NEZRUŠENO II HISTORY

V Praze dne 6. února 2000

Ahoj všichni,

jak určitě víte, díky nepřízni zimního počasí byla zrušena skituristická akce Svrab aneb běžky na Svratce, ale díky přízni jarního počasí se nabízela cyklistická akce Nezrušeno II. V řadách BBCC to sice momentálně vypadá jak po nájezdu Avarů:

• Zdeněk ulehnul s chřipkou
• Lojza PP si již několik měsíců léčí kotník pohmožděný z volejbalu
• Dorka si léčí operovanou ruku
• Malej Pepa s Vítkem stále ještě mají ukradnutá kola
• Hrošík si po akci Kruhory stále ještě léčí pohmožděné koleno
• Marcela má zápal plic a Olda ji ošetřuje
• Vašek šel se synovcem a s Ryšavkou na Hurvínka
• Jarouš s Editou se drželi původního předsevzetí, že tento víkend půjde o skiakci a odjeli do Krkonoš
• Čiháci (alespoň částečně) zrovna tak
• Brč řekl, že se mu na kolo nechce a zůstal raději lenošit doma
• a Brzi si stále léčí zlomený malíček

ale přesto se nakonec našlo pár cyklistiky schopných, takže jsme v sobotu přece jenom vyjeli.

sobota 5. února 2000
název akce: Nezrušeno II.
místo konání: lesy mezi Starou Boleslaví a Lysou nad Labem

Sraz byl u benzínky na okraji Brandýsa nad Labem, kde jsme se všichni ještě před desátou sešli:

• Vrstevnice + 2 Okoločarovky
• Jirka Kr. jr.
• 4x Vaňci (Mirek, Hanka, Honza, Majda)

… celkem 8 lidí + 0 psů …

I když v Praze bylo poměrně krásné jarní ráno, u benzínku fučel nepříjemný vítr a Mirek klasicky bručel, že jsme jediný blbci, kteří se nechali zblbnout kolama. Ale přesto jsme se nenechali zlomit a odjeli jsme podle plánu do Nového Vestce, kde jsme sundali kola…
10,30 - vyjeli jsme po červené značce do Káraného a za chvíli jsme vjeli do lesa. Nepřízeň počasí byla ta tam - vzduch začínal vonět jarem a začínalo být příjemně teploučko. Po nějakém větru už ani památky.
11,00 - 11,07 - krátká zastávka u sv. Václava. Původně zde byla poustevna obklopená zahradou s plastikami, fontánami a větrným mlýnem. Dnes zde na křižovatce lesních cest a železničního přejezdu stojí barokní kaplička se sochami andělů po obou stranách vybudovaná na přelomu 17. a 18. století. Nutno přiznat, že dnes na tomto místě vypadá toto dílo jakéhosi Braunova předchůdce jako pěst na oko, zvláště když v domku u přejezdu pálí plastové flašky či jaké to byly smrady, ale na druhou stranu je to příjemné zpestření lesní projížďky.
Od Václava jsme se stočili po žluté značce směrem na Sojovice. Rovina vpravo, rovina vlevo, rovina před námi i za námi. Milovníci kopců by si zde zřejmě na své nepřišli, ovšem z hlediska botanického a vodohospodářského má tato lokalita mnoho priorit.
Pro mnohé je zdejší oblast známa hlavně jako zdroj pitné vody pro Prahu (vodárna v Káraném byla zřízena již v roce 1908), která je čerpána (tedy ta voda) z říčních štěrkopískových usazenin. Také jsme se neustále nacházeli v ochranném vodním pásmu I. stupně a co chvíli jsme projížděli kolem vodárenských čerpadel a tzv. vsakovacích nádrží, ve kterých se (tedy podle jejich zarostlého vzhledu zřejmě kdysi) přírodně filtrovala pitná voda. No a kdo to neví, tak se ve zdejší sodovkárně stáčí přírodní stolní vody Arks, Oasa, Káranka a Česká soda.

11,55 - Sojovice, Sojovická hospoda
Na doporučení místních jsme využili pohostinství tohoto zařízení a nutno říci, že dršťková plévka byla skvělá. Horší to již bylo s druhým chodem, který byl povětšinou vlažný s chladnou přílohou a nejhorší pak byli záchody - tady by se Dorce asi moc nelíbilo. No ale na druhou stranu, poprvé v historii BBCC jsme obědvali ve 12 hodin, což uvítal hlavně Mirek a bez řečí snědl i ty studené brambory.

13,00 - …a jeli jsme dál..

• po žluté do Staré Boleslavi
• po zelené zpět do Sojovic
• a protože bylo teprve 14,45, my měli ujeto necelých 25 km a sluníčko nádherně svítilo a hřálo, tak ještě
• po červené do Staré Lysé

Zde jsme narazili na zimoviště cirkusu Humberto, takže jsme naší fádní rovinatou projížďku obohatili o zoologickou vyhlídku na velbloudy (koho to zajímá, tak byli dvouhrbí a evidentně jim vůbec nevadilo, že místo v teplém písku na Sahaře se válí v chladných pilinách v Česku)

• a nakonec po modré zpět do Káraného a Vestce

A zase jsme projížděli kolem vsakovacích nádrží, které nás už ale tolik neuchvacovaly jako dopoledne, protože už jsme začínali mít kola plné zuby a těch 30 kilometrů jsme začínali v nohách a na zadcích docela cítit. Co nás ale uchvátilo, bylo petrželové pole. Mám opravdu na mysli ty malé kudrnaté zelené lístečky, které se pro zlepšení chuti sekají do polévky - milovníci této pochutiny by si zde přišli na své. Kam oko dohlédlo, samá petržel a v ní tři kolchoznice, které zkřehlé zelené stonky otrhávaly pro maloobchodní prodej. Tedy nevím, jak dlouho trhaly, ale měli načesané již dobré tři přepravky. Bez mučení se přiznám, že jsem si v tuto chvíli vážila své práce v teplé kanceláři, protože při představě, že bych v chladném předjarním počasí posedávala v poli nekonečných zelených řádků a zkřehlými prsty bych otrhávala petržel (byť kadeřavou), mě zcela přešla chuť na polévku vylepšenou tímto čerstvým kořením.

cca 16,00 - minuli jsme úpravu pitné vody před Káraným, což samo o sobě není až tak pamětihodný zápisek, ale na zdejším teploměru jsme měli možnost zjistit, že v tomto okamžiku se teplota vzduchu drží na neuvěřitelných 11° C !!!
16,20 - konečně Vestec, konečně auta a konečně jsme mohli slézt z kola. Posledních pár kilometrů bylo již pro některé (sebekriticky musím přiznat, že hlavně pro mě a pro Podčarovku) utrpením. Zimní pauzička se na našich zadních partiích přece jenom projevila poněkud nepříznivě. Ale dojeli jsme a kromě namožených zadních partií nám všem také pěkně zčervenaly tvářičky a všichni jsme se shodli na tom, že v tom nádherném teplém slunečném únorovém dni by byl hřích zůstat doma u televize. Už aby tady bylo jaro…

Tak a to je v krátkosti všechno a příště zase AHOJ !!!

VrstevniceJ

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 08. listopad 2000
Copyright © BBCC, 2000