POČÁTKY HISTORY zpět

V Praze dne 29. září 1999

Ahoj všichni,
nevím, jestli stíháte číst, ale já rozhodně nestíhám psát. Takže než mi vychladne klávesnice, rychle se pustím do další - tedy do naší 22. akce s názvem Počátky (u Jindřichova Hradce), která se konala o víkendu 24. - 26. září 1999 a kdy jsme navštívili rodné městečko Dorky.

Pátek 24. září
Dle Dorčiných propozic byla cesta autem jednoduchá (i pro Vaška a Honzu na “téčku”) a doba jízdy cca 1:40 odpovídající - ovšem to by nesměl být pátek na naší nejstarší a nejfrekventovanější dálnici …
17,40 - téměř podle plánu (= 17,15) jsem vyjela od baráku
17,50 - téměř podle plánu (= 17,45) jsem vyzvedla Honzu u garáže a vyjeli jsme z Dejvic
18,05 - téměř podle plánu (= 18,00) jsme vyzvedli u Smíchovského nádraží (hladového) Vaška a ačkoli jsme ho ujišťovali, že se cestou určitě někde zastavíme u pumpy pro chleba, přece jen si Vašek pro jistotu u stánku koupil párek v rohlíku a bagetu. A udělal dobře, protože nejen, že jsme se u pumpy nezastavili, ale jízda trvala poněkud déle …

Cesta ubíhala bez problémů - ovšem pouze prvních 10 minut.
18,17 - 19,11 - téměř hodinu jsme popojížděli v zácpě mezi 13-tým a 20-tým kilometrem. Holt člověk postavil dálnice, aby si usnadnil život a zrychlil dopravu.
Cesta po dálnici byla celkově nic moc - provoz byl strašný, každou chvíli se to kupilo a cca 10 km před Humpolcem se nám po okreskách zdařilo objet ještě jednu zácpu - zúžení ze třech do jednoho pruhu je zřejmě českou dálniční specialitou. Ale nad hlavami nám na temném nebi zářil na cestu obrovský rudý měsíc - neklamné znamení, že v sobotu bude úplněk.

Jakmile jsme u Humpolce opustili dálnici (a zdařile odbočili na “téčku” správně hned na první pokus), byla to havaj, takže jsme cca ve 21,00 byli v Počátkách. Ačkoli měl Honza nastudovanou celou cestu, průjezd Počátkama začal studovat až když jsme stáli na první křižovatce. Na STOPce je sice řidič povinen zastavit, ovšem my jsme tam v poklidu stáli a pročítali itik - hřbitov jsme (jak bylo psáno v propozicích) sice neviděli, ale dlážděnou ulici ano, takže jsme záhy stanuli před sámoškou/penzionem ZMEŠKAL, kde už se to hemžilo tričkama BBCC.

Jak jsme se tedy sjížděli:

• cca 19,30 - Dorka + Terda + Magda P. + Opel Omega + 3 kg skvělé anglické slaniny přímo z udírny + 1 láhev Cognacu
• cca 19,30 - Velkej Pepa + Malej Pepa + Vítek + Šmudla + modrý Forman
• cca 20,30 - Olda + tmavě zelená Felda
• cca 20,30 - Brzi + Malej Brzi + bílý Favorit
• cca 21,00 - Vrstevnice (Okoločarovky jely tentokrát horolezit na Malou Skálu) + Honza + Vašek + červený Favorit + zbytky z narozenin BBCC (= kyblík Taťkových utopenců + 30 buřtů + basa piva + šampus + 2 litry vína + zeleninový salát)
• cca 22,10 - po kratším bloudění Počátkama dorazil Pfyzik + tmavě zelený Opel Omega Caravan
• cca 22,20 - jako poslední přijela Jája + zelená Felda + 1 láhev Bourbonu + 1 láhev whisky

Definitivně nás tedy bylo …

… 13 lidí + 2 psi + 7 aut …

No a protože Jája měla 25. narozeniny (víckrát jsme jí hobla dát nezvládli), začali jsme slavit. Na Jájinu počest se strhla mohutná alkoholová smršť - vypili jsme co bylo v dosahu a postupně jsme odpadávali do svých postýlek. Ovšem nejvytrvalejší vydrželi slavit téměř do 03,30.

Sobota 25. září
cca 9,00 - pomalu jsme začali vstávat, trousili jsme se na nákup do sámošky (zvláště chleba a piva se nám nedostávalo) a pozvolna jsme snídali jogurt, utopence a pečené buřtíky.

9,30 - přijeli 3x Čiháci (Láďa + Jarka + Simča) + Favorit

9,54 - ze zahrady přijela Dorka a upozornila nás, že všichni ostatní jsou již na místě srazu a že se za 6 minut odjíždí. V tu chvíli jsme pochopili, že čekáme na špatném místě, v důsledku čehož klídek skončil a nastal předodjezdový zmatek.

10,32 - konečně jsme sedli na kola a odjeli jsme na zahradu vzdálenou cca 1,5 km od penziónu. Zde už skutečně byli připraveni ostatní:

• Toni + Radana + Radek + Petr Š. + 2 Renoltíci
• Jirka Kr. jr.
• Pospíšiláci (Lojza PP + Irena) + stříbrná Octávka
• Zmeškalovi (Tomáš + Blanka + Ondřej) +tmavě zelená Octávka
• Chrt
• Míla Staněk (známý od Pepy) + auto

Celkem nás tedy bylo…

… 28 lidí + 2 psi + 13 aut …

10,45 - konečně byl zavelen dlouhoočekávaný odjezd. Vašek s Pfyzikem se ale ještě vrátili zpět do penziónu, protože jsme ponechali všechny pokoje odemčené a klíče ve dveřích, no a my ostatní jsme vyjeli po červené. Jako první jela Dorka, což neunesla Terda v košíčku na kole Malýho Pepy, vyskočila a běžela za Dorkou až se jí od tlapek prášilo. Poměrně dlouho jí trvalo, než se nechala vzít zpátky do košíčku - pak na nás ale alespoň štěkala.

Jeli jsme lesem i po silnici, chvíli z kopce, chvíli do kopce - zkrátka Vysočina. Kdosi sice před odjezdem tvrdil, že je to tu v okolí naprostá rovina, ovšem evidentně zapomněl dodat, že nakloněná.

Neustále jsme se drželi červené turistické značky. Dorka velice brzy přenechala vedení pelotonu Chrtovi s Petrem a s Radkem, kteří situace okamžitě využili a zmizeli za obzorem. Ponechali jsme je tedy daleko vpředu a v poklidu jsme projížděli prosluněnými voňavými podzimními lesy. Cca po 10 km nám ale na jakémsi lesním rozcestí náhle červená značka zmizela. Dost dlouho jsme dumali nad mapou kudy se vydat a kterým směrem asi odchrtili kluci, ale nakonec jsme se rozhodli ponechat je jejich vlastnímu osudu a vyjeli jsme lesní cestou.
Směr jsme vybrali správný - cca po 2 km jsme opět narazili na ztracenou červenou (vedla přes vrchol kopce, který se nám podařilo objet po vrstevnici) a překvapivě i na Chrta, který hledal Petra, Radka a Brziho s Michalem (ani jsme nepostřehli, že i ti dva nejsou mezi námi). Chrt si vůbec nepřipouštěl, že jim zcela obyčejně ujel a neustále se hájil tím, že si za to mohou sami, protože mu nestačili.
A opět jsme dost dlouho dumali nad mapou i bez ní, kde asi kluci mohou být. Signál na mobilních telefonech v tomto místě samozřejmě nebyl, takže jsme se nakonec rozhodli opět ponechat kluky jejich vlastnímu osudu s tím, že přece vědí o srazu u Velkého pařezitého rybníka, kam jsme také všichni odjeli.

12,27 - 12,45 - přijeli jsme k Velkému pařezitému rybníku, kde jsme zjistili, že Brzi s Michalem nejsou vůbec ztraceni, ale klidně se koupou. Definitivně nám tedy chyběl jen Petr Š. s Radkem. Chvíli jsme odpočívali, někteří se ještě vykoupali a vydali jsme se dál. Po všech těch dokopcích a dokopečkách nás čekal krásný dlouhý sjezd zpevněnou lesní cestou. Někdo jel rychleji, někdo pomaleji a jak zjistil Malej Pepa, Terda měla rychlost 9 (km/hod.).
No a abychom se nenudili, byl tu první defekt - Magda píchla, takže jsme chvíli opravovali, čehož okamžitě využil Šmudla a několikrát se vykoupal v bahnité strouze podél cesty. A pro změnu byl zase před námi dokopec…

13,35 - 13,57 - krátká pivní zastávka na hradě Roštejn. Dali jsme si pivo, limču a zrmzku, protože jídlo se tu nepodávalo - ovšem když hostinský zjistil, že máme s sebou 2 psy, ihned nám začal nabízet Psíčkovou, Štěkbabčiči, Hafguláš a Štěkanátky. S ohledem na Dorku a Pepu jsme ale přece jenom posvačili z vlastních zásob, někteří navštívili vyhlídkovou věž a vydali jsme se dál.
A opět nás čekal krásný, cca 2 km dlouhý sjezd na jehož konci Malej Pepa zjistil, že na hradě zapomněl ledvinku. Nezbylo mu tedy nic jiného než se otočit a vyšlápnout si to zase hezky zpátky nahoru. Ve vesničce Doupě (zde právě asfaltovali silnici a nutno říci, že to byla pro všechny obyvatele evidentně nezapomenutelná událost - my už jsme se z horkého asfaltu, množství okounějících lidí a obrovských strojů radovali méně) jsme se rozdělili. Některým se již s prázdným žaludkem nechtělo drncat lesem, takže jeli po silnici, no a my ostatní jsme vyjeli po žluté - byla to sice cesta přes kořeny po uzoučké pěšině místy vedoucí lesem, místy polem, ale podzimní sluníčko krásně svítilo a v lesním stínu bylo příjemně.

15,13 - 16,10 - Telč, motorest U kaštanu. Všichni jsme tu zaplnili své prázdné žaludky a také jsme zde našli ztraceného Petra Š. s Radkem, takže jsme dál jeli zase všichni pohromadě.
16,15 - dali jsme si sraz u kašny na historickém náměstí - tedy nutno přiznat, že Telčské náměstí právem patří do světových památek chráněných Unescem. Jeden dům byl hezčí než druhý, ale bohužel jsme, vzhledem k pokročilé hodině, neměli příliš času na prohlídku.
Ještě jsme si udělali chvilku na sladkou tečku - Velkej Pepa přinesl celý dort a pak jsme se vydali dál.

16,30 - byl zavelen odjezd, ale v tom okamžiku jsme zjistili, že vlastně nevíme, kterým směrem se po červené značce vydat. Chvíli jsme tedy ještě diskutovali nad mapou, zjistili jsme, že nepojedeme vpravo, ale vlevo, sedli jsme na kola a odjeli jsme za Prvním - tedy za Dorkou. Ovšem zde se nám opět potvrdila nemalá důležitost Posledního - v tomto případě Honzy, který po odjezdu všech zjistil, že zbývá jedno kolo bez cyklisty. Chyběl Jirka Kr. jr., který nás ponechal dumat nad mapou a odešel kamsi na WC. Díky Poslednímu jsme tedy Jirku neztratili.
A zase jsme jeli lesem i polem, chvilku z kopce, chvilku do kopce a Terda z košíčku na všechny kolem sebe štěkala.
U Řásné probíhalo mezinárodní mistrovství v balónovém létání, takže jsme poměrně dlouho sledovali velký roj rozličných balónů. Vyjeli jsme až na kopec, kde balóny vypouštěli, ale přijeli jsme akorát nakonec, takže jsme se příliš nezdrželi a jeli jsme dál - k Velkému pařezitému rybníku, kde jsme dneska už jednou byli. Odtud jsme absolvovali dnešní poslední - cca 5-ti kilometrové stoupání a pak už to bylo převážně z kopečka až do Počátek.

19,00 - začalo lehce poprchávat
19,10 - a jsme zase v Počátkách. Neurotická paní od naproti hned halekala, abychom přestavěli auta, že jim přivezou brambory - pro klid se sousedy jsme tak učinili, ale nadělat tolik rámusu pro 3 pytle brambor, to je opravdu zřejmě místní specialita. No a pak jsme se pomalu začali připravovat na večeři - tedy na návštěvu hospody.
19,30 - přijel Pospíšiláci, kteří s Brzim a s Michalem (ti jim ovšem ujeli a dorazili do Počátek těsně před námi) v Klatovci špatně odbočili a lehce si zajeli 10 km navíc přes Studenou. Ale protože jsme je ještě ani nezačali postrádat, příliš jsme se nevzrušovali faktem, že se našli, a sledovali jsme televizní noviny.

20,30 - hospoda U Forda. Hospoda byla otevřená jenom pro nás a byla objednána společná večeře - tedy špízy. A myslím, že i všem chutnalo. Po jídle jsme začali být slušně odpadlí, ale nakonec přece jenom kluci vytáhli kytary a ještě se hrálo a povídalo a prohlížely se fotky - prostě klasika. Rozličného alkoholu bylo dostatek, takže nám ke spokojenosti nechybělo nic.
21,00 - odjel Petr Š., Radek a Jirka Kr. jr. - vzali to ještě oklikou přes jakousi babičku, kde vyzvedli brambory (to je holt nemoc podzimu)
21,30 - odjela Jája a Chrt
22,30 - odjel Toni a Radana
cca 1,00 - nejvíce unavení opustili hospodu a zdálo se, že zábava je již více méně u konce. Náhle ale přišel pan vrchní s tím, že má na pánvi topinčičky s nakládaným hermelínem, takže Pepa zase vytáhnul kytaru. A když kolem druhé hodiny vykouzlil pan vrchní ještě smaženici (těžko říci, zda z radosti nebo zda se chtěl hostů již zbavit), nelze se divit, že nejstatečnější šli spát až kolem čtvrté hodiny ranní.

Neděle 26. září
Na desátou měli přijet nocležníci ze zahrady na snídani, ovšem v té době byl již někdo po snídani, někdo teprve vstával a spáči ze zahrady nikde…

10,10 - jako zástupci zahrádkářů přijeli Dorka, Velkej Pepa a Míla - Pospíšiláci a Zmeškaláci zatím ještě sladce spali. Posnídali jsme ve stylu BBCC - tedy šampus, tentokrát bez kaviáru a nějaké ty zbytky - salám, anglická slanina, utopenci, pečené buřty a sýr.
11,00 - zahrádkáři odjeli vzbudit ostatní a Dorka ponechala Malýmu Pepovi na hlídání Terdu. Vzhledem k tomu, že se ale Pepa o Terdu nezajímal a jen na nás neustále hulákal ať zavíráme dveře, aby psová neutekla, uklidili jsme Kožku (v jejím vlastním zájmu, aby se neztratila) do kuchyňské skříňky. Dorko, nelekej se, pravidelně jsme jí dodávali salámek a slaninku (o rohlík příliš velký zájem nejevila).
11,15 - na snídani konečně přijeli Pospíšiláci - při hledání talířků a příborů stihla Terda ještě vystrašit Lojzu PP (evidentně neočekával ve skříňce na nádobí živého tvora) a při dojídání zbytků jsme se pozvolna chystali k odjezdu. Jen Malej Pepa se příliš neměl k hledání psový, ale s přibývajícím časem a hrozícím příjezdem Dorky mu nezbylo nic jiného, než začít hledat - a našel. Ještě že ty zvířata nemluví…
11,38 - byl zavelen odjezd, ovšem ne každý jel na kole.
Čiháci a Pospíšiláci odjeli za rodinnými povinnostmi k domovu a Zmeškaláci se zavázali, že na kolo dneska nesednou, což také dodrželi. Nicméně sobotním výletem (a hlavně večerním posezením) byli nadšeni, takže příště svou účast přislíbili na 100%. Dneska nás tedy zbylo…

… 13 lidí + 2 psi + 8 aut …

Z Počátek jsme vyjeli opět po červené značce. Chvíli jsme se drželi silnice, ale záhy jsme odbočili do pole. My jsme tedy příliš nadšeni nebyli, ale Terda běžela v čele až se jí od tlapek prášilo. Potupně jsme tlačili kola oranicí a byli jsme rádi, že v noci nepršelo.
A zase jsme jeli lesem, trávou i po silnici a zase po samých nakloněných rovinách. V Žirovnici se ještě Honza a Malej Brzi vykoupali a pak jsme hladoví přijeli do Kamenice nad Lipou.
14,15 - 15,25 - Kamenice nad Lipou. Malej Pepa šel klasicky vyloupit bankomat, protože mu klasicky po včerejšku nezbyly žádné peníze a my ostatní jsme mezitím obsadili restauraci Beseda. Pivo měli výborné, jídlo také a obsluha byla rychlá, takže nám ke štěstí nic nechybělo. Ani se nám nechtělo pryč. Jen Malej Pepa si lehce zoufal, protože bankomat mu žádné peníze nedal, takže zde utratil svou poslední stovku.

Zpátky už jsme jeli poměrně rychle - výhradně po asfaltu. Začalo poprchat a lesy i louky kolem nádherně voněly. V Častrově ještě Honza zamáčknul slzu - pocházela odtud jeho babička a za chvíli jsme již byli v Počátkách.

17,00 - Počátky. Rychle jsme dobalili, dali jsme poslední kafe a konečně jsme také dojedli Taťkovy utopence. Tedy Taťko, nutno přiznat, že utopenci byli/y skvěle uleželí/ý (přeberte si to s těmi i/y každý jak chcete - dle mě ale byly utopenci evidentně neživotný, ovšem čeština je holt čeština - i když na druhou stranu utopenec je neživotný vždy), ale chvílemi to už vypadalo, že ten kyblík za víkend nespořádáme. Ale zdařilo se…

No a pak už jsme jen všechno naházeli do aut a postupně jsme vyjížděli směrem ku Praze. A protože se vraceli rovněž všichni ti, co v pátek ucpali dálnici na Brno, byl dost těžký fatal tentokrát směrem na Prahu: zúžení na 56. kilometru ze tří do jednoho pruhu, kde se navíc odpoledne stala dopravní nehoda, bylo prostě průserové. V zácpě mezi 61. a 56. kilometrem uvíznul na více než hodinu Brzi, Olda a Pfyzik. Nám ostatním se to zdařilo objet po okreskách, takže jsme v Praze byli už kolem deváté hodiny, ostatní dojeli zhruba o hodinu později. Není nad to, když dálnice šetří čas…

Takže to je ve zkratce vše z rodného městečka Dorky - jen rodný dům Dorky jsme neviděli, protože porodnici v Počátkách už zrušili…

VrstevniceJ

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1999

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. duben 2000

Copyright © BBCC, 1999