V Praze dne 13. května 2001

název akce: PraSka III. + Survival II.

místo konání: Prachovské skály

termín konání: pátek 27. dubna - úterý 1. května 2001

Při pohledu na mé dolní končetiny, kde jsou i po 14 dnech ještě patrné modřiny, o drápancích po ostružinách a po všemožných lesních nástrahách ani nemluvě, si nezúčastněný o II. Survivalu BBCC jistě pomyslí to nejhorší, ale my, kdo jsme na Prachově byli, víme, že to bylo zase super.

Takže jak se měli ti, co tam byli a o co přišli ti, kteří tam nebyli…

Prachovské skály

Pískovcové skalní město (261,4 ha) a přírodní rezervace v Jičínské pahorkatině (cca 7 km od Jičína) s jehličnatými a smíšenými lesy. Původně z nánosů křídového moře vzniklá pískovcová kra, chráněná čedičovými suky (Svinčice = 415 m, Velké Hůry = 458 m a Přivýšina = 464 m) před odnosem v době ledové, která byla rušivým působením eroze postupně přetvořena v romantické skalní město, kde se rovněž zachovaly stopy rozsáhlého osídlení z 10. - 7. století před n. l. Celá oblast je protknuta sítí turistických tras, které umožňují návštěvu četných roklí, strží i vyhlídek.

Průkopníkem turistiky v Prachovských skalách byl Dr. Vl. Lepař, autor prvního turistického průvodce z r. 1883 (Lepařův pomník najdeme na rozcestí silnic Skalní město - Prachov). Další významnou postavou v rozvoji zdejší turistiky byl Vojtěch Náprstek, který do zdejších skal pořádal výlety spolku turistů a zasadil se o vyhlášení oblasti přírodní rezervací v r. 1933 (pamětní desku najdeme poblíž skalního útvaru Šikmá věž).

Pátek 27. dubna

Sjížděli jsme se již za tmy. Fialákovic víkendové sídlo bylo sice, díky chladnému jaru, zpočátku dost nepřívětivé, ale po té, co Zdeněk zahájil fázi vytápění, se situace začala rychle zlepšovat. Mnozí sice přečkali tuto první fázi v teplíčku restaurace hotelu Pod Šikmou věží, ale jen se začalo kouřit z komína, brzy se stáhli do přívětivé náruče Fialákovic domova.

Přijeli (asi v jiném pořadí, ale pro hladký průběh akce to bylo stejně jedno):

- 4x Fialáci

- 2x Valaši

- PeDorka + Terda

- Mladejpepa (= Mlp)

- Vítek

- Brč + Adéla

- Vrstevnice + Vrčka

- Pfyzik

- Vašavky

…celkem 17 lidí + 1 pes…

Pfyzik a Vašavky sice přijeli až po půlnoci - tzn. v sobotu, ale usilovně se bránili, že nutně museli přijet ještě před půlnocí, tj. v pátek, neboť dorazili před Horolezeckou - fakt, že se tentokrát hrála Horolezecká až v 0,30 je evidentně nezajímal, takže jsme nakonec všichni uznali, že půlnoc je tehdy, když se hraje Horolezecká…

Sobota 28. dubna

ujeto: 44,6 km

čistý čas: 4:24

průměrná rychlost: 10,1 km/hod.

převýšení: 1.165 výškových metrů

trasa: Horní Lochov - po modré turistické značce - Brada - motorest U Rumcajse - osárium - po žluté a modré turistické značce - Zebín - Valdštejnská loggie - Valdice - Železnice - po modré turistické značce - Bradlec - po žluté turistické značce a lesem - Kumburk - po červené turistické značce - Tábor - po modré turistické značce a po silnici - Jinolice - Prachov - Horní Lochov

Zatímco jsme se hrabali z pelíšků, snídali jsme a pozvolna jsme se připravovali na cestu, přijížděli další:

- Rajče

- Toni + Radana

- 3x Vaňci (zase bez Hanky)

- Oaj + Marcela - a s nimi nová kola Pepouš a Judy (i když Marcela Judy vyzkoušela již na Okoři)

- Petr Kala = Kalič (Oajů známý, už s námi na kolech byl)

- Gábina

- a jako hosté známí od Pfyzika = Laďka st., Hala, Laďka ml., Ondra, Lukáš, Tomáš, Pedro

…celkem nás bylo 34 lidí + 1 pes…

10,30 - chvílemi to sice nevypadalo, ale konečně jsme vyjeli. Doma zůstali:

- Dorka s Terdou, která (jako Dorka) se ještě stále podrobovala rekonvalescenci,

- Kristýna, která se hodlala učit,

- Oaj, který se stále ještě necítil zcela ve „své kůži“,

- a tři (Laďka st., Ondra, Hala) z Pfyzikových známích neboť kolo jim moc neříkalo. Je tedy fakt, že i ti, kteří s námi jeli, začali brzy Pfyzikovi spílat, že výlet s amatérskými cyklisty podle nich vypadá jinak, ale drželi se statečně a nám na druhou stranu dost stouplo sebevědomí - přece jenom jsou ty 4 roky na kole znát i když my to zase až tak nepozorujeme,

…vyjelo nás 28 lidí + bez psa…

Vyjeli jsme po modré značce přes Prachov a Přivýšinu (což je jeden z těch čedičových suků chránící v době ledové oblast Prachovských skal před odnosem) na Brada a dále k motorestu U Rumcajse. Zde kdo chtěl, mohl jít na pivo, kdo nechtěl, mohl kousek popojet k tzv. osáriu, což je památník bojů v roce 1866. Popojeli jsme všichni…

Osárium

Je to památka na boje dne 29. června 1866, kdy v těchto místech bylo Sasy zmasakrováno Pruské vojsko. Prusové ve zdejším kraji odpočívali na cestě k Hradci, kde se o něco později udála hradecká bitva, když je v podvečer překvapili, zcela nepřipravené k boji, Sasové a zmasakrovali vše živé na co přišli. K Prusům byl sice zavčasu vyslán posel s rozkazem, aby se vojska stáhla, ale tento posel se nějak zapomněl v jedné z jičínských hospod, což mělo zcela fatální následky - během krátké chvíle bylo zmasakrováno na 500 vojáků (převážně Pruských žoldáků), z nichž mnozí ranění hledali útočiště v okolních skalách, kde umírali až 14 dní.

V celé oblasti můžeme najít různé pomníčky připomínající tuto událost, které na památku statečných vojáků nechali postavit obce, či bohatší sedláci. Na některých pomníčcích můžeme najít jméno, komu je památka věnována, na některých najdeme jen „pro neznámého vojína“ a některé signalizují, že stojí či stály na místě hromadného hrobu. A ještě dnes v okolních polích občas někdo najde kulku či jinou relikvii z této doby…

Cestou zpět zůstal U Rumcajse na pivu jen Brč. My ostatní jsme po osvěžení zatím netoužili a jeli jsme dále pod Zebín.

Zebín

Čedičová kupa s teplomilnou vegetací, přírodní památka. Na vrcholu stojí kaple, od které je výhled na široké okolí a zejména na bývalý klášter Kartouzy. Na úptaí kopce najdeme kostel s hřbitovem a dřevěnou zvonicí, které zbyly po vsi Zebín zrušené Vajdštejnem.

Kopec Zebín vypadá naprosto úchvatně, jak se zcela osaměle zdvihá z okolní roviny, ale na vyhlídku na vrcholku nechtěl kromě mě a Jarouše vystoupat nikdo. A tak jsme i my dva nakonec tuto atrakci oželeli a společně s ostatními jsme popojeli k nedaleké Valdštejnské loggii, která je na okraji Valdic.

Valdice

Jičín s Valdicemi spojuje čtyřřadá lipová alej (2 km dlouhá, přes 1200 stromů), kterou dal vysázet Albrecht z Valdštejna, když byl Jičín v Pobělohorské době jeho hlavním sídlem. Alej končí dnes rekonstruovaným chráněným parkem Libosad a tzv. Valdštejnskou loggií vystavěnou v letech 1632 - 1634. Objekt byl původně využíván jako lovecký zámeček. V současné době je objekt rovněž rekonstruován.

Nejznámějším objektem ve Valdicích je však věznice. Bývalý klášter kartuziánů, zvaný Kartouzy, založil a nechal vystavět v letech 1627 - 1665 opět Albrecht z Valdštejna na místě původní skupiny poustevnických domků soustředěných kolem rajského dvora. Klášter byl zrušen v roce 1782 a v letech 1855 - 1857 byl přestavěn na věznici (evidentně jim to moc práce nedalo).

U Valdštejnské loggie jsme si chvíli odpočinuli, čímž jsme Brčovi vytvořili jedinečnou možnost dojet nás.

Lovecký zámeček musel být kdysi oázou klidu a svojí polohou na okraji parku a lesů skýtal skvělé možnosti pro odpočinek. Dnes však z parku zbylo torzo, o lesích ani nemluvě a veškeré ideály o klidném místě k siestě kazí železniční koleje procházející parkem ve vzdálenosti cca 20 metrů (a to nekecám) před budovou zámečku - totalitní (a možná i předtotalitní) režim zde evidentně zanechal svoji nepřehlédnutelnou vizitku dokládající socialistický (ne)cit pro spojení vymožeností civilizace s historií.

Cestou přes Valdice jsme ještě přibrzdili u Kartouzy, aby účastníci výletu věděli, kde v současné době přebývá nejznámější vězeň Kájínek. Návštěvu jsme ale vynechali, protože vězňům jsou povoleny pouze 4 osoby 1x za 14 dní, takže v našem počtu téměř třiceti lidí lidí bychom Kájínkovi asi moc radosti neudělali :o)))

A jeli jsme dál - těsně před Železnicí (teď nemám na mysli koleje, ale jde o název vesnice za Valdicemi) jsme uhnuli po modré značce, projeli jsme rozlehlou výrobnou vajec a majonéz „MAVE“ (podle smradu to ale byla obyčejná slepičárna) a abychom nemuseli pořád po silnici, vzali jsme to kousek zkratkou přes les.

Zkratka sice nebyla delší, ale Pfyzik na ni rozhodně nezapomene - při výjezdu zpět na silnici ho popadl záchvat puberty a jeho snaha závěrečnou strouhu nesrabácky přeskočit na kole dopadla zcela srabácky pádem. Pfyzik si slušně sedřel loket, čímž měl opět možnost přesvědčit se, že na pevno seřízené nášlapy nejsou vždy to pravé…

Naší další zastávkou byla zřícenina hradu Bradlec. Opustili nás jen Pfyzikovi známí, kteří si již tuto kulturní vložku nechali ujít a volili raději co nejkratší cestu do hospody a co nejkratší cestu zpět na Lochov.

Bradlec

zřícenina hrádku, která stojí na melafyrovém hřebenu. Byl vystavěn ve 14. století, v 16. století zpustnul. V blízkosti je patrný výskyt sloupovitého čediče.

Pověst o Kumburku a Bradleci

Bylo tomu dávno. Páni z Kumburku a Bradlece na sebe pohlíželi nepřátelsky. To nevadilo synu bradleckého pána, aby se nezamiloval do jediné dcery kumburského rytíře. Otec se snažil synovi v lásce marně zabránit. Když se mu to nepodařilo, vypravil se k čarodějnici, která zaklela dívku v Bílou paní. Od té doby se stala Bílá paní strážkyní štěstí na obou hradech. Mladý pán nešťastně bloudil po hradě a nikdy se neoženil. Když čarodějnice umírala, nechala si k sobě mladého pána zavolat a prozradila mu, jak Bílou paní z jejího zakletí osvobodit. Před okny pokoje, v němž byla zakleta Bílá paní, stál strom. Rytíř ze stromu utrhl devět větviček. Vždy ze tří svázal kytici a šel do hradu. První kyticí otevřel dveře komnaty Bílé paní. Druhou kyticí se dotknul Bílé paní, ta se probrala ze zakletí, rytíře poznala a padla mu do náručí. Třetí kytice posloužila jako svatební. Jejich rodiče se smířili a požehnali jim k sňatku. Pahýl inkriminovaného stromu na nádvoří prý stojí dosud. Nutno podotknouti, že pahýlů tam bylo několik, ten pravý se nám s určitostí označit nepodařilo.

Po zdolání dokopce byl Bradlec poměrně příjemná zastávka, ale už nám docela začínalo kručet v bříškách a rovněž počasí se nám nějak začínalo kazit. Že by přece jenom předpověď dostála svému a ke slovu by přišly avizované „drobné přeháňky“ ??? Náhlý obrat zatím slunečného dne potvrdila rovněž Gábina, která starostlivě zavolala Taťkovi t. č. dlícímu v Benešově - a kromě toho, že zjistila, že se má skvěle, obdržela navíc informaci, že v Benešově leje jako z konve. Nijak nás to nepotěšilo, ale i kdyby padaly trakaře neměli jsme jiné volby, než opět sednout na kola…

Jako první nás opustila omladina pod vedením Rajčete a to s jednoznačným úmyslem jet přímo do hospody na Klepandě a pak se uvidí jak dodrží plánovanou trasu. My ostatní jsme naopak vyjeli s úmyslem plán dodržet a vyjet nejprve na Kumburk. Ale jen co na nás dopadly první dešťové kapky, odpojili se další s tím, že v hospodě bude lépe.

Kapek spadlo jen pár, ale i když z deště prozatím sešlo, zůstali jsme rozděleni - takže dále jen popis putování naší odloučené skupinky ve složení: Jája, Zdeněk, Vr., Vašek, Ryšavka, Jarda, Edita, Adéla, Velkejpepa a Mlp.

Vydali jsme se po nově označené žluté značce, která v mapě ještě zakreslena nebyla. V obavě abychom moc neztratili výšku jsme však z této značky odbočili příliš brzo, v důsledku čehož jsme pro změnu zabloudili - nebylo to ale zase až tak tragické. Chvíli lesem, kousek přes pole a už jsme před sebou na kopci zahlédli Kumburk, který právě dobyla odloučená skupina (nenechte se mýlit tvrdým „y“ ve slově dobyla - tady je vyjádřením toho, že skupina hradu dobila bez boje). Už jsme se viděli s ostatními na hradbách, ale nebylo nám přáno - naše další vložka nebyla kulturní, ale píchací neboť má zadní pneumatička se jevila býti prázdná a jak jsme záhy zjistili, jen dopumpovat to nestačilo. Hospoda sice nebyla široko daleko žádná, ale přesto jsme narazili na velmi přívětivé místo - výcvikové středisko odborného lesnického učiliště. Tedy, že něco takového existuje, o tom nikdo z nás neměl ani ponětí a kdo si neumí představit o co jde, pak je to prostor, kde se budoucí lesníci učí zacházet s pilou. Nám ale stačilo, že tady bylo kam si sednout, možnost umýt si ruce v zatopeném lomu a v neposlední řadě mít i střechu nad hlavou. No a za vydatné pomoci Zdeňka a Jarouše jsem začala vyměňovat duši…

- zjistili jsme, že duše byla píchlá o ždibíček skla, které ze zaseklo do pláště,

- jakmile jsem zjistila, že mám sebou jen duši mnou vlastnoručně zalepenou, příliš jsem v úspěšnost akce nevěřila - nicméně duše byla nasazena,

- Dorka s Oajem nás začali nahánět mobilem, kde jsme - marně nás hledali autem po okolí Kumburka,

- došlo na má slova - při prvním fouknutí pumpičky záplata povolila,

- novou pneumatičku vytáhnul Mlp, ale…

- další výměnu narušil déšť - pokud se tedy dá deštěm nazvat to, co se na nás znenadání vylilo z oblohy,

- bleskově jsme se i s kolama nacpali pod stříšku srubu,

- a k dešti přibyly kroupy,

- pro změnu volala Dorka s Oajem - stále nás nemohou najít,

- jáužaninevímproč, ale Mladejpepova duše nebyla použitelná,

- další fáze se dá nazvat „hledáme u ostatních vhodnou pneumatičku“,

- někteří doporučovali abych šla sbírat trávu a listí - v krajní nouzi prý lze tímto materiálem vycpat plášť a nouzově dojet,

- ostatní mi pak doporučovali totéž, ale s tím, že je to v mém vlastním zájmu neboť jde o zachování mého vlastního života o který by mě mohli připravit (hlad prostě u mnohých kulminoval),

- pro změnu volal Brč, jak je s Adélou,

- a samozřejmě Dorka s Oajem, kde sakra jsme,

- nezvratný pocit, že ostatní setrvávají se mnou jen kvůli tomu, že prší, se stával nezvratným faktem (ještě, že lilo…),

- se slovy „jestli píchnu, tak mi ji vrátíš“ mi nakonec dušičku půjčil Jarouš. Nepíchnul, takže jsem mu jinou duši vrátila až po návratu do Lochova, ale že to bylo spíše za trest, o tom svědčí mejl, který jsem od Jarouše krátce po návratu z této akce obdržela:

Jandova, Radoslava

Odesílatel: valach

Odesláno: 14. května 2001 17:03

Komu: Jandova, Radoslava

Předmět: budiz tvoje duse prokleta!

ahoj radko, vydechni - to, co bude nasledovat je jen sranda, ale dovolil jsem si na sebe upozornit provokujicim titulkem. kdyz jsi odjizdela od fialaku, tak jsi mi vtiskla do ruky novou dusi a zmizela a ja pak dodatecne pochopil, ze jsi uz jela domu a ja ti poradne nerek ani "ahoj". za to se ti omlouvam.

potom nastaly lapalie s tvou 'novou' dusi: jeli jsme na ten pondelni vylet do ceskeho raje a marcela najela na pripinacek. kdyz jsem ji nabizel tvou dusi, zjistili jsme, ze neudrzi vzduch a je nepouzitelna.

nedalo mi to a zkusil jsem ji doma zalepit: po chvili hledani jsem nasel diru a s velkou slavou ji zalepil. pak jsem dusi nafouknul znova a nic. zase nedrzela vzduch. to mi pomohla edita, kdyz zjistila, ze proti zaplate je jeste jedna dira. kdyz tu jsem zalepil, situace se opakovala. to jsem uz jen ze sportu a uminenosti pokracoval: tvoje nova duse mela ctyri diry!!! ted sice vzduch drzi, ale mam ji schovanou jen pro pripad valecneho konfliktu.

radko, premyslej, kdo ti tu dusi dal? uz vis? tak od nej radeji neprijimej zadne jidlo a nenech si jim radit pri couvani... jinak ti preju krasny den.

jarous

- nevím jak dlouho to celé trvalo (taktně vynechávám okamžiky, kdy nám ventilek několikrát propadl prkennou podlahou a podobná úskalí této píchací akce), ale po dost dlouhé době se nám konečně zdařilo uvést mé kolo do provozuschopného stavu,

- no a protože rovněž přestávalo pršet, popojeli jsme dál.

Jen jsme vyjeli z lesa na silnici, zjistili jsme, že jsme vlastně Kumburk minuli - evidentně jsme špatně odbočili u toho žabincového rybníčku, kde se mnozí rozplývali nad tím, jak je to romantické zátiší s rákosem a kačenkama. Ale i když nám všem docela slušně kručelo v žaludcích, Jája nás přece jenom ještě zavlekla na tu blízkou zříceninu.

Kumburk

zřícenina hradu ze začástku 14. století. Po třicetileté válce byl zbořen. V současné době je snahou Sdružení pro záchranu hradu Kumburka tento poměrně rozsáhlý hrad alespoň částečně rekonstruovat.

Pověst o Kumburku

V době, kdy jičínský zámek patřil rodu Smiřických, se jediná dcera Smiřických zamilovala do místního kováře. Otec na to zareagoval tak, že dceru uvěznil na Kumburku. Ta na Kumburku strávila 10 let. Později byla sice ne právě z nezištných důvodů osvobozena nějakým novým nápadníkem, v nastalé hádce však zapálila prachárnu nacházející se ve sklepení jičínského zámku a vyhodila zámek i se sebou do vzduchu. Hle takhle vypadá pravá nešťastná láska!

A zatímco my jsme stanuli na Kumburku, ostatní byli opět o krok - či spíše o kopec před námi. Právě vyjížděli na Tábor. Nechali jsme je ale daleko před námi a konečně jsme sjeli do hospody Na Klepandě na oběd, kde už na nás konečně také čekala Dorka s Oajem (vůbec nechápali, kudy jsme to vlastně jezdili). V hospodě vařili skvěle, ale musím říci, že sníst najednou dvě držkovky není zrovna to nejlepší. Bylo mi pěkně zle, takže cestu na Tábor s nádhernou vyhlídkou na Krkonoše jsem příliš nevnímala a byla jsem docela ráda, když se mi podařilo tu terénní vlnku alespoň nějak zdolat. Ostatní se zatím Jája pokusila zlákat na prohlídku Křížové cesty vedoucí z vrcholku Tábora do Lomnice nad Popelkou, ale dále než ke čtvrté kapličce je nedostala.

Naše cesta z Tábora do Lochova probíhala pod heslem „prší - neprší“ či spíše „leje - neleje“, takže jakmile jsme narazili na silnici, bylo jednohlasně odsouhlaseno držet se již pouze této asfaltové komunikace. U Jinolických rybníků jsme se ale přece jenom ještě nechali zlákat čerstvou vůní lesa, která zvláště po dešti byla osvěžující a zvolili jsme zkratku přes les na Prachov. Tady jsme se překvapivě sjeli se skupinou odloučenou na Bradleci, která si ještě stihla u piva odpočinout na Turistické chatě. Nakonec jsme tedy dojeli do Lochova všichni společně.

Co se dělo v průběhu večera, to jsem pak tentokrát příliš neměla možnost vnímat, neboť mě stihlo velké bolení bříška (ach jo, dvě držkovky jsou holt na jeden žaludek příliš), takže jsem byla nucena valnou část večera strávit v místnůstce za závěsem. Ale díky bohaté tabuli a Pfyzikovu soudku piva vše určitě probíhalo v duchu dobrých tradic BBCC.

Neděle 29. dubna

…a nastal celoročně očekávaný den „S“ = Survival II. Od rána jsme s napětím očekávali, co pro nás Zdeněk s Jájou letos vymysleli.

Než se pustím do survivalu samotného, nejprve trochu nudné statistiky:

- ještě v sobotu večer odjel Toni s Radanou = 34 - 2 = 32 přítomných

- za ranního kuropění nás pak opustili Pfyzikovi známí = 32 - 7 = 25 přítomných

- přijeli PP = 25 + 4 = 29 přítomných

Nesoutěžící:

Zdeněk + Jája + Tom = organizační tým

Dorka = v rekonvalescenci, tvořila součást organizačního týmu

Oaj = stále slabý na průdušky, vytvářel pomocný tým

Irena PP = po nemoci se ještě necítila zcela zdráva, rovněž vytvářela pomocný tým

Pfyzik = přemožen zákeřným virem zůstal raději celý den v posteli

= k losování bylo do misek vhozeno 22 přítomných a byly vylosovány tyto skupiny (i když je fakt, že pro I. fázi survivalu jsme ještě žádné skupiny nepotřebovali):

1) Jarouš + Petr PP

2) Rajče + Honza + Vr

3) Lojza PP + Vítek + Edita

4) Vpepa + Ryšavka

5) Kalič + Eva PP + Marcela

6) Brč + Majda + Gábina

7) Vašek + Adéla

8) Mirek + Vrčka

9) Mlpepa + Kristýna

…a pak to konečně VYPUKLO…

I. fáze = SCRABLE

- živelně jsme se přidružili ke dvěma vůdcům Ireně a Oajovi:

Irenino družstvo

Ryšavka, Vpepa, Majda, Vrčka, Lojza PP, Vítek, Jarouš, Vašek, Brč, Adéla, Mirek

Oajovo družstvo

Kalič, Rajče, Honza, Vr., Edita, Kristýna, Mlpepa, Gábina, Marcela, Petr PP, Eva PP

Zapisovatelka/rozhodčí

Dorka

- a živelně jsme dotvářeli pravidla:

Původní pravidla:

po blízkém lesním okolí byly rozmístěny kelímky s písmeny. Ve dvojicích (držíce se za ruce) jsme měli vybíhat a nosit našim náčelníkům písmenka - vždy ale jen jedno. Náčelníci pak měli sestavovat slova, která zapisovatelka/rozhodčí Dorka zapisovala do tabulky. Vždy od každé skupiny jedno slovo. Sčítal se počet použitých písmen - 1 písmeno = 1 bod.

Průběh, kdy pravidla brala pozvolna za své:

- pobíhání ve dvojicích se rychle měnilo v ploužení jednotlivců, omladina pak nesáhla pro písmenko, ani když jim Jája snesla zbylé kelímky téměř až pod nos (nebo spíše metr od nosu)

- místo jednoho písmenka skrývaly některé dlaně dvě a více písmenek (to abychom si šetřili nožičky)

- a musel se udělat 5-ti minutový přemýšlecí time, protože Irenino družstvo strašně zdržovalo a vymýšlelo i slova, která sami slyšeli poprvé (jen to nechtěli přiznat)

Výsledky a vyhodnocení:

1. Irenino družstvo s cca 130 body

2. Oajovo družstvo s cca 119 body

II. fáze = ORIENŤÁK - tentokrát po stopách Rumcajse v lese Řáholci

Postupně jsme se vydávali na orienťák a zůstavší byli šéfkuchařkou Jájou zužitkování k pomocným pracem při přípravě nefalšované Loupežnické polévky.

Na kolech jsme vyjeli po červené turistické značce přes Svinčici, Dolní Lochov a Ostružno až k lesu Řáholci, kde nás už čekal Zdeněk s Oajem a Irenou. Tady jsme kola vyměnili za mapu (ti šťastnější obdrželi i buzolu) a vyběhli jsme do lesa s upozorněním, že

- jde o mapu z roku 1994 v důsledku čehož jsou změny v terénu vyhrazeny,

- to světlý je les a čím je světlejší, tím je řidší,

- tam, co je značena mokřina, je dnes již rybník,

- délka je cca 6,5 km a profíci to běhají za 30 - 40 minut,

- a jednotlivá slova máme hledat u těchto krajinných útvarů

1 Minijezírko

2 Kráter sopky

3 Význačný strom

4 Sráz

5 Kaplička

6 Posed

7 Kupka v dolíku

8 Skála

Pověst o kapličce Panny Marie (kontrola č. 5 orienťáku)

Nedaleko Lorety žil chudý otec s dcerkou Mařenkou. Ta zemřela, otec ji pochoval a na jejím hrobě vyrostla bílá lilie. Pán z Velíše si lilii jednou vsadil do své zahrady. Jedné noci nemohl rytíř spát a když se procházel po zahradě, na místě lilie stála dívka. V krátké době si rytíř dívku vzal za ženu. Jeho matka ale novou snachu nenáviděla a začarovala ji ve zmiji. Nešťastný mladý pán bloudil po lesích a zmiji zahlédl na místě, kde býval hrob. Tam mu navždy zmizela. Mladý pán na tomto místě nechal postavit kapličku zasvěcenou Panně Marii.

Téměř všichni zvládli orienťák bez problémů, jen

- naše skupinka zabloudila při hledání „kupky v dolíku“ a to cca o 2 - 3 km, což pro mě bylo opět důkazem toho, že je nejen dobré vyznat se v mapě a umět pracovat s buzolou, ale je vhodné i zapojit zdravý rozum. Kdybych to tak učinila, neštvali bychom se nesmyslně lesem dle azimutu přes ploty školek, ale obešli bychom to (jako ostatní) po cestě, kde bylo poměrně snadné odpočítat odbočky a najít hledané místo s indícií :o(((

- a skupinka Vrčka s Mirkem vešli nesmazatelně do dějin survivalů, neboť si od šesté cedule našli svůj vlastní orienťák při němž však oběhli všechny okolní kopce a navštívili i místa o jejichž existenci neměli evidentně ponětí ani Fialáci. Je fakt, že se vrátili zpět značně znavení a i když každý vyprávěl svou verzi poněkud odlišně, pro nás z toho vyplývalo jediné - „Pokud se nevyznáš v mapě, pak má Mirek pravdu. A pokud ano, pak ji má také“ :o)))

Výsledky a vyhodnocení:

1. Mlpepa + Kristýna (skup. č. 9) 1:30

2. Jarouš + Petr PP (skup. č. 1) 1:39

3. Vašek + Adéla (skup. č. 7) 1:49

4. Kalič + Eva PP + Marcela (skup. č. 5) 2:02

5. Lojza PP + Vítek + Edita (skup. č. 3) 2:07

6. Brč + Majda + Gábina (skup. č. 6) 1:55 plus 20 min. za vynechanou kontrolu

7. Vpepa + Ryšavka (skup. č. 4) 2:30 mínus 15 min. za přinesená klíšťata plus 15 minut za odnos klíšťat z přirozeného prostředí lesa

8. Rajče + Honza + Vr. (skup. č. 2) 3:04

9. Mirek + Vrčka (skup. č. 8) 3:27

Je až s podivem, že se čas naší předposlední skupinky příliš nelišil od času skupinky poslední a to jsme ani zdaleka neviděli polovinu toho, co oni :o)))

Ale jinak je možno jednoznačně říci, že oproti loňsku byl letošní orienťák zabíračka, ovšem kdo se vzdává nevyhrává, takže už se těšíme na příští rok.

A jakou větu jsme vlastně po lese Řáholci hledali?

Smějme se ‚ostatním, ale „ještě …více †se smějme ‡sami sobě. (Rumcajs)

Nejen celodenní události, ale i podvečer a večer přinesl mnoho nezapomenutelných okamžiků:

loupežnická polévka

byla vytvořena hlavní loupežnickou kuchařkou Jájou z toho, co kdo přivezl. Byl jí pořádný hrnec a kromě medoviny to byla skvělá tečka za dnešním orienťákem.

klíšťata

to byl poněkud negativní dopad dnešního orienťáku a nutno přiznat, že klíště měli i ti (tedy vyjma realizačního týmu), kteří zarytě tvrdili, že se nic takového na jejich kůži přicucnout prostě nemůže. Zpravidla to ale tvrdili jen do chvíle, než se šli osprchovat… Absolutním vítězem v této neplánované kategorii pak byla Ryšavka, která jich (ve spolupráci s Vaškem) objevila na svém těle asi 12!!! Vekšerých klíšťat nás v průběhu večera obratně zbavila doktorka Dorka, která pro tuto příležitost opustila odbornost ORL a stala se bezkonkurenční „vytahovačkou klíšťat“.

pivní setr Pan Lánský

tento pes (irský setr) k nám pojal velmi přátelský vztah jakmile ucítil vůni točeného piva. Nic nepomohlo odhánění a zahánění - jakmile někdo odložil sklenici pěnivého moku na zem, okamžitě ji vymlasknul a dokonale oslintal. Celý večer se od nás nehodlal vzdálit a noc pak, zcela nezván, strávil ve sklepě Fialákovic sídla, kde na něj kolem druhé ranní narazila Vrčka s Majdou jdoucí na jablka. Naštěstí láhve otevřít neuměl, takže zde uložené pivní zásoby zůstaly nedotčeny.

Přítrž všemu učinil až v pondělí ráno Zdeněk, který milého psa naložil a odvezl na adresu uvedenou na známce = p. Lánský, Prachov 18. Jak moc se z nalezeného psa radoval p. Lánský netušíme, radost naše však neznala mezí neboť ten pes byl schopen vycucnout celý sud piva sám.

čarodějnice

letošní rok příliš nevynikal množstvím kostýmů (o rozmanitosti ani nemluvě), nicméně Jája opět excelovala novou parukou - tentokrát ve stylu „ohnivá zrzka“. Čarodějné účinky paruky pak okusil zejména Mirek, když na něj Tom v paruce bafnul - takhle se leknout, to stálo za to. Alespoň nám přihlížejícím to zvedlo náladu (fuj, to je ale zlomyslné).

…a výsledek sobotní noční diskuse:

„Brč chrápe jak jednoruký pianista!“

Rekapitulace:

ujeto: 9,7 km

čistý čas: 0:58

průměrná rychlost: 10,0 km/hod.

převýšení: neměřeno

trasa: Horní Lochov - po červené turistické značce - Svinčice - Dolní Lochov - Ostružno - les Řáholec - a zpět

Noc čarodějnic jsme ale neprožívali jen my na Lochově, o čemž svědčí Toniho zpráva - jen těžko říci, zda se s Radanou bavili jako my:

Noc čarodějnic z jiného úhlu

Ahoj BBCC.

V době, kdy Vy jste honili čarodějnice t.j. z neděle na pondělí, jsme též my zažili něco vskutku nevšedního.

Radka pronajala svůj byt na Pankráci jednomu mladšímu mimopražskému klukovi, který údajně pracuje v nějaké počítačové firmě a ze začátku na nás udělal velmi dobrý dojem.

Protože se ale od sousedů množily velké stížnosti na hrozný kravál, co tam údajně v bytě dělal, pozdně do nocí a protože za ním chodili nějací Ukrajinci, kteří též byli velmi hluční, tak jsme se dohodli, společně s realitní kanceláří, která nám ho doporučila, že dostane výpověď. Vše už bylo napsáno a s Radkou jsme se rozhodli, že mu výpověď předáme v neděli večer, když už jsme se předčasně vrátili z BBCC akce.

Ale protože jsem nebyl ještě ve své kůži, tak jsme řekli, že tam půjdeme přece jenom až v pondělí.

V noci na pondělí ve 2:30 najednou zvoní telefon, já rozespalý jsem ho zvednul a šokovaný soused z 5. patra mi sděluje, že momentálně probíhá bezpečnostní akce zásahové jednotky české policie. Dům prý je obklíčen policajty, spousta policejních vozů, v domě pobíhají težkooděnci se samopaly. V domě je děsný kravál, celý dům (25 bytů) je vzhůru nohama, nikdo nesmí do domu a nikdo ven. Ostří zakuklení hošíci zásahové policie pak u souseda v bytě přemohli 2 ozbrojené Ukrajince, kteří nějakým záhadným způsobem (bez lana) slezli ze 6.p. Radčina bytu k sousedovi do 5.p. přes lodžii. Soused a sousedka se klepali v pyžamu někde v koutku své ložnice. Policie ony 2 maníky vysvlékla z šatů a nahé je u nich v bytě spoutala.

Další 2 zločince pak chytli v Radčině bytě, kam se policajti dostali velmi profesionálním způsobem, rozkopnutím a likvidací vchodových dveří. Údajně se vše semlelo tak, že náš nájemník se asi zapletl do nějakých temných obchodů a z nějakého důvodu ho Ukrajinci spoutali a nechali ho v bytě svázaného. On se pak nějak sám osvobodil, zalarmoval policii, která provedla tento zákrok. Dva z těch zatčených Ukrajinců jsou prý dlouho hledaní zločinci. Milý nájemník ovšem po zásahu nelenil, ještě v noci sbalil své veškeré věci, které v bytě měl a hned po ránu taxíkem zmizel a nikdo, ani policie zatím neví, kde je. Soused už uklidněn, nám ráno znova zavolal a líčil všechny detaily z noci.

Prý to byla podobná akce, jak když zatýkali Kájínka, akorát s tím rozdílem, že tentokrát bylo zločinců více. My jsme se tam šli samozřejmě v pondělí k polednímu podívat, našli jsme otevřený byt, zlikvidované dveře a v ložnici zavřené asi 2 - 3 měsíční žíznivé a hladové kňučící štěně. Štěně jsme tam samozřejmě nemohli nechat a tak jsme ho vzali k nám domů.

Je to fenka, kříženec asi nějakého vlčáka a loveckého psa nebo ovčáka nebo něco podobného. V každém případě je štěně velmi roztomilé se zvláštním krásným pruhováním tmavé a světle hnědé barvy jako tmavší tygr, ale už má nyní přes 10 kg a velké pracky, takže to bude jednou asi velké zvíře. Okamžitě si na nás zvyklo. Takže teď máme náhle doma psa a čekáme, zda se nám nájemník ozve nebo ne. Radka by si psa nejraději ponechala.

Takže toto byla naše noc čarodějnic.

Nevím, co by se stalo, kdybychom se v neděli večer v bytě objevili, když tam bylo tolik Ukrajinců a nájemník byl spoutaný.

Mějte se hezky

TONI

…a na závěr čarodějnic ještě něco málo pro pobavení z čarodějnického zákonodárství :

Vyhláška č. 13/1994 Sb. o bezpečnosti létání na koštěti

Základní ustanovení

§ 0

a) Proti této vyhlášce není odvolání.

b) Čarodějnicí rozumíme inteligentní bytost ženského pohlaví, atraktivního zevnějšku a příjemného chování ovládající let na koštěti.

c) Koštětem rozumíme dopravní prostředek čarodějnice, včetně vysavače.

d) Vysavač musí býti vybaven spinačem "Tahem zapni, stiskem vypni" a trojcestným katalyzátorem.

§ 1

a) Létání je povoleno pouze čarodějnicím starším 15 let.

b) Výjimky z písmena a) uděluje FČČR (Federace Čarodějnic ČR).

§ 2

a) Létat se povoluje pouze v podroušeném stavu s minimálním obsahem mandragory v krvi 0.89417 promile.

b) Převážet více jak jednu osobu je zakázáno.

§ 3

a) Při porušení této vyhlášky se čarodějnici zakazuje létat na sto let a její koště bude veřejně spáleno za přítomnosti předsedkyně FČČR.

b) Čarodejnici může být propůjčeno koště pouze a jen na základě zvláštního povolení.

c) Pro let dle písm. b) platí omezení rychlosti na 70 n.k.s-1 (netopýřích křídel za sekundu).

d) Létat se přísně zakazuje nad chladícími věžemi, pivovary, lihovary, mlékárnami a věznicemi.

§ 5

a) Výška letu se stanovuje na 7 k.o. až 2355,5 k.o. (kočičích ocasů), pokud není dále určeno jinak.

b) V tunelu, pod mosty a viadukty létá se středem, pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti.

c) Nad vodními plochami a lesy je povoleno létat jen ve výšce 13 k.o., aby nedošlo k rušení vodníků a rusalek, nebo hejkalů.

d) Nad elektrickou trakcí je přikázáno létat ve výšce 7 k.o. od nejvyššího drátu vedení.

Předlétávání a míjení

§ 6

a) Předlétává se vždy horem.

b) Je zakázáno posmívat se pomaleji letícím pilotům tryskových letadel, drát peří kolemletícím ptákům a chytat se raket a vrtulníků.

c) V tunelu, pod mostem a viaduktem, jakož i v uzavřených budovách se předlétávat zakazuje.

§ 7

a) Míjí se vždy vlevo a horem, nebo vpravo a spodem.

§ 8

a) Při předlétávání a míjení se dodržuje odstup alespoň 10 n.k.

Rychlost letu

§ 9

a) Létat se povoluje maximálně rychlostí 1320 k.o.s-1.

Startování a přistávání

§ 10

a) Startovat a přistávat se zakazuje na těchto místech:

- tam, kde se nesmí létat

- tunel, viadukt, pod mostem

- věže kostelů a pod.

- na křídlech letících letadel, vrtulníků, raket a raketoplánů.

b) Při přistávání je nutno dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poškození majetku nebo zranění osob.

§ 11

a) Startovat se smí pouze komínem dostatečného průřezu, nebo balkonem.

b) Kde tato možnost není, možno startovat jakkoliv, pokud se dodrží §10.

Vlečení a nákladní košťata

§ 12

a) Vléci kluzné koště nebo letět s nákladním koštětem může jen čarodějnice starší 183 let.

§ 13

a) Osobní koště brát do vleku se zakazuje.

b) Vléci bouřkové a sněhové mraky se povoluje vždy.

§ 14

a) Délka vlečné násady musí být v rozsahu 1 - 2 k.o.

b) Vlek musí být označen odrazkou trojúhelníkového tvaru a ČČK (číslo čarodějného koštěte) shodným s koštětem.

Létání za snížené viditelnosti

§ 15

a) Koště musí být na přídi osvětleno černou kočkou svítící zelenýma očima.

b) Na zádi musí mít koště odrazku obecně šišatého tvaru.

§ 16

a) Za snížené viditelnosti se zakazuje vléci vlečné koště.

§ 17

a) Za deště, sněžení a bouří se doporučuje létat nejvyšší rychlostí.

b) Za snížené viditelnosti se povoluje metat blesky mimo trakční vedení.

§ 18

a) V době od 01:00 do 05:00 se zakazuje vydávat zvuková znamení.

Výjimky a zvláštní ustanovení

§ 19

a) Předsedkyně FČČR na koštěti s majáčkem zelené barvy a

§ 20

a) Ostatní přednost letu se neupravuje.

§ 21

a) Dojde li k pádu v důsledku kolize, je všem viníkům zakázáno létat dle §3 písm. a).

§ 22

a) Za letu se zakazuje plivat, odhazovat předměty, souložit apod.

b) Za letu se povoluje dštít oheň a síru, vyvolávat krupobití a bouře

§ 23

a) Tato vyhláška neplatí o Filipojakubské noci.

b) Tato vyhláška neplatí třináctého v pátek.

Závěrečná ustanovení

§ 24

a) Tato vyhláška je v souladu s pravidly Evropského Společenství, Islámských zemí a Amerického spolku stašidel.

§ 25

a) Tato vyhláška zrušuje původní vyhlášku o letu na koštěti z 14. st.

b) Písmeno a) platí pouze v případě, že původní vyhláška existovala.

§ 26

a) Tato vyhláška nabývá platnosti 30. 4. t. r. ve 00:00:00,01.

Pondělí 30. dubna

V pondělí řady zúčastněných opět prořídly. V průběhu předešlého večera a dnešního rána odjeli (pokud tedy nepočítám násilný odvoz pivního setra p. Lánského) Pospíšiláci, Brč s Kristýnou (ten zase večer přijel ale s Johanou), PeDorky, Vítek, Mlp, Vaňci, Kalič, Gábina a pak také já s Vrstevničkou. Jestli jsem na někoho zapomněla či jsem ho odeslal do Prahy předčasně, tak se nezlobte - Vašek také dodnes sedí v Nostalgii v Šemanovicích :o))). Kdo se ale ozve, toho opravím. No a protože já jsem už na Prachově nebyla, ujal se zápisu z pondělí a z úterý Zdeněk.

V pondělí jsme vyjeli klasickou lesní cestou na Prachov, abychom dále pokračovali přes Pařezskou Lhotu a Blata do Mladějova. Cesta kolem Trosek nám s mírnou nostalgií připomněla podzimní pohledy na věže hradu mezi temně červenými jablky a skrz různobarevné listí (pamatujete se na náš první pobyt v Lochově??? - pozn. Vr.), ale blížící se poledne nás přinutilo šlápnout do pedálů. Nepatrně jsme se už jen zdrželi lepením píchlého kola Marcely (to byl ten incident s tou mojí novou duší vrácenou Jaroušovi - pozn. Vr.), ale o to s větší chutí jsme poobědvali na Hrubé Skále. Den byl pěkný prosluněný a my jsme pomalu pokračovali silničkou na Vyskeř, charakteristickou svým dominantním vrchem (466m), pod nímž jsme si na předzahrádce zpříjemnili odpolední chvíle zmrzlinovým pohárem s kavičkou. Cestou do údolí Žehrovky jsme se rozdělili. Zatímco většina zamířila lučními cestami přímo k Podvyskeřskému

mlýnu, a poté pokračovala udolím až na Nebákov, kde očekávala zbytek. Zbylá část v čele s Jardou pokračovala kudysi po silnici. Setkali jsme se pak až v restauraci v Mladějově. Další zastávkou byl pak Lochov, a večer jsme strávili kol ohně.

Rekapitulace:

ujeto: cca 50 km

čistý čas: neměřeno

průměrná rychlost: neměřeno

převýšení: neměřeno

trasa: Horní Lochov - po modré turistické značce - Prachov - po silnici - Pařezská Lhota - Mladějov - po červené a zelené turistické značce a někudy - Hrubá Skála - po červené a po modré turistické značce - Vyskeř - po modré, žluté a červené turistické značce - Nebákov - Mladějov - Horní Lochov

Úterý 1. května

Úterý začalo bohatou snídaní venku pod lískovými ořechy. Vzhledem k pěknému počasí jsme se rozhodli naplnit program až po okraj. Vynesli jsme lano, karabiny, úvazky a vyrazili do skal, abychom trochu horolezili. Nad Turistickou chatou se nachází věž jménem Komenský s pěknou cestou (obtížnost III), a právě tu si řada z nás vylezla. Lehce se napíše, hůře vykoná: strávili jsme na ní několik hodin. Pak nám už zbýval jen oběd, úklid a návrat.

Tak a to je z prodlouženého víkendu v Prachovských skalách všechno. Mějte se všichni fajn a šlapej dál

Vrstevnice^J a Zdeněk

Čarodějnice a II. survival sice skončily, ale ztráty a nálezy jsou, jako vždy, věčné. Takže ve středu se na našich mejlech zase objevila nabídka zapomenutého:

Jandova, Radoslava

Odesílatel: Jarmila.FIALOVA

Odesláno: 2. května 2001 15:30

Komu: alive-bbcc

Předmět: ztraty a nalezy

Krome ruznych propriet, o ktere se zapometlivci jiz prihlasili (destnik pro OAJe a zidlicky pro Vrstevnici), v Lochove zbylo:

- 2 trika BBCC - jedno stare a jedno nove vydani

- sede teplaky s bocnimi pruhy

1 triko bile s modrym potiskem ( ?prazsky maraton)

1 toaletni taska patrne damska (ta byla Vrstevničky)

1 rucnik ruzovy

1 cyklisticke kalhoty cerne

1 leginy cerne

neurcite mnozstvi ruzne spinavych ponozek BBCC (nakonec byly vyhozeny ve prospěch udržení zdraví v BBCC)

Zajemci necht se prihlasi u me.

Jaja