V Praze dne 18. července 2001

název akce: Korsika na horských kolech

místo konání: Korsika

termín konání: sobota 30. června - neděle 15. července 2001

Božský rek Herkules měl s bohyní Minervou dva syny, kterým dal jména Cordus a Sardus. Oba stateční mladíci chtěli dělat hrdinské skutky jako jejich otec. Herkules je v tom podporoval, a proto je poslal po moři na západ, kde měli osídlit dva neznámé ostrovy. Sardus přistál na větším, Corsa zanesly příznivější větry severněji. Od té doby se ostrovy nazývají Korsika a Sardínie.

Ahoj, ahoj, ahoj,

dovolená snů skončila a zbyly nám jen krásné vzpomínky na úzké silničky vinoucí se po úbočí vysokých hor, na stáda volně se pasoucích prasat, koz a skotu, na teplé pláže kolem moře a na vůni oleandrů kolem Bonifacia…

O Korsice se říká, že je to „ostrov s vůní makchie“ a již sám Napoleon kdysi o svém rodném ostrově prohlásil: „Korsiku bych poznal už podle vůně!“ Bohužel, my jsme neměli to štěstí vůni makchie poznat, protože v době našeho pobytu už byly tyto plantáže zakrslých keřů odkvetlé. Ale i tak jsme poznali všechny možné krásy, které Korsika nabízí a jen doufám, že se mi to všechno podaří vměstnat do následujících pár (desítek) stránek. Ale to už posuďte sami…

Pozn. - v těchto drobných textech najdete pár věcí o Korsice (opravdu jen pár) a pak srovnání, „jak to viděli jiní“ neboli obdobné trasy pohledem jiných očích - nezavrhujte hned, občas je to i velmi zajímavé, zvláště pak zkušenosti s majitelkou pekařství v Zonze. A to se s ní dotyční ani nesetkali osobně!!!

Takže, jak jsme Korsiku poznali my ??? Jako každý jiný jsme ještě nedávno věděli o Korsice jen to, že je to ostrov, že se zde narodil Napoleon a že právě zde má své počátky vendeta neboli krevní msta. Na trajektu jsme dychtivě vyhlíželi, kdy se konečně místo naší vytoužené dovolené objeví a když konečně Lojza PP začal křičet: „Země, země!!!“ cíl naší cesty začal dostávat hmatatelnou podobu. Ale vezmeme to pěkně po pořádku… Intenzivnější příprava na tuto akci začala někdy v půlce května, kdy se na víkendových akcích začaly objevovat různé příručky a průvodci Korsikou a s prstem na mapě jsme zkoumali nabídku Adventury, abychom věděli co všechno projedeme a co všechno uvidíme. V polovině června pak přituhlo - Vpepa nás zahltil dopingovou propagandou, čímž mnohé uvedl v přesvědčení, že pokud nebudou mít sebou iontový nápoj, energii v prášku a vepřoknedlozelo v tyčince, pak určitě nepřežijí. A když k tomu ještě přihodil seznam věcí, které bychom si sebou měli vzít, začali jsme balit. Všechno je jednou poprvé, ale když se člověk balí na tak dalekou cestu jako je dovolená na Korsice, rozhodně to stojí za to. Já osobně jsem si již měsíc předem zpracovala seznam potřebných věcí. Tři týdny předem jsem dle něj nakoupila a zbylý čas jsem redukovala to, co jsem nakoupila a dokupovala nezbytné, co jsem zapomněla uvést do seznamu. Potraviny jsem přebalovala asi 3x s tím, že jsem původně měla 3 přepravky a 4 krabice - po jejich konečné redukci na 3 přepravky jsem zjistila, že mám nejen jídlo na Korsiku, ale že mám rovněž nakoupeno i na vodu konající se na přelomu července a srpna a evidentně i na další, ještě neplánovanou, dovolenou :o))) A konečně nastala noc před odjezdem - provedla jsem poslední redukci jídla a pod návalem kupících se tašek, spacáků a stanů v předsíni jsem podlehla panice a kolem půlnoci jsem volala Gábině, zda jí tolik zavazadel pro 3 lidi připadá normální nebo zda jsem se zbláznila. Gábina byla zatím v evidentním klidu - právě se s Taťkou vrátila z Makra, momentálně večeří a balit teprve začne. Můj výčet bagáže ji přišel přiměřený a s ujištěním, že na tom budou obdobně odešla dojíst večeři, zatímco já jsem ještě chvíli přehodnocovala množství tašek. V 1,20 přišla SMS od Brče: „Provedl jsem kontrolu pepova seznamu - tilko nemam, protoze ho nenosim, hreben nemam, protoze mam sestrih na 1mm, ALE MAM VYVRTKU!!“ Bylo evidentní, že nejdůležitější potřebu pro přežití máme, takže jsem zanechala všech balicích aktivit a šla jsem se raději prospat… Sobota 30. června - neděle 1. července = 1. a 2. den etapa: Praha - Corte trasa: Praha - Janov - Bastia - Corte ubytování: v autobuse Sraz byl stanoven na 8,30 - 9,00 na Pankráci. Jako první sem již kolem osmé dorazila Mamutka, ale záhy s Mamutem odešli „obstarat jídlo“, což jim trvalo 1,5 hodiny !!! a navíc se vrátili až po telefonické urgenci, že je nutno naložit kola, což s těmi jejich, zamčenými u klandru, nebylo možno provést… Účastníci zájezdu: - Oaj + Marcela - byli přivezeni Láďou Čihákem přesně v 8,30 !!! - Vr + Vrčka + Podčarovka - vzhledem k tomu, že jsme se do Favoritka se všemi zavazadly nevešly, musela jet Podčarovka metrem - 3x Krejčíci - přijeli na kolech rovněž metrem, Ilona jim autem přivezla věci - Klárka Adamová - 4x Fialáci - PeDorky - ačkoli se této akce neměla Terda účastnit, bylo to poprvé a navždy bez ní - Mladej Pepa (dále jen Mlpepa) - 2x Rajče - Radek - 4x PP - 2x Brč - 2x Mamuti - 3x Kalivodi - Radana - byla přivezena na poslední chvíli, protože ještě v půl desáté pilně pracovala + 2 šerpové = nakladači a sundavači kol + naši vodiči - Karel některými později zvaný Karolko - Markéta, Mamuty později zvaná Jaruška Mengelová + 2 elévové = potencionální budoucí průvodci CK Adventura - Richard - Marty + 2 řidiči - Joža omladinou nazvaný Sandál (to byl ten s tím „vysokým čelem“ soustavně chodící v bačkorách) - Zdenek omladinou nazvaný Zdenál (to byl ten mladší s tím knírkem) …celkem 31 (zatím) účastníků z BBCC + 6 doprovod… Z přihlášených se nezúčastnil pouze Pfyzik a to paradoxně z finančních důvodů. Omdleli jste??? Pak je to naprosto zbytečné neboť nejsou finanční důvody jako finanční důvody. Ne, opravdu Pfyzik náhle neschudnul, naopak musel zůstat v Praze aby mohl douzavřít jeden ze svých úvěrů. Jo, jo, není snadný život podnikatele aneb blaze tomu, kdo nic nemá - nejenže se nestará, kam to schová, ale může klidně vycestovat s BBCC na Korsiku. 10,20 - odjezd Ačkoli byl náš autobus, díky Iloně a Heleně Adamové, před odjezdem uveden do relativního pořádku, hned za Prahou upadlo Rajčeti otevřené pivo na zem. Pěnivý potůček úspěšně protekl celým autobusem a až ve předu byl zadržen šerpou Karlem. Charakteristická pivní vůně nás však ještě chvíli provázela, než ji klimatizace definitivně vypudila z autobusu ven. 11,30 - Plzeň V důsledku pivního a slivovicového požitkářství se začalo chtít Mlpepovi čůrat a to tak, že dost. Šerpové však byli neoblomní - zastávka byla plánovaná až u pumpy před Rozvadovem a svůj záměr rozhodně nehodlali změnit. V důsledku toho si Mlpepa posledních 50 km docela protrpěl a my ostatní jsme pochopili, že s požíváním nápojů v průběhu cesty rozhodně není radno hazardovat. 12,35 - 13,10 - poslední pumpa před Rozvadovem a samozřejmě McDonald. 13,15 - 13,50 - Rozvadov Trvalo to nekonečně dlouho, než zvedli závoru, ale zvedli ji. 20,00 - Rakousko, Bregenz V podvečer nám bylo nabídnuto video - vybrali jsme neutrálně kazetu Mr. Beana a nutno říct, že známé příběhy zaujali nejen nás, ale i Sandála za volantem - naštěstí stíhal sledovat jak video tak i silnici před sebou. První půlhodinku jsme se Mr. Beanem docela bavili, další půlhodinku jsme raději pospávali a pak jsme pomalu začali chápat, že video máme vlastně za trest (příště raději budeme usínat bez pohádky). Chvílemi to vypadalo, že kazeta snad ani nemá konec a po dvou hodinách nám všem Mr. Bean pěkně lezl krkem. Už jsme se děsili, že budeme Mr. Beana sledovat donekonečna, když tu přišla záchrana - přiblížili jsme se k Bregenzu a z navigačních důvodů bylo video KONEČNĚ VYPNUTO!!! Do Bregenzu se nám ale nepodařilo trefit hned na poprvé. Řidiči minuli odbočku do Lindau, v důsledku čehož jsme neviděli ani Bodamské jezero ani západ slunce nad ním a německo-rakouské hranice jsme překročili na dálnici. Žádný z celníků však o náš autobus neprojevil sebenejmenší zájem, takže jsme projeli bez problémů. Horší to bylo s tím, jak se teď dostat do Bregenzu. Silnicí, kterou navrhoval Toni, nesměli těžká vozidla a tak jsme to nakonec museli vzít až tunelem pod Pfändrem. Sraz s Tonim a s Kájou byl u nádraží, což proběhlo bez problémů. O něco horší bylo předcházející noční setkání Káji s Tonim, neboť školní autobus, po delší neúspěšné snaze trefit se do Bregenzu, vyhodil Káju ve tři v noci u jakési pumpy Agip v Lustenau, což je cca 25 km od Bregenzu, kam pro něj Toni musel dojet. Nicméně všichni jsme se šťastně sešli, takže objem naší expedice se konečně ustálil na definitivním počtu: …celkem 33 účastníků z BBCC + 6 doprovod… Přestávky v Bregenzu jsme samozřejmě využili k čůrání - za 5 ATS jsme se vyčůrali všichni a ještě navíc jakési 2 rakouské děti, jejichž matka nám 5 ATS ochotně vrátila zpět, neboť jsme jí umožnili stihnout vlak (i s vyčůranými dětmi). Díky tomu jsme si vlastně těch 5 ATS vydělali - za 10 minut to zas až tak špatné není, že?!? 20,40 - konečně jsme vyjeli od nádraží, ovšem naše radost z další cesty netrvala dlouho. Toni v zápětí vystoupil, neboť si uvědomil, že musí podat daňové přiznání a DPH na blízký úřad. V důsledku toho jsme si nádraží objeli ještě jednou a pak jsme již všichni pokračovali dál. 21,10 - 21,25 - hranice Rakousko - Švýcarsko Tak tady si nás vychutnali. Evidentně nudící se celníci vybrali pasy od všech nad 18 let a podrobně si všechny prolustrovali - žádný spěch. Prošacovat autobus se jim ale naštěstí nechtělo, takže nás po čtvrthodince pustili dál aniž bychom museli odkrývat své zásoby mléčných a masových produktů, jejichž provážení přes hranice bylo v této slintavko-kulhavkové době poněkud sporné. 23,45 - byli jsme na cestě cca 13,5 hodiny a Pospíšiláci začali marodit. Vše je tedy v normálu. Petra PP začalo bolet v krku, ovšem nikoho nenapadlo, že někdo začne chořet tak brzy, takže veškeré léky byly zarovnány kdesi v útrobách autobusu. Petr tedy musel kloktat jediným dostupným léčivem a to slivovicí, což zase trošku nelibě nesl majitel Mlpepa, neboť jsme preventivně kloktali všichni, kdo jsme přišli s Petrem do styku. 1,30 - byli jsme v Itálii. 4,05 - tankování kdesi v Itálii - mnozí jej zcela neplánovaně přeměnili v čůrací pauzu. 4,50 - Janov Bylo časné slunečné ráno a my jsme stanuli na čekačce k přístavu. Pár nás procitlo z nočního spánku a u ranní kávy (Brč pak i u ranní cigarety) jsme se sešli venku sledujíc dění v přístavu na počátku nového dne… Slunce začínalo svoji pouť po obloze a u nedaleké myčky aut končily, za dozoru svého pastevce, zdejší pouliční (a skutečně velmi korpulentně vnadné) pracovnice svou noční šichtu. A zatímco Brč zašlapával vajgla do hromádky odpadků a postarších použitých šprcek, sledovali jsme přes okraj plastového kelímku s kouřící kávou, jak se sociální pracovnice myjí u veřejného hydrantu a převlékají se z pracovních podprsenek do těch civilních. Jo, jo, není nad romantiku po Italsku… Když se dámy odebrali k zaslouženému odpočinku „po noční“, začali jsme sledovat i další dění v přístavu. Italové jsou všude uváděni jako velmi temperamentní národ, který se místo slov dorozumívá jen posunky ve stylu „paroháč“ a hůře. Tady se však italští motoristé chovali v přecpaném přístavu naprosto bezproblémově. Žádné troubení, žádné pískání, žádné posunkování - když viděli tu neprůjezdnou zácpu, kterou se jen dost nepochopitelně dokázali prodrat majitelé motocyklů, klidně vycouvali a objeli to jinudy. A to občas couvali i dvě auta za sebou!!! Přístav se ale zacpaně tvářil jen do příjezdu trajektu. I když to původně vypadalo, že už nikdy nikdo neprojede ani ven ani dovnitř, začala se najednou místa uvolňovat systémem koloběh = jedno tam, jedno ven. Šlo to poměrně rychle, ale když se náš autobus dostal do přístavu, byli jsme, samozřejmě, ve špatné dráze. Tu se však Italové projevili jako naprostí sobci - ne a ne nás mezi sebe pustit. Problém však nebyl jen v tom, dostat se mezi hustě naštosovaná auta, ale Zdenál se Sandálem to nějak špatně vyměřili a autobusem jsme se lehce opřeli o budku přístavní obsluhy, což se zase příliš nelíbilo italským celníkům. Trošku problematické bylo pak už jenom zajištění prostoru pro couvání autobusu, ale nakonec se přece jenom podařilo do přístavu projet a stanuli jsme u našeho trajektu. 8,00 - vyplouváme - na trajektu jsme okamžitě obsadili dostatečný prostor tak, abychom byli pospolu - dalo to trošku práci, ale zadařilo se. - kdo chtěl na lodi pojíst, byl poněkud zklamán - odmítali brát jiné peníze než lyry a ty navíc ještě jenom papírové. Navíc z počátku neměli drobnější peníze na vracení zpět. Tak jsme raději využívali svých zásob. - plavba byla dost zdlouhavá a vlastně vůbec nikdo netušil, jak dlouho poplujeme. Nedočkavě jsme vyhlíželi pevninu a když konečně Lojza PP po 5-ti dlouhých hodinách zvolal: „Země, země!!!“, zakusili jsme, jak se asi cítil Marco Polo či Kolumbus při svých objevných plavbách. Okamžitě jsme se vyhrnuli na palubu v očekávání, že uvidíme pohled známý z filmů, tj. proužek země na obzoru. V mlžném oparu jsme však viděli jen jakýsi objekt o odstín tmavší než byla obloha. Po krátké diskusi na téma „fata morgana či co to Lojza vlastně viděl“ rozhodnul Taťka, že „to není mrak, ale je to země, protože nad tím je mrak!“ Možná to z ní nelogicky, ale logiku to má. - země se ale blížila jen velmi pomalu, takže byl dostatečný prostor pro další diskusní téma „muži či ženy mají své dny“. Základním problémem byla přítomnost Becherovky, ke které se statečně hlásila obě pohlaví, což ale muži nelibě nesli, neboť majitelem nápoje byl Rajče. Ženy oponovali tím, že muži mají své dny s Fernetem a tudíž mají na Becherovku nárok ony, ovšem pánové tvrdili, že když dámy mají své dny, potřebují úplně jiné věci než je alkohol jakékoli značky. Nakonec bylo raději uzavřeno příměří s tím, že v případě Becherovky mají své dny muži i ženy a Becherovka byla vypita do dna, což muži okamžitě kvitovali poznámkou, že pokud by měli své dny jen oni, zbylo by jim i na zítra… - mezitím se země pomalu blížila a hory se stále více zdvíhaly k obloze. A ve chvíli, kdy jsme již začínali nabývat dojmu, že nutně musíme jet kolem ostrova už druhé kolo, byli jsme v Bastii. cca15,00 - Bastia - přivítalo nás město na úpatí hor - tu bíle, tu červeně prokvetlé oleandry a všemi možnými stromy a keři. Na útesu nad mořem se tyčila starobylá pevnost a dále od ní bylo pobřeží lemováno palmami a domy nenásilně upravenými současnou architekturou - tedy až na jakousi čtvrť nám z neznámých důvodů totálně zničenou a vyhořelou. Vypadalo to, jako by tu ubytovali na pár měsíců rodinku cikánů. Za úzkým pásem domů se hory zdvíhaly poměrně prudce vzhůru a úměrně s výškou se stavby nejen snižovaly co do pater, ale postupně i ubývaly až zbyl jen zelený pás horského hřebene zdobený pro změnu roztodivnými tykadly všemožných vysílačů. Byli jsme na Korsice… - při vylodění trošku působil problém náš vlek s koly. Už to vypadalo, že bude nutno vlek odpojit, ale pak se přece jenom zadařilo dostat vlek i autobus z lodi a po odjetí všech vozidel jsme byli z přístavu vypuštěni i my. - vyjeli jsme směrem na Corte. Za okny nám ubíhala korsická krajina a všechny ty říčky a městečka zalité slunce vypadaly z klimatizovaného autobusu velmi impozantně. Bastia Bastia je druhé největší město Korsiky (asi 40 000 obyvatel), a pro vás bude patrně také její vstupní branou, neboť z Itálie přistávají trajekty právě v Bastii. Pokud zvolíte trajekt z Francie, máte možností, kde přistanete, více. Bastia je v podstatě jediným průmyslovým městem Korsiky. Po přistání a vylodění se vyplatí zastavit se v informacích umístěných hned po levé straně při výjezdu z přístaviště. Seženete tam plánek města a při troše štěstí i skládací cestovní mapku Korsiky formátu A4 a kousek, která se hodí pro základní orientaci - nemusíte pak vždy rozkládat několik metrů čtverečních normální mapy. Za prohlédnutí stojí starý přístav (nyní přeplněný malými jachtami), parčík se sochou Napoleona se dá, myslím, oželet, ale cestou k němu po nábřeží od přístavu narazíte po pravé straně na malý nenápadný kostelík, který se vidět dá. Podle mého názoru se určitě vyplatí vyjet si nad město na vrchol Serra di Pigno (s vysílacími věžemi). Dostanete se tam směrem na Saint Florent, odbočkou (odbočuje asi pod 160 stupni) z hlavní silnice asi po 5 km od Bastie. Odměnou vám bude nádherný daleký výhled na obě strany ostrova - záliv kolem Saint Florent i pobřeží kolem Bastie, hory na severním výběžku Korsiky (Cap Corse) a hory na jihu. Vřele doporučuji. Před odjezdem z Korsiky se můžete stavit v rozsáhlém obchodním domě GEANT, ležícím po pravé straně při silnici z Bastie na Porto Vecchio. Výběr potravin, různých rybích salátů i čerstvých ryb, jakož i všeho ostatního, je opravdu velký. Corte, kemp „Santa Barbara“ Kemp byl cca 2 km za Corte a byl situován hned vedle hlavní silnice, což nám ale (zatím) nevadilo. Jinak tu bylo docela příjemné ubytování - byl tu bazén, mravenci (ovšem slušně vychovaní, takže do stanů nelezli), smíšené sprchy a WC (tedy zřejmě smíšené a pokud byly rozdělené, pak jsme nepochopili jak) a toalety byly bez prkýnka, což pro nás byl dost šok, ale holt „když člověk musí, tak musí“. Jinak tu ale bylo čisto, nepřelidněno a poklidno. A jako Češi jsme tu byli jediní, což jsme ale zatím absolutně nedokázali ocenit. Co jsme si mohli o Corte přečíst v itiku: Corte bývalo v letech 1755-69 „tajným“ hlavním městem Korsiky. V této době probíhala tzv. korsická osvobozenecká válka: nejdříve šlo o povstání sedláků proti daním. Francie získává na tehdy Janovem spravovaném ostrově spojence. R. 1755 byl zvolen Pascal Paoli generálem korsického národa. 1768 smlouvou z Versailes předává Janov vládu nad ostrovem do rukou Francie. Paoli je ale v té době už protifrancouzsky zaměřený patriot a vyzývá k boji proti Francii. Korsičané měli zpočátku úspěch, ale 8. května 1769 je Paoli u Ponte Nuovo poražen a prchá do exilu. Dominantou města je vysoká věž - citadela. Zajímavostí je i bronzová socha na náměstí Duc de Padoue, kterou tvořil Bartoldi - autor Sochy svobody. 19,30 - náš první brífink (určitě se to píše nějak anglicky, ale myslím, že nikomu nebude vadit, když se tím nebudeme zatěžovat - lépe foneticky česky, než blbě anglicky, že) - proběhlo letmé seznámení, kdy se šerpa Karel představil jako Kokot Karel a Markéta jako Markéta Kréta. Nutno ale přiznat, že v našich jménech a přezdívkách měli šerpové dokonalý hokej. Již v průběhu cesty pochopili, že seznam dle přihlášek je jim absolutně na nic, nicméně zatím se drželi statečně s tím, že co nejdříve budou v obraze. - byli jsme obeznámeni s několika základními pravidly jako že se bude vyjíždět vždy přesně na čas a absolutně NA NIKOHO se nebude čekat, jak bude pro nás zpřístupněn autobus, že není zvykem v kempech moc hlučet, že se nemusíme obávat volně pobíhajících psů, že se tu nekrade apod. - a pak jsme se dozvěděli, jaká trasa nás čeká zítra. Zatím nás vůbec nevyvedlo z míry, když Karel tvrdil, že pro něj je to vždy takový „testíček kondice“ - no ono je fakt, že nakonec to byl takový testíček kondice pro nás pro všechny, ale to bych předbíhala… Večer - Jirka Kr. sr. ho strávil seznamováním s obsahem svých zavazadel, protože vůbec netušil, co jim starostlivá Ilona zabalila. - my ostatní jsme trošku zachlastali a když jsme krátce před půlnocí byli kýmsi cizím upozorněni, že oni jsou tu na dovolené a chtějí spát, rozpustili jsme se. A to jsme přitom ani moc nehlučeli. P. S. …a Krejčík má i prodlužku !!!

Když se řekne Korsika: ü Korsika je čtvrtý největší a s průměrnou výškou 568 m.n.m. nejhornatější ostrov ve Středozemním moři. Rozkládá se na ploše 8722 km^2. Na ostrově žije asi 200 tisíc obyvatel, z nichž 50 % se zdržuje ve dvou největších městech Bastia a Ajaccio (správní střediska dvou departmentů: Haute-Corse a Corse-du-Sud). Korsika je tedy jeden z nejřidčeji osídlených ostrovů. ü Středem ostrova se od severu na jih táhne horský masív, jehož nejvyšší bod je (zároveň nejvyšší vrchol Korsiky) 2706 metrů vysoký Monte Cinto. ü V hlavním hřebeni pramení nejdelší řeka Golo a další toky. Tekoucí voda zde vytvořila řadu malebných divokých soutěsek a četná jsou i horská jezera, která leží v plochých ledovcových muldách obklopena horskými loukami a rašeliništi. ü Historie Korsiky je poměrně dlouhá a pestrá, neboť ostrov byl dlouhá staletí zdrojem sporů mezi jednotlivými hrabstvími či knížectvími Itálie, stejně jako sporů mezinárodních. Dodnes je patrný vliv italských i francouzských zvyklostí, ale tamější obyvatelé bojují o nezávislost. ü Mýty o Korsice. V příručkách se běžně uvádí, jak jsou Korsičané pyšní na svého rodáka Napoleona. Podle nejedné zkušenosti, opak je pravdou. Všeobecně je vztah Korsičanů k Francii velice vlažný a proto se nelze divit jejich nelásce k Napoleonovi. Napoleon spíše slouží jako turistický artikl a prodává se v nejrůznějších formách. Teroristi se na Korsice zřejmě opravdu vyskytují (podle zpráv ve sdělovacích prostředcích), ale osobně se s jejich přítomností můžete setkat jen v podobě prostřílených značek nebo napsaných internetových adres na silnici. Pro běžného turistu představuje terorismus na Korsice menší nebezpečí než to, že ho u nás přejede auto nebo bude zmlácen bandou výrostků. Jinými slovy - není důvodu se na Korsice teroristů obávat. Pokud chcete vyslovovat místní názvy tak, jak je vyslovují místní obyvatelé, je nabízeno alespoň několik nejdůležitějších: Ajaccio [Ažaksjo], Bonifacio [Bonifásjo], Porte Vecchio [Porte Vekkjo]. ü Vendetta, krevní msta. Vzdálenost janovské justice nutila dlouhé období Korsičany, aby brali spravedlnost do svých rukou. Láska a věrnost rodině spolu se zakořeněným pocitem, že spravedlnosti musí být učiněno zadost, vyvolaly to, čemu se říká vendetta, krevní msta. Oko za oko, zub za zub. Odplata křivdy či nespravedlnosti vyvolala vždy další odplatu, a tak se v rámci vendety vyhubily celé rody. Jen v letech 1789 – 1811 přišlo takto o život podle historiků přibližně na 30.000 lidí. Ten, kdo zabil svého nepřítele v rámci vendety, byl nucen se ukrýt v macchii a stal se tzv. banditou cti, maquiardem. Stíhala jej policie i příbuzní zabitého. Jeho rodina i přátelé mu nosili jídlo a náboje, ale postupně musel prchat dál a dál od rodného domu. Jen málokdo ušel vendetě. Jsou známy případy, kdy se bandité vrátili po více než 15 letech do své rodné vesnice a byli okamžitě zastřeleni. Někdy proti sobě kvůli maličkosti bojovali celé vesnice nebo čtvrtě. Tak tomu bylo například v Sarténe, kde proti sobě v letech 1830 - 1834 bojovaly čtvrtě Santa Anna a Borgo. Teprve po 4 letech bojů došlo k jejich smíření. Nejhorší urážkou na Korsice je říci někomu, že je rimbecco, což znamená zbabělec, který nechce vykonat pomstu. Takový člověk byl obyčejně zavržen i vlastní rodinou. V současnosti se však od klasické vendetty upustilo, i když se párkrát do roka vyskytne několik případů vražd. Korsičané si vyřizují účty jiným způsobem. Nepřátelé si navzájem ničí své butiky, propíchávají si pneumatiky nebo si poškrábou navzájem auta tak jako i jinde ve světě. ü Ostrov žije především z turistiky, dále z rybolovu, chovu ústřic, zpracování dřeva, pěstování a zpracování vinné révy a chovu ovcí a zpracování jejich produktů. ü Počasí na Korsice je pro našince příznivé, alespoň v letních měsících. Pokud chcete poznat Korsiku kvetoucí a navíc málo turisticky zalidněnou, nejlepší měsíc bude květen. Během léta zeleň postupně mizí a země se stává dost vyprahlou. Na koupání v moři jsou nejlepší letní měsíce, kdy je podle statistik také nejméně srážek: v červenci prší v průměru 1 den, v srpnu 2 dny. Obecně v horách prší víc než na pobřeží. V noci u moře bývá teplo, většinou však ne vedro. V horách není o čem mluvit, teplota v noci tam může klesnout i pod nulu, přičemž díky rychlému ochlazení je potřeba počítat se značnou kondenzací vodních par. Protože mnoho vrcholů dosahuje přes 2000 m, sníh i v létě není nic neobvyklého. ü Banky a měna. Banky mají většinou otevřeno ve všední den od 8,00 do 12,00, odpoledne pak od 14,00 do 17,00 hodin. Korsickou měnovou jednotkou je francouzský frank (1 FRF), který se dělí na 100 centimů. Kurs byl v roce 2001 asi 1 FRF = cca 4,50 Kč. ü Kde a jak se vyspat. Na korsice je bivakování velmi problematické, takže lze předpokládat, že skončíte v kempu. Kempy jsou dobře vybaveny, sociální zařízení na úrovni. V některých je dokonce k použití pračka a lednice. Většinou mají tvrdý, vypražený povrch. Obvyklá je i teplá voda. Je v nich dost místa. Nenajdete kuchyňky ani vařiče. Domluvíte se i anglicky. Ceny: osoba 20 - 30 FRF, stan 10 - 17 FRF, auto 10 - 16 FRF. Informace se týkají dvouhvězdičkových kempů. ü El. napětí - obvykle 220. ü Pohlednice a dopisy. Zaslání pohlednice nebo dopisu do ČR stojí zpravidla 3,80 FRF. Známky se kupují obvykle na poště nebo v trafice (často bývá součástí malého občerstvení nebo baru = bureau de tabac). Pohlednice stojí zpravidla 5 FRF. Dopisy je vhodné házet vždy do otvorů s označením AUTRES DESTINATIONS. ü Nákupy je vhodné pořizovat ve velkých samoobsluhách. Vyjde to levněji. Na druhou stranu zde ale neucítíte tu charakteristickou vůni malých obchůdků - tu směsici sušeného a zauzeného masa, kozího sýra, koření a vína. Orientačně pár cen: 1 litr mléka - cca 8 FRF, 1,5 litru minerálky - od 1,5 FRF, baguette - od cca 3,5 FRF, jogurt - cca 8 FRF, pivo - cca 12 FRF, 1 kopeček zmrzliny - cca 8 FRF. V restauraci pak stojí jídlo na jednu osobu zhruba 80 - 120 FRF, ale na druhou stranu bývá to celé menu a určitě hladoví neodejdete. Korsika je známa, kromě jiného, také svými víny. Člověk nemusí být žádný velký znalec vín, ale korsická vína chutnají. Cenově rozumné a přitom dobré víno se dá obstarat tak, že si ho v místní prodejně ovoce-zelenina necháte načepovat do přinesených nádob. Pak vás litřík dobrého vínka přijde na nějakých 10F. Další nenákladnou možností je koupit si pětilitrový kanystřík asi za 35-40FRF. Za tyto peníze dostanete dobré lehké stolní víno. Pozor ale, dost rychle se po otevření kazí, takže nejlepší je během několika dní ho vypít. Lepší víno pak lze obstarat tak od 10 FRF za litr. Kdo chce ochutnat Pastis - údajně oblíbené francouzské anýzové pitivo, které se ředí 1:5 vodou, zaplatí za litr kolem 70F. ü Domluva. Je dost naivní se domnívat, že se na Korsice domluvíte anglicky nebo německy. Samozřejmě, tu a tam můžete narazit na někoho, kdo ovládá jeden z těchto jazyků, bude to však spíše výjimka než pravidlo. Jinými slovy, pokud se chcete na Korsice domluvit, učte se francouzsky. Kdo umí italsky, zřejmě se také domluví, ale to dopadne asi jako se znalostí angličtiny. Jinak Korsičané mají svůj vlastní jazyk - korsičtinu (sestru nebo dialekt italštiny), ale francouzština bude asi schůdnější. Navíc Korsičané (a vlastně domorodci kdekoliv) ocení, když se s nimi alespoň nedokonale pokusíte domluvit jejich řečí, takže Bonjour madamme [bonžůrmadam], merci [mersí] a au-revoir [órvua] udělají své. ü Mapy, průvodci a knihy o Korsice: pro běžné cestování stačí mapa 1:200000, vydaná ve Francii. Existuje průvodce „Korsica“. Snadno si pořídíte i podrobné mapy vydané Institut Goegraphic National ve Francii (skládají se ze dvou částí - mapa jižní poloviny plus mapa severní poloviny Korsiky, jako mapy Francie jsou evidované pod čísly 73, 74). Mapy a průvodci radí dobře, ale vždy dbejte na jistotu vlastního úsudku, nápady a tipy hledejte o něco níže. Pokud jste znalci francouzštiny, existují v úplně nových i starších vydáních podrobní průvodci po Korsice vydaní firmou Michelin. Dost se liší v typech informací (ne však ve faktech !). Další informace, popřípadě mapky, se dají sehnat v turistických informacích. Zde však pozor - informační kanceláře jsou většinou označeny „Syndicat d'Initiative“, nebo „Office de Tourisme“. Nenechte se nachytat podobně vypadajícími „Agence de Immobiliers“, což jsou realitní kanceláře (ledaže byste si chtěli na Korsice zakoupit nějaký ten domeček). ü Další zajímavosti můžete najít na www.korsika.cz