deník z března 2020 - karanténa při covidu

Jarmila Brčáková, roz. Rabanová

* 24. 9. 1959   + 9. 12. 2022

12. 3. 2020
Ještě dopoledne jsem šla do práce.
Ráno jsem se dozvěděla, že Týnina spolubydlící je v karanténě.
V poledne jsem to zapíchla a šla na dobrovolný HO.

13. 3.
Povinná zkouška HO pro celou firmu.
Honza se rozhodl prodat všechny své investiční instrumenty, ale nechce to udělat v pátek 13.

15. 3.
Vyrazili jsme na výlet na kole do Prahy. Zvláštní atmosféra. Ještě že je v Praze pár turistů, Rusové a Italové. Pocity negace vůči Italům. Nezapomenutelný výlet, i neznámí lidé se zdraví.
fotky trasa

16. 3.
Těžko si zvykám. Nemůžu se soustředit. Stále sleduju zprávy.

17. 3.
Honza má kontrolu v Motole, ještě ho vzali a pak už zavřeli nemocnici pro neakutní ošetření.

18. 3.
Rozhodla jsem se, že nebudu pořád sledovat zprávy.
Mluvím s Lenkou a dozvídám se hroznou zprávu o jejím osudu: její manžel o prázdninách (konec února) se pokusil zabít svoji milenku a poté se v jejich bytě zastřelil. Lenka teď je v tom bytě se synem v karanténě a nemůže pryč. Je mi to hrozně líto.

20. 3.
Návštěva Adélky - pocit velkého dobrodružství.

21. 3.
Pracujeme doma, vyklízím sklep, stříhám skalník, Honza myje okna, uklízíme.

22. 3.
Vyrazili jsme na pěší výlet na Jiviny. Všichni už mají roušky.

23. 3.
Nastavili jsme si pravidelný režim. Začínám mít hodně práce, částečně dělám i Lucčiny věci. Probírají se negativní stěžovatelé.

24. 3.
I nákup se stává dobrodružstvím.

25. 3.
Jedeme na kole pro roušky. Už se ztrácí vzájemnost mezi lidmi.

26., 27. 3.
Prakticky jen pracuju a občas nějaký telefonát. Ani necvičím ani nejdu ven. Jen práce, knížka, spánek. Stýská se mi po vnoučatech. Už jsme si zvykli. Přestává být pocit strachu z budoucnosti. Už žijeme přítomností.
Myslím na mámu, která se musela naučit žít v samotě a slepotě.

28., 29. 3.
Už jsem si zvykla na změnu. Připadá mi hrozně dlouho, kdy to začalo. Přestali jsme sledovat zprávy. Nemyslím na budoucnost.
Dívali jsme se na Bergmana - film o zosobněném zlu. Najednou ten film vidím jinýma očima než dřív.
Ozvala se Lenka - vyčítá si, že nedokázala té smrti zabránit. Bojím se o ni.
Telefonát Olina - je sama, práce málo, ale dává to.
Telefonát Míša - je u něj celá rodina - Anča, Máša. Myslím, že mu to vyhovuje.
Oba dny jsme pracovali na zahradě.
Včerejší sen - probudila jsem se s tím, že zase všechno šiju - ušila jsem si oblečení, vezu nějaké povlaky, které jsem sama šila.