Čtvrtek 5. července = 6. den
etapa: Porto
- volný den
trasa: nejbližší okolí Porto
zúčastnilo se: všichni
v kempu zůstalo: 0
ujeto: 6 km ti, co byli na pláži v Porto
20 km ti, co byli na pláži za Porto
Volný den dneska mám…
Itinerář sice nabízel možnost cyklisticky se vyřádit při přejezdu třech horských sedel, či výlet lodí do rezervace Scandola, ale tentokrát jsme nějak nabízeným programem pohrdli a všichni jsme den strávili na různých plážích v Porto a přilehlém okolí, kam jsme se v různorodých skupinkách během dopoledne rozjížděli.
Pláže byly nádherné, ale hlavně v Porto nám vadila značná převaha českých turistů. Po jedné hodině pak bylo moře zcela nepoužitelné, neboť vlnky přinesly odpadky vyhozené z kotvících lodí a koupel mezi hygienickými proprietami a igelitovými taškami nás příliš neuchvacovala.
zaznamenáníhodné události dne:
- Radana cestou na pláž padla do příkopu,
- pak utopila v moři brýle,
- které ale pak Toni se šnorchlem zase našel,
- Vrstevnice už není mořská panna,
- Zdeněk, Kristýna, Mlp a Radek využili možnosti vyzkoušet si potápění a byli naprosto uchváceni mořskou faunou a florou pod vodní hladinou. Ještě dlouho vzpomínali na podmořské zážitky. (Price 280 FRF/os.),
- skupina na vzdálenější pláži využila možnosti vyzkoušet si zdejší pohostinství a byli naprosto uchváceni mořskou faunou a florou na talíři. Ještě dlouho vzpomínali na kulinářské zážitky. (Total 1.889 FRF/cca 16 lidí),
- večer jsme uspořádali piknik na pláži při západu slunce,
- a na Krejčíkovu vinnou hru opět nedošlo…
Zkrátka dneska to nemělo chybu (ostatně jako zatím každý den).
Co
se psalo v itiku:
Tento den nás čeká pravý horský terén, kdy překonáme tři
horská sedla. Autobusem vyjedeme nad vesnici Evisa a "ponoříme" se do
lesa Forét d´Aitone, tvořeného borovicemi
Pinus laricio. Informační středisko Maison
Forestiere d´Aitone leží nedaleko silnice z Evisy do sedla Verghio
(otevřeno 9-12 a 14-18 hod.). Poblíž centra rostou nejstarší Korsické borovice
(přes 500let). Stromy byly pro svoje vynikající vlastnosti využívány pro výrobu
nábytku a stěžňů lodí, takže ve 2. pol. 19. stol. byly lesy na Korsice téměř
zdecimovány. V okolí se nabízí množství hezkých procházek - např. k vodopádům Cascades de la Valla Scarpa.
Jinou možností je odpočinout si od kol a vypravit se na
vyhlídkovou plavbu rezervací Scandola. Jedná se o celodenní výlet podél pobřeží s
možností sledovat vzácné ptactvo a unikátní geologické objekty. Při zpáteční
cestě loď na 2 hodiny zastaví ve vesničce Girolata.
Tato vesnice, do které vede jen cesta pro muly, má v současnosti 15 stálých
obyvatel. Dominantou je strážní věž ze 17. stol., ze které je pěkná výhled na záliv
i vesnici. Je tu několik restaurací, které jsou ale poměrně drahé.
Přírodní rezervace Scandola
Rezervace „de Scandola“, vyhlášená r. 1975, získala své
jméno podle oranžových střechových tašek (tzv. scandule), které pokrývají mnoho
ostrovních horských domků a mají stejnou barvu jako okolní skály. Avšak plocha
střech skalních formací je pouze malou částí úžasného geologického repertoáru,
který tato rezervace a ostrov Korsika nabízí.
Skalní útvary se jeví jako naskládané kostky, věžovité jehly
a sukovité spáry, které byly formovány sopečnými erupcemi před 250 milióny
lety. Následující eroze vytvořily temné jeskyně, sluje a skalní průrvy. Barvy
Scandoly jsou pozoruhodnými odstíny, které přecházejí z šedých tónů až do
jasně zářivé nachové barvy porfyru.
V okolí se daří delfínům, jejichž život zde podporuje i
dostatek potravy v podobě více než 450 druhů mořských řas, trav a různých
pozoruhodných druhů ryb, které se vyskytují v hejnech, stejně jako
v tropických mořích. Okolní útesy obývají kolonie racků a kormoránů.
Můžeme zde spatřit osamocené sokoly. Ti loví drozdy, kteří si staví hnízda na
holých skalních jehlách. Díky pečlivé ochraně se zde vyskytuje i vzácný Mořský
orel. Z rostlin zmiňme pouze vzácný Mořský narcis (Pancratium maritimus) a
starček (senecio cineraria).
Cyklisticky tato etapa nadchne opravdové bikery a milovníky
pravé divočiny. Pojedeme po horských cestách, místy téměř nesjízdné sjezdy.
Jelikož startujeme ve výšce 1150m a končíme u moře, zdálo by se, že půjde o
sjezdařskou záležitost. V cestě je ale i několik pěkných výjezdů do sedel.
Začínáme na odbočce lesní cesty ze silnice D84, asi 200n nad
rekreačním střediskem Village de
Vacances d´Aitone. Odtud jedeme po pěkné široké lesní cestě, která mírně
klesá asi 1,5 km k mostku přes potok. Dále stoupáme zalesněným úbočím.
Cesta je velice dobře sjízdná, nejprudší úseky jsou vybetonovány. Na vrcholu
stoupání, v sedle „Bocca a u Saltu“
je chatka, která může sloužit jako nouzový úkryt. Zde je čas na první
odpočinek, můžeme se podívat na 100n dalekou skálu s pěkným výhledem na
jih do údolí.
Následuje asi 3,5km dlouhý sjezd, místy znepříjemňovaný
kameny a kořeny. Zakrátko začne cesta opět mírně stoupat (jedeme podle potoka,
který je vlevo) a přijedeme na odbočku, která je hned za mostkem přes potok.
Můžeme pokračovat po hlavní cestě vlevo, která ale po asi 2km končí
v sedle Bocca di Felce - ovšem
krásným výhledem. Cesta do Col de
Cuccavera vede za zmíněným mostkem vpravo. Tento úsek je asi nejnáročnější:
prudké stoupání a poměrně technické pasáže s kameny a kořeny, asi 2km do
sedla. V sedle Col de Cuccavera je čas na druhou přestávku a oběd. Krásné
výhledy na okolní hory je jistě plnohodnotnou odměnou za dosavadní námahu.
Ze sedla sestupujeme na druhou stranu po klikaté stezičce,
která je zpočátku dost nenápadná. Procházíme krásným horským lesem Korsických
borovic. Později se cesta místy ztrácí, je nutné držet se spíše mírně vlevo a
nesestupovat do údolíčka po pravé ruce. Poté, co najdeme cestu, sjíždíme po ní
do údolí. V tomto úseku je cesta místy stržená vodou, ale dá se projet
téměř všude.
U mostu přes potok se můžeme vykoupat a odpočinout si před posledním
výjezdem do sedla Bocca a u Verghiolu.
V tomto úseku je velice kvalitní cesta, místy nás ale bude trápit slunce
opírající se do svahu. Za to jsou zde nádherné výhledy zpět do údolí a do sedel
Cuccavera a Felce. Sjezd ze sedla je velmi prudký a je znepříjemňován kameny -
je nutné jet velice opatrně, zvláště s ohledem na únavu.
Jakmile uvidíme po pravé ruce domečky, jsme ve vesnici Serriera. Zde přejedeme potok a
napojíme se na silnici D524, po které dojedeme do Porta.
Porto
a okolí očima druhých:
www.mujweb.cz/cestovani/solin/denik3.html#17
…Zaplujeme mezi skalní útesy, sem tam potkáme nějaké auto či
krávu, ale jinak jsme zcela osaměli. Jedna serpentina střídá druhou a obtáčí se
kolem skal. Skály ztmavly, zbarvily se do červena a tváří se čím dál
výhružněji. Jediný pohled dolů ze silnice nás přesvědčí. Bez zábradlí, bez
svodidel, zkrocená do mnoha zatáček ubíhá cesta nad strmými, kolmými
stometrovými srázy padajícími hluboko do tmavé vody. Jedeme na krajíčku a
tajíme dech. Slunce zapadá a občas se ozve zívnutí ...
Do Porta jsme dorazili až pozdě za tmy, táhlo něco na
jedenáctou a myšlenku na dlouhodobé hledání kempu jsme rychle zavrhli. Není
čas, máme hlad, chceme spát. V nevídané rychlosti jsme se rozhodli, že již
přítomnou noc strávíme v kempu, který nám padl do oka jako první (počet
hvězdiček nedosáhl rekordní pětky a bazén jsme taky nezahlédli).
Překvapilo nás ovšem, když se kemp představil jako kupka
míst pro stany cik-cak vybagrovaných do skály esovitě podle betonové cesty
ostře zahýbající ve smyčkách kamsi do nebeské výše, kam jsme ve tmě opravdu
nedohlédli. A opět bylo jasno. Po nepříjemném manévru v pravoúhlé točce a
velkých protestech autíčka, kterému se kopce zatraceně nelíbily, se naším
bydlem stal plac v první levé zatáčce. Zjistili jsme, že je ohromný a že tady
stojí jediný stan. Majitelé se sice ztratili, ale přesto jsme s jistotou, že se
sem vejde pěkných pár lidí začali budovat tábor.
Už jsme se chtěli pustit do přípravy večeře, když tu
najednou, kde se vzal, tu se vzal přízrak ... Felicia s pražskou SPZ-kou a
jedna povedená rodinka, která usoudila, že mít člověka spícího ve stanu na
vzdálenost tří metrů od sebe je smrtelné. Poslechli jsme si kázání o pikniku,
který tady chtěli mít (táhlo na půlnoc, asi chtěli rožnit prase) a ... Ale
výsledek byl překvapující ... Rodinka se urazila a odjela kamsi do horních
pater kempu, o kterých jsme neměli ani ponětí a my jsme nevědomky získali
perfektní místo na stanování pro další tři dny...
…Dostali jsme se včera do zálivu Golfe de Porto, kde se
hluboko zasazené ve skalách obklopené jejich bizarní červení usadilo město
stejného jména - Porto. Porto se přitisklo k moři a ze všech stran ho chrání
vysoké špičaté strmé štíty. Oblast je rájem pro milovníky turistiky a
horolezectví. Jednou zajímavou příležitostí je i cesta do nedaleké soutěsky
Spellunca, kterou se prodírá říčka l`Onca mezi skalami a jejíž tok pak vlastně
pokračuje až do Porta.
Dafe a Jituška - www.volny.cz/cyklon.zde.cz/korsika/index.html
13. 6. Chce se mi na
velkou a tak chvílu bude psát Jíťa. Jo Jítě se chce taky, tak snad za dvacet
minut ...
Už jsme tady a jdeme chlastat. Konečně bóchnem tu bečičku, jak nám slibovali už v Brně. Ráno byla snídaně až na 8:00, tak jsme si pospali. Dnes nejedem na kolo, což je dobře, protože naše prdele právě poznaly středověk /včera/. Šplháme se autobusem do vesnice Evisa, Vláďa komentuje cestu stylem "To jestli spadnem, tak se zabijeme, že jo?" Nespadli jsme /pod náma zela asi 600 metrová díra/, dali jsme si pivko a zahájili jsme sestup do údolí k říčce, podél které se máme dostat zpátky do Porta. Po šíleném sestupu /tentokrát pěším/ jsme se dostali k říčce. Machýrci z našich vlastních řad se chtějí vytáhnout před ostatními přihlížejícími a skáčou do ledové tůňky vstříc fotografům. Prožíváme obvyklé korsické extáze z krásné krajiny, které nám kazí jenom náš foťák. Sežral baterky během prvních 30 snímků. Pokračujeme údolím, čumíme kolem sebe, kocháme se až nakonec zakotvíme pod kamenným mostkem. Rozhodli jsme se totiž, že dáme machýrkům co pro to, a vykoupeme se taky. Voda má sice jenom 15 stupňů, ale to nás přece nazastraší! "Hlavní vedoucí" Michal nemůže zůstat pozadu a chce nás všechny trumfnout ..... tak skočí z toho mostu nebo ne?! Neskočil. Srab. Asi je to dobře, protože hladina se netváří, nijak moc hluboce. Chceme se přece vrátit v plném počtu. Vracíme se k Portu, přes horskou vesničku Oto. V uličkách se kamenné stavby mísí se zděnými, zkoušíme se vcítit do způsobu života místních lidí .... Hladoví dolézáme do Porta, hledáme otevřený supermarket, ale marně. Ach jo, jak jsme mohli zapomenout, tady se přece pracuje až do čtyř. K tomu ještě nechutně prší, to je den! Nakonec nakupujeme zásoby a na zbytek deštivého dne se uchylujeme do stanu a je nám dobře. Večer jdeme vypít bečičku a zítra nás čeká výšlap s prý nadherným vyhledem na Porto. No uvidíme ...