Čtvrtek 12. července = 13. den

etapa: Zonza

trasa: okolo Zonzy - viz jednotlivé skupiny

na hory lezlo: 9 BBCC + 3 doprovod

na kole jelo: 21 BBCC + 1 doprovod

v kempu zůstalo: 3 (pro změnu Martina Rajčová a pak se tu mamutili Mamuti)

ujeto: viz jednotlivé skupiny

Hned z rána nás čekal šok - s bagetami přijela ta blonďatá kráva. Kromě toho, že byla majitelkou kempu „U Fuconu“, vlastnila ještě místní pekárnu. Ach jo. Při pohledu na nás ji lehce stuhnul úsměv na tváři a po diskusi s kempným museli naši řidiči zaparkovat bus venku před kempem. Co bychom ji k radosti neudělali J. Bagety nám ale naštěstí prodat neodmítla.

Jinak jsme také měli konečně možnost prohlédnout, kam jsme se to vlastně v noci nastěhovali. Kemp byl naprosto úžasný. Nakonec jsme díky té nepřející babě ještě vydělali - tohle byl opravdu ten nejkrásnější kemp, v jakém jsme na Korsice bydleli.

Co se týká programu, byl dnes volitelný den a myslím, že si každý mohl přijít (a také si určitě přišel) na své.

Itik byl tentokrát stručný:

Zonza je typicky horská vesnice, ležící na křižovatce cest. Je východištěm pro turisty mířící k sedlu Col de Bavella. Jelikož večer spíme ve stejném kempu, lze zvolit trasu podle svých představ. V okolí je mnoho možností „vyřádit“ se na kole v terénu. Rovněž je možné vypravit se na pěší túru.

Takže dnes jsme měli jsme na výběr z těchto možností:

a) na kole vyjet do sedla Col de Bavella a pěšky přes věže Bavelly

b) bikerská sekce = crossové vyžití na štěrku, šotolině a kamení

c) vyjet si k jezeru l´Ospedale nebo kamkoli jinam

d) odpočívat v kempu

e) Rajčetova cesta za doklady

ad a) = věže Bavelly

Tuto sekci vedla Markéta a nabídky využili Radka, Toni, Radek, Zdeněk, Jája, Kristýna, Mlp, Irena a Eva. Z kempu vyrazili krátce po osmé a za celý den si užili trochu cyklistiky a dostatek turistiky. Jako vždy zdejší hory nezklamaly.

zúčastnilo se: 9 BBCC + 3 doprovod

ujeli: 25 km/400 výškových metrů

ušli: 750 výškových metrů

trasa: na kole: Zonza - sedlo Col de Bavella - pěšky přes věže Bavelly - a zpět

ad b) = biková sekce

Tuto sekci vedl Karel a zúčastnili se Podčarovka, Tomba, Kája, Tom, 2x Brčové, Petr PP, Jirka Kr. Jr. Odjezd byl plánovaný na desátou, ale vyjeli s lehkým zpožděním neboť Karel měl defekt a lepil. Kája s Tomem měly sice také měkčí pneumatičky, ale jen to prozatím dofoukli a vydrželo to.

Všichni si užili biku a Brč (nejstarší účastník této výpravy) udělal jako jediný salto přes řidítka - jo, jo, chce to holt cit.

zúčastnilo se: 8 lidí + doprovod

ujeto: 38 km

trasa: někde kolem Zonzy

ad c) = vyjížďka kamkoli po okolí

Této nabídky využila valná většina a vytvořily se tři skupinky:

skupinka PeDorky - jeli k jezeru a dále až do městečka l´Ospedale.

ujeli 39 km

skupinka Krejčíci (Jirka sr. + Johanka) a Klárka - vyšplápli si do sedla Col de Bavella

ujeli 25 km

skupinka Vr, Vrčka, Taťka, Gábina, Lojza, Oaj a Marcela

- my jsme prožili jeden z nejkrásnějších a nejklidnějších dnů na Korsice. Elegantně jsme se zbavili šerpů, elévů, chrtů a dětí a v klídku jsme se při kávě a sklence vína připravovali na vyjížďku.

- hodina H padla na 13,30 = vyjeli jsme směrem k jezeru l´Ospedale.

- vystoupali jsme cca 8 km do sedla Bocca d´Illarata a vystoupali jsme to v absolutní pohodě - buď už jsme totálně zblblí z toho Karla a chrtíme i když nemusíme nebo už jsme tak nadupaný, že nám nějaký ten dokopec už ani nepřijde.

- ze sedla jsme jeli sice s kopce, ale silný protivítr nám dělal dost problémy.

- jezero l´Ospedale vypadalo pochmurně - bylo to takové jezero ve stylu kanadské divočiny. Foukalo tu tak, že ani nikdo z nás neměl chuť se vykoupat. Jen jsme tu posvačili, vyfotili se a jeli jsme zpět.

- zatávka u Cade de Piscia di Gallo = „Čůrající kohoutek“ - byla to procházka kolem kaskád a mělo se dojít až k obřímu vodopádu, který znenadání vytéká ze skály (myslím, že jde o světovou raritu). Šlo se po vrcholu nádherného kaňonu a dole tekl divoký potok vytvářející bohaté kaskády. Fučel tu ale dost silný vítr, takže jsme postupně cestu k vodopádu vzdávali. Vodopád viděli nakonec jen Gábina, Marcela a PeDorky a to ještě z dálky či lépe řečeno z povzdálí. Zkrátka až úplně k němu nedošli.

- a zase jsme stoupali do sedla. Nyní, s větrem v zádech, jsme to do kopce místy valili i třicítkou a více z čehož jsme byli naprosto unešeni. Tak tohle se nám tedy ještě opravdu nestalo.

- no a ze sedla už to bylo do kempu co by kamenem dohodil.

ujeli jsme 28 km

ad d) = odpočinek v kempu

Tak tento program si dnes zvolila Martina Krajčová a téměř celý den v poklidu setrvala na karimatce s knihou v ruce. Skvělá relaxace. No a pak relaxovali i Mamuti - zbaviv se všech ostatních členů expedice mamutili se v podklidu celý den.

ad e) Račetova cesta za doklady

Tak tohle byl program, jehož jediným účastníkem byl Rajče. Rozhodně však jeho putování stojí za zmínku:

- Rajče nejprve vytelefonoval vše přes ambasádu a pak se vydal na policii do Ste. Lucie.

- odjížděl vybaven mapou a slovníkem od Oajů s tím, že když se nevrátí, tak ho zabásli. Tím ale lehce rozhodil Johanku s Klárkou, které se ještě dlouho po jeho odjezdu dohadovaly, zda se vrátí či ne. Na rozdíl od holčiček však Rajče v arestu viděl jisté pozitivum, neboť by již nemusel šlapat na kole a stravu by měl zdarma.

- rozloučili jsme se tedy s Rajčetem a v domnění, že je již dávno v prachu, věnovali jsme se přípravě na výlet. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme cca za 15 minut objevili Rajče sedícího před kempem, jak orientuje mapu k severu a zvažuje, zda jet přes Zonzu nebo jakousi zkratkou doporučenou Karlem. Doporučili jsme mu neriskovat a tak s přáním šťastného návratu konečně odjel - přes Zonzu.

- Rajče si tento výlet velmi užíval (básnil o tom celý večer). Cestou navazoval kontakt s domorodci, když se každého bezelstně vyptával, kde je policejní stanice (překvapivě ho všichni posílali stejnou cestou) a velmi si liboval, že si mohl jet svým poklidným tempem. Konečně zjistil, že kolem cesty nejsou jen rozmazané šmouhy, ale mohl pozorovat okolní přírodu a hory a konečně viděl něco jiného než pot stékající z čela na řidítka kola. (Chvílemi se nám zdálo, jestli ten Rajče nakonec neztratil ty doklady schválně…)

- v Ste. Lucii potkal hned policajta a větou „pasport fuč“ ho okamžitě uvedl do problému. Nikdo z nás dodnes netuší jak, ale Rajče tvrdil, že ho policajt poslal na stanici s tím, aby tam počkal, že si jen něco vyřídí a hned přijede.

- na stanici se Rajče setkal s dalším domorodcem - evidentně tu byl dnes rušný den. Nejvíce ho tu ale zaujalo asi 12 policajtských čepic (styl „četník ze San Tropez“) vyrovnaných do pyramidy - těžko říci, zda to byl důsledek krevní msty či megalomanství zdejší policije ve stylu „na každý den jiná“.

- v mezičase čekání sepsal Rajče za pomoci slovníku celou událost. Bylo to asi v tomto znění: „PÉRDE?/VOLER? (POCHE), 2 PASSPORTS + 500 FRF + 200 DM + 1000 CZK + VISA CARD“

- policajt po návratu hbitě vyřešil domorodce a pak se vrhnul na Rajče. Když viděl, že už to má sepsané, nechal ho to přepsat ve stejném znění do protokolu, opatřil formálními náležitostmi a Rajče se mohl vydat zpět - tentokrát ale využil Karlovy zkratky, takže se vyhnul Zonze a do kempu se vrátil z druhé strany. Alespoň toho více viděl.

ujel cca 39 km

Večer:

- trousili jsme se na nákupy do Zonzy a trávili jsme poklidný večer v duchu tradic BBCC.

- jen grilovat se nesmělo, protože bylo velké sucho a neustále tu kroužili hasiči. Díky tomu připravil Jirka Kr. sr. holčičkám skvělý steak na pánvi i s bramborou kaší a s úžasnou oblohou. Mlsně jsme kroužili kolem a obdivovali jsme Jirkovu pečlivost Když jsme ale viděli, jak se v tom nádherném jídle Johanka nípe a porci nechala zpola nedojedenou, byla nám Jirky i líto.

Jak to viděli jiní:

www.mujweb.cz/cestovani/solin/denik6.html

…Jektající zuby a svalový třes ... jaké příjemné probuzení do nového dne. Zmrzlá Zonza! Nevydrželi jsme a utekli jsme ze stanů v sedm. Pokoušeli jsme se asi hodinu přemluvit bombu, ale asi jí bylo taky zima. Slepicově- čínská polívka vznikla spíš silou myšlenek a než jí Pavel s Lenkou uprosili, tak jsme vyrazili pro bagety.

Další ranní překvapení. V Zonze se místní pekařka rozhodla dnes ráno, že si bere náhradní volno ... prostě se nepeče. Jeden šikovný místní nás poslal do místního obchodu, kde jsme se dozvěděli, že vzhledem k tomu, že místní pekárna nepeče, tak v místním obchodě dnes pečivo taktéž nebude. Antož jiný místní obchod neexistuje, Zonzané dnes asi budou o hladu. A my s nimi, co naplat ...

Opustili jsme jediný místní kemp. Vydali jsme se do Diamantových hor slézt Punta di u Diamante, horu s viklanem, a spočítali jsme, že v pohodovém tempu se nám podaří obhlídnout i Piscia di Gallo čili "Čůrající kohoutek" alias vodopád alias pramen říčky Oso…

… Dohodli jsme se, že určitě pokračujeme k Čůrajícímu Kohoutku, který je blíž k L`Ospedalle. Už když jsme zahlédli parkoviště plné aut se třemi kiosky plně obsazenými lidmi, pojali jsme trochu podezření, že tady nebudeme sami. Řítili jsme se asi s miliardou turistů nejprve po široké uježděné cestě, pak po mírně zvlněné a čím dál tím užší pěšině a nakonec jsme klopýtali přes kořeny a kameny po téměř kolmém svahu a pod nohy se nám pletly houfy maličkých a ještě menších dětí. Najednou se před námi vynoří jednolitý proud vody čůrající z výšky padesáti metrů z malého otvoru opravdu jako z kohoutku. Voda uhlazující skalní stěnu do hebka se po dopadu na křivolaké kamení tříští do kaskády. Pohled do zaseknutého údolí s obrovským balvanem nevídaných rozměrů posazeným pod vodopádem, na kterém se tříšť kapiček znova spojuje do potůčků, nám zatajil dech. Třeba v Norsku by takový kohoutek nebyl nic, ale tady? Tady je Korsika.

Nechali jsme si chvíli chladit zadnice od šutráků, nechali jsme se přelézat dětmi a nechali jsme se sprchovat bohatou nadílkou vodní tříště, kterou sem vánek zanášel a seděli jsme pod duhou srostlou s vodopádem.

Pak jsme zase metelili nahoru . Ani shora se v podstatě nedá dojít k místu, odkud kohoutek padá do hlubiny…

Dafe a Jituška - www.volny.cz/cyklon.zde.cz/korsika/index.html

22. 6. Probouzíme se a trošku nám vadí, že užje čtvrtek, vidina odjezdu se nebezpečně přibližuje. Je opět azuro, jako už nevím jak dlouho. Dnes je v plánu malá vycházka k vodopádu "Piscia de Gallo" /v překladu Čůrající kohout/ a pak přejezd do Solenzary přes sedla Col de Bavella a Col de Larrone. Průvodce Michal tvrdí, že na procházku stačí sandály. Nenaletíme a bereme si naše trekovité boty, za což si pak blahořečíme, protože "vycházka" vede pro nás docela obtížnou cestou přes šutry, výmoly a keře podél potoka. Po cestě se fotíme se u roztodivných skalních útvarů. Vodopád je krásný. Lezu až k němu a vychutnávám si hukot padající vody…

www.volny.cz/cyklon.zde.cz/korsika/index.html - červen 2000

21. 6., 59 km, 1200 m převýšení. Čekala nás horská etapa, cesta k jezeru l’Ospedale (1177 m). Vyjeli jsme proti našim zvyklostem brzy ráno, neboť jsme si uvědomovali vážnost chvíle a rozsah převýšení, které nám bylo překonat. František nás ještě připravil důkladným promazáním našich řetězů řka to pojede samo. Jana zažila již na počátku etapy těžkou potupu, když ji předjel Pepa z Třince, kandidát to na důchodce, a ona i přes vypětí všech svých sil tělesných i duševních musela nerovný boj s tímto titánem vzdát. Po cestě do města se Jana svlékla do plavek, aby si opálila záda a nepřijela do Čech s ostudou, v čemž ji Vláďa, František a Standa okamžitě následovali. Všichni společně se pak vzájemně a navzájem namazali slunceodpudivým kokosovým mlékem. Zvídavá Jana přitom stačila zjistit velikost Vláďova spodního prádla. Celá tato anabáze způsobila, že Rosťa s Martou museli na ostatní přibližně hodinu čekat.

Přijeli jsme do města Porto Vecchio, kde jsme se občerstvili klidem kostela, prohlédli si náměstí a hradby a vyhledali autobus, který zastavil u místního velkého hypermarketu. S vidinou uskladnění nákupů v autobuse jsme se nežinýrovali a zakoupili velká množství potravin a mnoho lahví vína. Až když jsme plné nákupní vozíky vytlačili na parkoviště, ustrnuli jsme, neboť autobus byl pryč. Pochopili jsme, že jsme dostali jedinečnou šanci k tréninku výstupu o více než 1000 m nahoru se zdravou zátěží na kolech. Jana odešla do místní kavárny umýt si vlasy v umyvadle za přítomnosti číšníka mluvícího cizí řečí, který těsně po této očistné akci kavárnu nečekaně uzavřel pro ostatní účastníky výpravy.

Dali jsme se do 20 km stoupání k jezeru a jako praví intelektuálové jsme je přerušovali množstvím přestávek zaplněných debatami o barevnosti tlačítek v automobilech (laskavý čtenář pochopí, že s námi jel Vláďa). U silnice kousek před jezerem jsme nalezli plantáže malinkých sladkých lesních jahod, které náš zápas o postup vpřed značně zpomalily. Jezero bylo kupodivu sladké a teplé (21°C) a Pepa z Třince zaizoloval Martě poraněný loket pomocí sportpásky, aby se děvče toužící po vodě mohlo smočit. Večer strávila část výpravy s Romanem a Růženkou na skalce. Sestup končil nepříjemným trním, jež mazaná Marta překonala skočivši Standovi za krk. Spali jsme na překrásném místě v lese a večer tradičně popíjeli víno. Vláďa byl v průběhu noci přinucen opustit své stanoviště, neboť ležel vedle Marty, se kterou zatoužil spát huňatý veselý pes.

22. 6., 57 km, 600 m převýšení. Chystali jsme se s ostatními na pěší výlet k vodopádu. Než jsme se však nadáli a než si Marta nasadila čočky, výprava nám utekla. Vydali jsme se tedy lesem tam, kde jsme tušili vodopád. Po půlhodinovém stopování jsme konečně nabrali správný směr, což potvrdil Rosťa, který mezitím vylezl na nejvyšší skálu a lokalizoval zbytek našeho zájezdu. Prolézali jsme roštím vpřed naznačeným směrem. Po půl hodině jsme objevili ostatní a po nebezpečném, mokrém a strmém srázu slezli k vodopádu. Byl mocný a jmenoval se Čůrající kohout (Piscia di Gallo).

Když jsme se pokochali s kohoutem a nechali se počůrat, vrátili jsme se zpět k jezeru, u něhož jsme předtím zanechali bicykly, a jali jsme se koupat. Standa s Vláďou se rozhodli jezero přeplavat, což dávali hlasitě najevo svým kamarádům už předchozího večera. Jana je po několika minutách následovala, avšak opomněla to dát najevo komukoli. Muži však po 50 metrech změnili svá rozhodnutí a navrátili se zpět, čehož si Jana nepovšimla a plavala srdnatě dále. U protějšího břehu zjistila tíhu svého osamění, smířila a rozloučila se se životem, uvedla svou mysl do stavu klidu a vydala se k plavbě zpět. Naštěstí ji 10 metrů před cílem potkala záchranná četa ve složení Standa a Marta…

www.mujweb.cz/www/corse2001 - září 2001

…Někteří na kole (já s Luckou), většina však autobusem dnes jedeme z Bonifacia na sever (!změna!) po hlavní silnici N198 do přístavního města Porta Vecchia. Tady se zdržujeme jen chviličku, na horkou bagetu z pekárny a pokračujeme s Luckou dál, na silnici D368 na L'Ospendale pomoci Rudovi odpojit přívěs pro kola. Ruda měl oprávněný strach, že nahoru s přívěsem pro kola nevyjede a tak odpojení vleku byl výborný nápad, Tome! Někteří (Klaškovi + Kožíškovi) jeli i přesto nahoru autobusem.

Ti, co se chtěli dnes koupat v moři v Porto Vecchio, neuspěli. Nebylo tam žádné vhodné místo.

Dnešní stoupání k přehradě l'Ospendale zpočátku není příliš náročné, ale ke konci, od vesnice l'Ospendale je silnice opravdu strmě vedena do mraků. Uf uf!

Když jsem vyjel nahoru, otevřela se přede mnou holá, pustá rovina s pařezy. Myslel jsem, že přehrada je vypuštěná. Byla však pouze snížena hladina, o kousek dál sme se trochu v ledové vodě dokonce vykoupali.

Dnešní noc, i když sme opět v rezervaci, trávíme volně v lese, za skálama a ve stanech. Na zítra plánujeme vyrazit, co možná nejdříve…

…Naší první dnešní zastávkou , 1 km za přehradou, je vodopád Piscia di Gallo, 836 m.n.m., jinak taky nazývaný "Čůrající kohoutek". Od silnice k vodopádu to je asi 30 min. po široké, turisty prošlapané cestě. Akorát od "skoroviklanu" před vodopádem jde cesta strmě dolů. Pohled na proud vody, vodorovně vytékající ze skály, je fascinující. Teď dopoledne navíc osvětlen sluníčkem. Stateční Lejgirls a Lejboys sestoupili ještě dolů pod vodopád. Tady je to ještě úžasnější. Roman a Žofie nenuceně vlezli pod "sprchu"…