Pátek 12. července - Rjukan a noční přejezd do Švédska

Rekapitulace - cyklistika kolem Rjukanu

ujeto:                     87 km = dlouhý okruh a 75,1 km = krátký okruh, Marcela = 77 km, Valaši = 41 km, Čiháci + Martina = 40 km

čistý čas:               3:39 (při 75,1 km)

prům. rychlost:    20,6 km/hod. (při 75,1 km)

trasa:                     dlouhý okruh = Mardalen - Kalhovd - podél Kaldhovd fjordu - serpentýny pod lanovkou - Rjukan - kemp Sadviken

                                krátký okruh = Mardalen - Atra - Rjukan - Atra - kemp Sandviken

počasí:                  celý den bylo slunečno, teplota cca 18° - 20° C

 

Rekapitulace - noční přejezd busem do Švédska

ujeto:                     470 km

trasa:                     kemp Sandviken - Austbygd - Oslo - hranice Norsko/Švédsko - Göteborg - Mölle

 

Budíček byl dnes v 7,00 a v 7,30 byla snídaně = rybičková pomazánka + klasika. No a pak už jsme se ničím nezdržovali, takže v 8,15 byl odjezd busem do Mardalen. Nějak nikdo neměl chuť vyjet si ten dokopec po svých, všichni jsme se nechali vyvézt. V kempu zůstali jen Oaj, Čiháci a Martina.

 

V Mardalen se každý rozhodnul, zda chce jet dlouhý nebo krátký okruh. Dlouhý byl dost drsný - asi 50 km to mělo býti ještě do kopce a pak následoval prudký sjezd kamenitou cestou pod lanovkou do Rjukanu a odtud podél jezera až do kempu. Dalo to dobrých 87 km. Krátký okruh dal nakonec sice dobrých 75,1 km, ale byl podstatně jednodušší - sjel se skopec zpátky k jezeru a pak podél něj do Rjukanu a zpět. Nakonec se pro něj rozhodli jen BrJájové a já s Vrčkou. Ostatní se vydali na okruh delší - teda ještě kromě Marcely, která si sjela jen skopec zpátky do kempu a až teprve odpoledne se vypravila na vyjížďku do Rjukanu. No a Valaši sice vyjeli na delší trasu, ale Editě se záhy udělalo dost špatně a blinkala, takže se vrátili do kempu.

 

...není to úplně totéž, ale jak je vidět, téměř stejnou trasu nabízí i dostupné informace z okolí Rjukanu...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

...“dlouhá“ varianta...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

...“krátká“ varianta...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Byla to naše poslední vyjížďka v Norsku a konečně nám celý den svítilo slunce a bylo nádherně teplo. Projížďka podél jezera byla dost nenáročná - taková silniční nuda téměř po rovince. Účastníci delšího okruhu si ale dost mákli - dokopec byl nekonečný a sjezd pod lanovkou do Rjukanu byl dost dramatický. Ale sjeli to všichni bez úrazu.

No a Rjukan, tak to bylo takové divné městečko. Na jedné straně jsme se tu setkali s klasickou severskou architekturou a samozřejmě nesměl chybět skanzen, na druhou stranu tu ale byl i dostatek kamenných staveb, z nichž mnohé nesly neklamné známky německé architektury 30-tých let. Také to vesměs byly budovy zabývající se v době války výrobou tzv. těžké vody, kde je dnes „Norské muzeum průmyslových dělníků“. Hrozný název, ale jde o expozici o průmyslové výrobě a lidské dovednosti a hlavně o výrobě již zmíněné těžké vody. Pak tu byl technický skvost - elektrárna vytesaná hluboko do nitra skály. Jo a pak tu byl kamenný kostel, což v norských městečkách vůbec není obvyklé. Oproti ostatním místním nevzhledným kamenným stavbám, byl ale alespoň docela pěkný.

Odpoledne jsme se v kempu pěkně dosušili, zabalili jsme, naposledy jsme namravenečkovali náš bus a v 18,45 jsme se vydali na dvoudenní přejezd zpět k domovu. Na noc jsme shlédli video „Pravdivé lži“ a zase kousek z Vpepova dokumentu „století lidí“, no a pak nás probudilo až svítání v přístavu Mölle.

 

 

...noční přejezd do Švédska...

 

Pearles of Bloncka:

-          zatímco my jsme balili a bourali, ona ležela na Víťově karimatce (protože svoji už měla přece zabalenou) před Víťovým stanem (přece ho nebude bourat, když není její) a pozorovala dění kolem, které „vtipně“ komentovala. Už jsme se ale ani nesnažili její repliky chápat ačkoli ona se jim srdnatě smála.

Norsko očima druhých…

Rjukan - co praví průvodce

Nejzajímavější stavbou malého průmyslového města, ukrytého hluboko v údolí řeky Many, je elektrárna (Mar Kraftverk) umístěná 300 m hluboko ve skále, která byla při svém vzniku roku 1911 největší elektrárnou na světě. Na její turbíny dopadá voda vodopádu Rjukanfossen z výšky 823 m. Jedná se o technickou památku, která svým návštěvníkům nabízí i procházku po nejdelším dřevěném schodišti na světě čítajícím 3380 schodů, které vede podél spádového potrubí. Navštívit tu lze i Norské muzeum průmyslových dělníků.

 

...poštovní schránky u silnice - jak dlouho by asi tak vydržely u nás?!?...