých horolezců - tato oblast je vyhlášená krásným a obtížným lezením.V sedle roste několik borovic, jejichž tvary jsou ovlivněné větrem. Panorama hor tvoří mimo jiné 2134 m vysoký Monte Includine a Aiguilles, Fourches de Bavella, Cornes d´ Asinao neboli jehly, vidlice a oslí uši.. Ze sedla projíždíme lesem Foret de Bavella, který v r. 1960 utrpěl rozsáhlým požárem. Přesto zde rostou nejen kaštany a borovice, ale i cedry a jedle.

Borovice v sedle Bavella

Po sjezdu ze sedla nás čeká dobrodružná túra kaskádami du Polischelu. Výchozím místem je most přes potok, asi 9 km od sedla Bavella. Kola nechte v lese pod silnicí (těsně před mostem vlevo), nebo o kousek dále vpravo u velkého dubu. Postupujte proti proudu potoka a po asi 10 min. dojdete k 1. Kaskádě. Dále se jedná prakticky o „plaveckou“ túru, zpestřenou při zdolávání vodopádů lezeckými partiemi. Proviant a cenné věci je nutno nést v nepromokavých obalech. Vybavení se skládá pouze z plavek a koupacích bot (nechoďte naboso!). Je možné postupovat i po výše položených cestách nad potokem. Od 3., resp. 5. kaskády výše je několik náročných míst a tuto partii doporučujeme jen velmi zkušeným.

Na konci cesty k pobřeží sledujeme tok řeky Solenzara, který nás dovede do stejnojmenného města. Zde naložíme kola a přejedeme směrem k Bastii, do posledního kempu.

Orientačně velmi snadná etapa. Zatímco stoupání do sedla Bavella vede po široké a kvalitní silnici, sjezd na opačnou stranu je úzký, plný serpentin a dosti prudký. Pozor, abyste nepřejeli potok Polischelu - pokud jedete již delší dobu po rovině, nebo dokonce do kopce, vraťte se. Byla by škoda o kaskády přijít. Po přejetí druhého sedla (Bocca di Larone) se silnice ještě dále zužuje, časté jsou skalní okraje a díry v asfaltu. Po příjezdu na hlavní silnici na pobřeží se dejte vlevo a po 300m odbočte doprava, kde uvidíte kemp, ve kterém budeme bydlet. Je zde i hezká pláž.

Poslední den na Korsice nás čeká už jen krátký přesun do přístavního města Bastia, nalodění na trajekt a cesta domů. Pokud to čas dovolí, bude možná krátká prohlídka města. Bastia je nejkomerčnější město Korsiky, průmyslová zóna se ale nachází dostatečně daleko na jih od centra, takže nijak nenarušuje jeho historické klima. Obchody a kavárničky jsou soustředěny okolo náměstí place Saint-Nicolas. Jižně odtud je staré město - Terra Vecchia s typickými korsickými zákoutími a barokními kostely. Nedaleká čtvrť Terra Nova je sídlem špičkových architektů, lékařů a právníků.