Sobota 13. července - cyklistika ve Švédsku a trajekt do Polska

Rekapitulace - cyklistika ve Švédsku

ujeto:                     36 km = jen PeDorky

trasa:                     kolem Mölle

počasí:                  celý den bylo slunečno, teplota cca 18° - 20° C, jen na majáku to trošku foukalo

 

Rekapitulace - přejezd busem a trajektem do Polska

ujeto:                     405 km

trasa:                     Mölle - Malmö - Ystadt - trajekt - Swinoujscie

Bus dorazil do Mölle asi kolem půl páté ráno. V tomhle přístavním městečku jsme měli strávit dopoledne tak, aby se řidiči mohli před cestou do růžova vyspinkat. Zatím nás ale ještě ponechali v busu - teda kdo chtěl. Někteří dali raději přednost dospání v trávě či na lavičce v blízkém okolí.

V 7,30 byl ale pro všechny nekompromisně budíček, nasnídali jsme se a záhy jsme byli vyhnáni z busu s tím, že do 13,30 je pro všechny uzavřen. A tak se stalo.

 

 

 

 

 

 

 

...přístavní město Mölle...

 

 

 

Pro dnešní den bylo opět možno vybrat si z několika variant:

·           cyklo v okolí Mölle, čehož využili pouze PeDorky a najeli si poslední kilometry. Viděli ovšem rybářskou vesnici i prastarý dřevěný větrný mlýn a ještě spoustu dalších zajímavostí.

·           pěšmo na maják, který se tyčil na skalnatém výběžku nad přístavem. Toho využila valná většina.

·           nebo ať si každý dělá co chce, ale hlavně ať si to dělá v dostatečné vzdálenosti od busu. Jarouš tak například odkráčel s knihou v ruce kamsi na kopec, někteří využili slunečného dne a šli se koupat a někteří jen tak polehávali po okolí užívaje si na delší dobu posledního rovného povrchu pod zády.

 

 

No a protože já jsem šla na maják, tak něco málo k tomuhle výletu.

-          BrJájové si našli skalami podél moře vlastní cestu, což se stalo osudné Brčovi, který se ztratil. Ovšem nezodpovědně bez mobilu, takže jsme na dlouhou dobu nevěděli, zda je živ a zdráv. Byl a zatímco se o něj Jáje u majáku strachovala, Brč klidně pospával u busu.

-          cestou jsme trhali maliny a všude tu bylo neuvěřitelné množství klíšťat nebo spíše takových klíšťových miminek. Někteří jich ze sebe setřepali spousty.

-          z majáku byla úžasná vyhlídka na Dánsko a na moře. A na lavičkách v závětří jsme na slunci dost dlouho odpočívali než jsme se vydali zase zpět k busu.

-          zpět jsme vybrali jakousi okružní cestu po hřebeni útesu, která byla neskutečně dlouhá. Ale alespoň jsme se pěkně prošli.

 

 

 

 

...u majáku...

(Vr., Marcela, Edita, Vrčka, Dorka)

 

 

 

 

 

 

Všichni jsme byli u busu načas, takže jsme se naložili a kolem druhé odpolední jsme se zase vydali dál. Ještě byla kolem čtvrté krátká přestávka u Malmö, kde jsme se na chvíli protáhli za účelem shlédnutí mostu mezi Švédskem a Dánskem, který vede přes moře. No a pak zase do busu a jelo se dál.

V busu bylo na padnutí. Všichni seděli zhroucení ve svých sedadlech odevzdaní dlouhé cestě a pospávali nebo si četli. Ach jo, přeprava z místa na místo je příšerná záležitost, ale na druhou stranu - v jedné pohádce se praví: „...až přepluješ moře, až přetrpíš hoře...“ A je fakt, že občas stojí za to vydržet to busové utrpení i když si pak člověk připadá jak skládací lehátko. A že Norsko za to stálo a bylo to super, tak na to můžete vzít jed.

Kolem šesté večerní jsme byli v Ystadu, ale nepustili nás do přístavu. No a tak jsme téměř dvě hodinky čekali na parkovišti u benzínky, vařili jsme si různé pochutiny a jen tak plkali, či se ještě šli projít po okolí.

20,02 - V BUSU BYLA NALEZENA POSLEDNÍ FLAŠKA ALKOHOLU !!! Peki ji zabordelil cestou do Norska a zapomněl na ní. Jo a jak se nám teď hodila J.

20,04 - byl zahájen druhý pokus o najetí do přístavu. Šlo to ztuha, ale nakonec nás pustili. Jenže o dvacet minut později jsme opět odjížděli. Všechno je to nějak jinak.

20,25 - pokus o třetí pokus, tentokrát z jiné strany přístavu. A konečně jsme byli úspěšní. Ale museli jsme se nalodit pěšmo, takže jsme vyfasovali palubenky, prošli jsme do lodi a opět se shromáždili u busu, ze kterého nás pak vypustili ve 21,00 na loď. Hurá - konečně teploučká sprcha. Nebyl snad nikdo, kdo by toho nevyužil.

Ve 22,03 jsme vypluli směr Polsko, ale to už se povětšinou každý zabýval nákupem či naplněním svého žaludku. No a pak už jsme jen tak jedli, pili, nakupovali a spali - někdo uvnitř a někdo na palubě. Měli jsme čas až do sedmé hodiny ranní, kdy údajně přistaneme.

 

Pearles of Bloncka:

-          u pumpy v Ystadu zablokovala pokladnu s dotazy zda berou dolary, kolik za ně dostane, kudy do centra, jak je to daleko apod. No, počkali jsme si…

-          na trajektu byla opět první ve sprše. Z jedné vyběhla, že neteče teplá (nám tekla) a zamkla se ve druhé kabince, kde se pak zvesela sprchovala a prospěvovala si zatímco v té první se zatím osprchovala Dorka a pak já. Jo, kam se na ní hrabe lovec Pampalini čvachtající se v jezírku. Pak vyběhla jen tak v ručníku a zamkla se na WC, kde setrvala neznámo jak dlouho.

-          jako mobil používala Motorolu, která jí ovšem soustavně nefungovala, ačkoli jí údajně v Americe fungovala. Podle symptomů ovšem evidentně neměla vůbec zapojený roaming, což striktně popírala.

-          typické Čechy označila za kyslé prdele, které nerozumí srandě (té její). Jo, ale za to chlapci ze Slovenska… (tím myslela zájezd z Liptovského Mikuláše, který byl překvapen z jejího bivaku na WC nad Geirangerem).

-          jako celek nás označila za zamindrákovanou mládež, která se neumí bavit. No a přitom my se tak bavili…

-          zvesela se vždycky smála svým „vtipným“ replikám, zatímco my jsme jen zírali s otevřenou pusou a snažili se pochopit, „která bije“.

-          u kontroly adres klasicky neposlouchala, takže místo revize svého spojení připsala nakonec „Daniela Porth“ („ová“ taktně pominula - byla přece v Americe) a k tomu mejl a telefon. I Peki konečně uznal, že je to fuckt Bloncka…