Brtsch přejít na přehled dnů celé dovolené

Jája a Honza - druhá dovolená v USA Utah + Arizona + Colorado deník Jáji

středozápad USA 17.5. - 5.6. 2013

květen: 17  18  19  20  21  22  23  24  25  26  27  28  29  30  31    červen: 1  2  3  4    dojmy    epilog

17.5.
Z domova se podařilo odjet celkem bez problémů. Auto stojí na Dědině, tak doufejme, že tam bude, až přijedeme.
Z Amsterdamu jsme měli odletět v 16:50, což bylo na knop. Ale vše bylo jinak. Odlet odložen na 20:30 kvůli závadě letadla. V 21:00 nastupujeme, abychom zjistili, že během opravy jim nateklo do elektřiny, snaží se to vysušit, pak vyměnit, nepovedlo se. Cca v 23:30 nás vyženou z letadla. Další fronta na hotel, asi v 1:00 jsme v hotelu Novotel Amsterdam.
Celkem pozitivní zážitek z chování lidí, všichni jsou pozitivní včetně dětí. Disciplinovanost, celkem pohoda. Vytvoří se takový specifický pocit sounáležitosti.

18.5.
Termín vypůjčení motorky v Las Vegas posunut, termín pobytu v hotelu posunout nejde. Začíná další den cestování. Dopoledne celkem pohoda. Je vidět, že lidi se připravují na další nepříjemnosti tím, že se snaží vytvořit vnitřní pohodu. Na letišti zjišťujeme posun odletu o 1 hodinu. Po uplynutí hodiny už vzniká nervozita, první křičící lidi. V 17:00 nás chtějí znovu nechat projít security office, aniž by tam stálo letadlo. Začíná organizovaný odpor. KLM poté začne individuálně domlouvat náhradní lety. Máme celkem štěstí, že stojíme blízko místa, kde se rozložil jediný úředník s právem zasahovat do systému letenek. Dostáváme možnost letět do Detroitu s tím, že tam přespíme a poletíme druhý den. Při odletu máme potíže, protože úředník do systému omylem zapsal, že naše cílová destinace je Denver. Překládám security rozhovory pro Čechy, co neumí anglicky. Mohla bych tam z fleku pracovat. Padá na mě únava. Let do Detroitu už bez problémů. V Detroitu nás posílají do hotelu, plus 6 US$ na večeři a 6 US$ na snídani - nestačí to ani na tu snídani.

19.5.
Ráno v 6:30 vyrážíme. Z naší letecké party už jedem jenom se Španělkou do Las Vegas. Problém s letenkou do Denveru je vyřešen. Místa máme úplně vzadu, ale letíme. Na letišti v Las Vegas zjišťujeme, že nejezdí nějaký vlak mezi nástupišti, opět nekonečná fronta na shuttle. Máme pocit, že to nikdy neskončí. Kolem 12.h. pro nás přijíždí shuttle. Voláme kvůli motorce. ve 13.h. přijíždí motorkářský shuttle. Motorku nám půjčují na tři celé dny. Domlouváme prodloužení pobytu o jeden den. Honza se pokouší skamarádit s Electrou. Teď sedím u bazénu a píšu zápisky. Po několika dnech máme naději, že se zklidníme. Asi jednou za minutu nad námi létá letadlo, co se hluku týče, v Ruzyni máme úplnou oázu klidu.
Večer jsme projeli na motorce strip. Je to jedna velká herna pro dospělé. Kýč se snoubí se špičkovou architekturou. V klubech vystupují umělci světového jména vedle šunky. Jsou tu kasina pro největší boháče i herny, které vyvěšují fotky paní, které na automatech vyhrály 5000 US$. Obrovské limuzíny, eskort děvčat. Jen jsme to projeli. Večeře u Vietnamců.

20.5.
Brzo ráno v 8:00 vyrážíme na nejdelší motorkový výlet. Jedeme na Laughlin, Kingman, Seligman po Route 66, po té také zpět. Chtěli jsem jet přes Grand Canyon, ale cesta je písčitá a točí se tam takové tornádečko, tak si to raději rozmyslíme. Na zpáteční cestě se zastavíme na Hoover Dam. Hodně fouká, viděli jsme, jak vítr vytrhl celý keř. Při té příležitosti nám unesl rukavice. Chvíli hledáme Honzovu čelenku, ale nakonec se taky našla.
Dojmy: všichni motorkáři jsou velmi milí a extrémně ochotní pomáhat. Už víme, že Electra se dá zvednout, když padne na bok. celkem to bylo přes 400 mil. Zítra musíme najít něco kratšího.

21.5.
Výlet do Valley of Fire State park. Honza už se s motorkou tak nepere. Hrozné vedro, oba jsme se spálili. Zpět přes Lake Mead Recreation Area. Zastávka v marině Callville Bay, ještě je před sezónou, tak tu skoro nikdo není, kupujeme tu kšiltovky.
Večer vyzvedáváme auto a vyrážíme na strip, podivná směs podivností. V celku ale fascinující zážitek.

22.5.
Ráno třetí a poslední vyjížďka na motorce na Red Rock Canyon, poušť, červené skály, želvy. Vracíme motorku, celkem bez problémů: majitel půjčovny dupne na přední blatník, který Honza zprohýbal. Takto blatník narovná - a je opraveno, neříká kupodivu nic.
Zjišťujeme, že jsme nechali otevřené auto s celou naší bagáží, ale nikdo ho nevykradl, jó Amerika. Kolem oběda jdeme do Outlet centra. Bezcílně tam bloudíme, nakonec koupíme aspoň něco u Tommy Hilfigera. Vyrážíme směr Zion National Park. V St. George na nás padla únava. Jdeme do skvělé autentické restaurace. Pak se probereme a dojíždíme až do Kanabu, abychom měli lepší výchozí pozici. Ubytováváme se v Comfort hotelu trochu dráž, než jsme chtěli, ale zase máme každý svou postel.

23.5.
Brzo ráno vyrážíme na North Rim. V 7:00 jsme na místě. Vyrážíme na Bright Angel Point. Dechberoucí podívaná, násobená tím, že jsme tam prakticky sami. Kdykoli se člověk donutí vstát, je ranní zážitek mnohem intenzivnější.
Vracíme se do hotelu a po krátkém odpočinku jedem na Zion. Kousek se brodíme řekou. Odpoledne vycházka k jezírku. Úžasná vegetace - kombinace kaktusů a zelených stromů. Večer se zastavujeme na farmě - luxusní večeře s výhledem na pasoucí se koně.
Omylem jsme koupili malinové pivo :-(
Druhá noc v Kanabu. Nakonec jsme pivo zapomněli v ledničce - žádná škoda.

24.5.
Ráno jsme v klidu zabalili a vyrazili směr Bryce Canyon. Přesně v poledne jsme se sešli v Tropic, místě dnešního ubytování s Honzou Taucem a Marianne. Přesedáme do jejich auta a jedeme do Bryce Canyon. Neskutečné výhledy a krátký výlet po Queens Garden a Navajo Loop Trail. Večer do hotelu. Už nám nedali večeři, tak jdeme do postele.

25.5.
Vstáváme brzo a vyrážíme do Escalante, kde máme zamluvené čtyřkolky. Objíždíme Escalante. Pak dlouhý přesun s několika malými přestávkami do Moab - Arches National Park.
Na čtyřkolkách jedeme asi 40 mil okruh v Escalante, super zážitek, prach. Indiánská obydlí jsme nenašli. Všude máme prach, kterého se prakticky nezbavíme po zbytek cesty.

26.5.
Ráno trošku pospíme. Snídaně v hospodě, protože v hotelu bylo plno. Pak jedeme do Canyonlands Isle Of Man.
Na odpoledne máme objednán výlet rychlým člunem po Coloradu. Kličkujeme mezi výletníky, co vyrazili na Memorial Day (27.5.2013) na kanoích a takový jako surf s odpichovátkem (Paddleboard). Pozdě odpoledne zaplavání v bazénu. Večeře v Canyonlands Lodge Restaurant (Best Western Plus Canyonlands Inn). Nejlepší Beaf Steak v mém životě, prima povídání.

27.5.
Ráno do Arches National Park. Procházka po Devils Garden, co nám včera doporučil číšník. Jan chtěl Honzovi koupit kalhoty na zahradu, ale prodávají je jenom v zimě. Vyrážíme na pláž ke Coloradu. Po rozloučení s Taucovými kupujeme víno v místní Winery (budeme tu jednu láhev pít dva dny :-( )
Pak vyrážíme směr Colorado. Po poměrně dlouhé cestě dorážíme do národního parku Black Canyon of the Gunnison. Ubytováváme se v kempu přímo v parku. Večeře na Sunset Point. První romantická noc ve stanu. Je příjemně vlaho. Usínáme hned po setmění.

28.5.
Po ranním probuzení nějakým ptákem spíme do 7:45! Nemáme drobné na zaplacení kempu (12 US$), ale nakonec je seženeme ve Visitor Centru. Obrážíme jednotlivé vyhlídky. Krásně to tu kvete. Na posledním pointu zasloužená svačina.
Odjíždíme cca ve 13 h. a vyrážíme na jih. Přejíždíme sedlo ve výšce 3120 m n.m. Navštěvujeme Telluride (něco jako americký Kitzbühel) a ubytováváme se v Dolores, městečko už pod horami, hotel vlastní pán původně z Göteborgu. Na večeři vyrážíme do místní pivnice, konečně dobré pivo.
Honzovi se rozbila GPS, tak byl trochu smutnej a musíme začít zapisovat trasy.

29.5.
Dolores (stav tachometru: 9195)
-> Anasazi Heritage Center (stav tachometru: 9201)
-> Mesa Verde Step House (stav tachometru: 9270)
-> Haviland Lake (2530 m n.m.)
Celý den v Mesa Verde. Navštívili jsme Cliff Palace (s prohlídkou) a Stone House (self guided) - indiánská historie, moc se nám to líbilo.
Večer jedeme romanticky do kempu u Haviland Lake.
Je 47°F (tj. 8°C) a dokonce začalo pršet. Původně jsem myslela, že si tu zaplaveme, ale místo toho jsme vytáhli rukavice a čepice. Taky sprchlo.

30.5.
Haviland Lake (stav tachometru: 9357)
-> Coal Bank Pass (3260 m n.m.) (stav tachometru: 9573)
-> Molas Pass (3220 m n.m.)
-> Elk Creek Gunnison (stav tachometru: 9499)
-> Monarch Pass (3438 m n.m.)
-> Salida (stav tachometru: 9584)
Dnes hlavně přejezd. Hezké městečko s hornickou tradicí.
Večer Salida, posezení v pivnici, čekali jsme na muziku, ale nezačala hrát ani ve 22 h., tak jsme odešli.
Jsou to horská městečka. Je vidět, že tu žijí lidi, kteří mají rádi adrenalin - lyže, rafting, mountain biky. A večer zajít na pivo.

31.5.
Salida (stav tachometru: 9584)
Empire Pass (2880 m n.m.) (stav tachometru: 9718)
Berthoud Pass (3443 m n.m.)
Dnes opět hlavně přejezd. Krátká zastávka na kafe v Leadville. Tady se každý diví, proč jsme se tam ocitli. Když jsme vyjeli, pochopili jsme to, neb nám chvilku sněžilo a jezera kolem města Frisco byla zamrzlá. Kempy zavřené. Přijeli jsme ze strany od Grand Lake. Silnice do Estes Park zavřená. Pravděpodobnost, že ji zítra otevřou je 60%. Vybrali jsme si v kempu nějaké losí místo, snad nám losi nesežerou stan. Teď mi vítr převrátil pivo. Jeli jsme přes Winter Park - velké luxusní středisko.
Spíme v Timber Creek (2733 m n.m.)

1.6.
Timber Creek (stav tachometru: 9720)
nejvyšší bod 3727 m n.m. (stav tachometru: 9815)
Moraine Park
Pokoušeli jsme se v noci topit, ale všechno teplo odvál studený vítr. V noci vichřice. Ráno tak 5°C, zataženo. Silnice na východní část parku průjezdná není. Jdeme na procházku kolem Colorada a doufáme, že silnici otevřou. Po obědě to zkoušíme, máme štěstí, právě ji otevřeli. Nádherné výhledy. Projíždíme zatím nejvyšší výškou. Ubytováváme se v kempu Moraine Park Campground. Chytli jsme poslední volné místo. Je tu o poznání tepleji ale hodně oblačno až zataženo. Jsme dost zmoženi z té výšky, trochu odpočíváme a budeme muset sehnat něco k jídlu. Večer výlet na Bear Lake. Estes Park.

2.6.
Moraine State Park (stav tachometru: 9865)
Horseshoe Park
Ranní rozhovor s pánem z Iowy.
Honza má ráno obtíže s levou nohou - chvíli ji neovládá. Možná je to nadmořskou výškou - jsme už několikátý den ve výškách nad 2500 m n.m.
V Horseshoe Parku krátká procházka k vodopádu. Pak oběd na Lily Lake - našli jsme si klidné místečko stranou od lidí a najednou se tam objevila svatba.
Odpoledne výlet do Wild Basin, Cascade Falls.
Krásná cesta do Boulderu.
Boulder je po San Franciscu první město, kde bych chtěla bydlet. Sympatické město, úžasné okolí, spousta mladých lidí.

3.6.
Ráno jsme vyrazili nakupovat. Nejdřív do Table Mesa Park - tam jsme nekoupili nic. Pak Pearl Street - tam jsme nakupovali jak diví. Ještě že tam šlo parkovat pouze dvě hodiny.
Zpět do hotelu, trochu příprav na odjezd, poplavání v bazénu. Rozhodujeme se vrátit se zpět do centra na večeři. Vybrali jsme si Ted's Montana Grill. Honza okusil bizona, já jsem se přidržela klasického steaku. Večerní procházka s plným žaludkem. Balíme. Po městě jsme najeli tak 20 mil.
Podařilo se nám koupit Overall Pants :-)
Sledujeme povodně doma.

4.6.
Míle při odjezdu 9960, na letiště je to 40 mil.
Vracíme bez problému auto. Změnilo se číslo letu, což má za následek, že původně zamluvená sedadla nejsou, ale letíme do Mineapolis.

dojmy

dovolená měla tři části:

1. motorka + Zion + Grand Canyon
Trochu poznamenáno opožděným příjezdem. Museli jsme zhustit naše plány. Vedro.

2. s Taucovými
Taucovi mají prodloužený víkend, tak to plánují jako krátkodobou dovolenou.
Nabito zážitky: čtyřkolka, člun, úžasná večeře na břehu Colorada. Společenské.

3. Colorado
Vysoké hory, zeleň, hospody. Zklidnění. Večerní romantika v přírodě.

Každá část dovolené má své, nelze je srovnávat.
Celkově jsme víc utráceli než minule. Naučili jsme se tu jíst něco jiného než hamburgery :-) Kuchyně je výborná. Také spíme v trochu lepších hotelech.
Teplotní rozdíly od 36°F (=2°C) do 96°F (=35°C) (návod na přepočet: °C=(°F-32)×(5/9))
Vlastně žádný negativní zážitek.
Při setkání s obrovskou silou přírody si uvědomujeme malost člověka, jednoho národa. Malost českých politických hrátek.
Slibujeme si, že se více soustředíme na prožití přítomného, využití toho, co je nám právě dopřáváno. Honza slibuje, že nebude trávit tolik času u televize :-)

 epilog
A já (Honza) na závěr jako epilog deníku Jáji přidávám citát končící symbolicky chladným dechem. Jde o konec románu Franze Kafky Amerika (přesněji jeho poslední části Oklahomské divadlo v přírodě), Tento román mě vždy fascinoval. A to již dávno - v době, kdy jsem nemohl ani tušit, kde a kdy a proč jej použiji. Při četbě závěru tohoto románu si představuji nejkrásnější okamžiky svého života, které bych vůbec mohl kdy prožít. Ovšem jsou to jen představy zasazené do doby dávno před mým narozením. Velmi toužím, aby se něco takového v mém životě stalo, ale je jisté, že nestane, nikdy. Už jen proto, že bychom s Jájou museli být o něco starší než naši prarodiče, byli bychom totiž ročník někdy kolem roku 1880.
A teď již má představa, můj nádherný sen:
Je začátek 20. století, nedávno jsme Jája a já narychlo opustili Evropu a připluli jsme lodí jako čerství emigranti k soše svobody na Ellis Island. Je nám oběma kolem dvaceti let. Milujeme se, ovšem ne tak moc dlouho - seznámili jsme se teprve nedávno na palubě lodi uprostřed Atlantiku.
Nemáme skoro nic, žádné peníze - a kupodivu je nám to celkem jedno. Naším majetkem je pouze naše oblečení, co máme na sobě. Naším hlavním majetkem je ovšem náš dlouhý krásný život, který máme celý teprve před sebou. Jen vůbec nevíme, co budeme vlastně v Americe dělat, ani kde přesně budeme žít. Ale vůbec nám nevadí, že to nevíme - můžeme přece dělat cokoliv a žít kdekoliv. Těšíme se na náš nový život v nové zemi. Ničeho se nebojíme, nemáme žádné obavy.
Vezou nás někam vlakem s mnoha dalšími emigranty. Nevíme sice kam, ale my to nepotřebujeme vědět - vždyť kdekoliv to přece bude nádherné, když budeme spolu! Objímáme se a těšíme se na prozatím neznámý tajemný svět. Těšíme se na naše děti, které teprve přijdou. Vykláníme se otevřenými okny z vlaku a dychtivě pozorujeme tmavé skály a z nich valící se bystřiny s křišťálově čistou vodou. Nadšeně hledíme vstříc naší jistě úžasné budoucnosti. Hltáme naplno čerstvý chladný vítr, který nám divoce čechrá naše husté vlasy. Stojím těsně vedle Jáji a téměř živočišně nasávám jedinečnou vůni její mladé dokonalé pleti. Ano, tuto vůni na celém širém světě má jen ona.
Právě teď všechno začíná, všechno je před námi, celý náš dlouhý život je před námi. Před námi - ne za námi.
A teď již samotný závěr románu Amerika:
První den jeli vysokým pohořím. Modravě černé masy kamení dosahovaly špičatými klíny až k vlaku. Vykláněli se z oken a marně hledali jejich vrcholy.
Otevírala se tmavá, úzká, rozervaná údolí. Lidé prstem ukazovali směr, kterým se ztrácela.
Široké horské bystřiny prudce stékaly ve velkých vlnách po obrovských balvanech a nesouce v sobě tisíce zpěněných vlnek vrhaly se pod mosty, po nichž vlak projížděl. A byly tak blízko, že tvář trnula pod jejich chladným dechem.