Neděle 7. července - zakončení dvoudenního přejezdu Trollstigen a Dalsniba

 

Vzdálenost v km

Nadm. výška v m

Co se psalo v itiku...

Co nám napsal život...

63,19

610

parkoviště, druhá možnost noclehu, WC

Ráno jsme museli vstát tak, abychom stihli v 10,00 vyhlídkovou jízdu lodí Geirangerem, který je nazýván nejkrásnějším místem na světě. No a tak jsme postupně vstávali a sjížděli do údolí. Místy to bylo docela krkolomné a v zatáčkách i trošku riskantní zvláště když proti nám mnohdy vyrazil autobus či jiné větší vozidlo. Loď nestihli akorát Klára s Romanem, kteří díky tomu získali přezdívku Zmeškaláci.

72,4

0

GEIRANGER, následuje projížďka lodí po Geirangenfjordu

10,00 - 11,30 projížďka.

No a jaká byla?!? Prostě jeden a půl hodiny trvající plavba vyhlídkovou lodí po fjordu s výhledem na okolní skaliska, divoké lesy a monumentální vodopády mezi nimiž, samozřejmě, nechyběl nejznámější vodopád „Sedm sester“. Je ale fakt, že v druhé půli cesty mnozí z nás uvítali hlavně možnost dát si zde v klidu teplou kávičku a sušenku a možnost navštívit příjemné WC - vím, trošku přízemní, nicméně velmi příjemné. No a trošku rozruchu pak mezi nás vnesl Jarouš, který tvrdil, že v moři viděl delfíny. Nejprve se oháněl svědectvím Toma a Zdeňka, ale ti byli v tomto směru poněkud zdrženliví. Satisfakce se Jaroušovi dostalo až od kohosi mimo BBCC, který je údajně viděl rovněž. No budiž.

 

                                                                                                            ...odtud jsme ráno sjížděli ke Geirangerfjordu...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

vlevo:

...Jarouš sjíždějící...

uprostřed:

...vodopád Sedm sester...

vpravo:

...projížďka lodí...

(Vpepa)

 

Vzdálenost v km

Nadm. výška v m

Co se psalo v itiku...

Co nám napsal život...

78,8

342

Flydalsjuvet, vyhlídka

Po návratu na pevnou zem jsme ve 12,00 začali stoupat silnicí na Dalsnibu. Hned z kraje praskly Jaroušovi 2 dráty čímž mu vznikla na kole docela slušná osma, ale nějak to se šerpou Petrem opravili, takže mohl jet s námi dál.

Stoupali jsme s překrásným výhledem na Geiranger a okolní vrcholky. Ovšem oč krásnější byly naše vjemy zrakové, o to horší byly naše vjemy čichové. Neposkvrněná scenérie okolní přírody byla neopomenutelně doplněna pachem spálených brzd, dieslových motorů a obdobných kolem jedoucích motoristických vymožeností. Nezapomenutelný pak byl ruský autobus, halící nás nekompromisně do černého oblaku výfukových plynů. Bohužel, jiné cesty vzhůru nebylo.

83

850

odpočívadlo, sobi, laponci

Tak na tohle místo jsme se všichni těšili, protože byla avizována ochutnávka nefalšovaného sobího salámu. O to větším zklamáním pro nás bylo, když po sobu zbyl jen kolík zatlučený v zemi. Laponci na to prostě hodili bobek a trávili vlastní odpočinek neznámo kde.

89,6

1041

vrchol - odbočka na Dalsniba - fyzicky náročné

Po třech hodinách šlapání do kopce jsme byli 5 km pod vrcholem. Kdo nechtěl, mohl nechat vrchol vrcholem a pustit se kolem jezera na poslední úsek cesty - využila toho Edita, Vrčka, Jája, Oajové a Čiháci. My ostatní jsme si vrchol ujít nenechali..

94,7

1484

Dalsniba - vrchol - super výhled - možno vynechat

Oproti avizované fyzické náročnosti byl závěrečný výjezd  k vrcholu poměrně pohodový. Nejprve se cesta kroutila jako had, ale pak se narovnala, ještě se trošku zhoupla a BYLI JSME TAM !!! A výhled na Geiranger i na protilehlé hory odkud jsme ráno sjížděli dolů byl nádherný.

99,8

1041

zpět k odbočce Dalsniba

Sjeli jsme zase zpět k jezeru a pak podél něj dolů do údolí řeky Otta.

108,9

946

odb. L - údolím řeky Otta

Tak tady nás čekala poměrně nezáživná cyklistika po hlavní silnici. Taková asfaltová, nikde nekončící, nuda.

129,8

800

parkoviště

Cesta byla neskutečně zdlouhavá a tak ani nikdo neprotestoval, když nás bus čekal o 48 km blíže a do kempu nás odvezl. Trošku nepříjemnou zprávou bylo, že DOŠLO PIVO !!! Po týdnu, to se nám fakt zdálo trošku brzo, ale co se dalo dělat.

No a protože cyklistiky měli Peki, Pavel., Vítek a Starý vlk po dvou dnech stále ještě málo, nechali bus busem a poctivě si to došlapali až do kempu.

 

...Dalsniba dobita...

 

vlevo: ...Simča a Láďa u mezníku 100 m n/m...

uprostřed: ...Vrstevnice „na vrstevnici“...

dole: ...vrcholový přípitek - Dorka, Brč, Vr...

 

Geilo Camping

Skurdalsveien 23, 3580 Geilo

tel.: 32090733, fax: 32091156

-          kemp byl na břehu řeky Otta asi 8 km před městem Lom. Kdyby nebylo tak deštivo, bylo by v řece nádherné koupání a na písčitých plážičkách by se to povalovalo. No, tak snad jindy…

-          v kempu byla k dispozici rozlehlá kuchyňka se dvěmi jednoplotýnkovými vařiči.

-          byly tu sprchy s teplou vodou za 5 NOK na 5 minut a za 10 NOK na 10 minut, v umyvadle pak byla teplá voda zdarma a neustále. Navíc tu byly dostatečné odkládací plochy a lavice.

-          velká pračka se sušičkou už nevím za kolik.

-          kemp byl rozlehlý a díky jeho členitosti a částečnému zalesnění skýtal každému nebývalé soukromí.

-          nebylo tu moc lidí, takže tu byl klid a nikdo nemusel bojovat o sprchu či pračku.

 

Večer

-          klasicky jsme zakempovali a využili jsme možnosti teplé sprchy.

-          a konečně jsme zase měli uvařenou večeři = bramborová kaše + maso. Bylo toho dost a bylo to dobrý.

-          no a pak se Jarouš snažil doopravit svou osmu a vycentrovat kolo. Mořil se s tím neskutečně dlouho bez valného výsledku až to vzal jen tak mimochodem do ruky Peki. Během 20-ti vteřin se mu podařilo naprosto dokonale Jaroušovo kolo vycentrovat čímž Jarouše totálně paralyzoval.

-          no a pak jsme se věnovali obvyklým večerním sedánkům při vínku a Jaroušově norské specialitě, která si získávala stále větší oblibu = palačinky s nutelou alias tenké chlebové placky z bramborového těsta potřené nutelou. Variabilně použitelné (leč nevyzkoušené) jako stanová záplata.

 

Pearles of Bloncka:

-          u chaty pod Dalsnibou jí v ledvince vytekl šampón do mapy. Šampón na dvoudeňák je prostě nezbytný!!!

-          jakmile dojela k busu, opřela své kolo o vlek s tím, že se o něj prostě starat nebude. Nakladačům už snad ani dech nevyrazila, nicméně je fakt, že i její kolo bylo nakonec naloženo.

 

Norsko očima druhých…

Geiranger a Geirangerfjord:

www.worldonline.cz/trav/trav_center_010529.348858.html

…Jednou z možností, jak poznat norské fjordy, je okružní jízda luxusní výletní lodí, která za 10 dní objede celé norské pobřeží. Staví ve většině větších přístavů a cestující mají vždy několik hodin na prohlídku okolí. Z pevniny je nejvíce navštěvovaný Geirangerfjord, na který se nabízí úžasný výhled z vyhlídky Dalsniba. Dole je nejmenší poštovní budova na světě, stanoviště pro vyhlídkové lety vrtulníkem a kotviště otevřených výletních lodí po hladině fjordu, které vás zavezou také k unikátnímu vodopádu Sedm sester

www.periskope.cz

…Snad nejkrásnější fjord Norska (dlouhý 16 km, hluboký až 360 m), s četnými vodopády, z nichž nejznámější je vodopád Sedm sester. Vyhlídkové jízdy v Geirangeru za 60,- NOK/osobu, plavba po fjordu do (nebo z) Hellesyltu trvá 70 minut. Cena: dospělý – 33,- NOK, dítě a důchodce – 17,- NOK, os. auto – 103,- NOK, autobus – 395,- NOK…

http://home-1.worldonline.cz/~cz540496/Norway-2000/W1.htm

…Jedeme okolo SunnyIvsfjordu do Hellesyltu. Tady nás po hodinovém čekání a prohlídce města čeká další trajekt, tentokrát spíše vyhlídkový. Vydáme se na plavbu fjordem Geiranger, který je prý nejkrásnější v celém Norsku. Během třičtvrtihodinové plavby se nám naskytají krásné výhledy na zasněžené vrcholky, nejrůznější výletní loďky, množství vodopádů i na největší atrakce, vodopády Sedm sester a Ženich. Těsně před přistáním v Geirangeru míjíme záoceánskou loď a poté již opět vjíždíme na pevnou zem. Orlí cestou se dostáváme k vyhlídce Ornevegen odkud je krásný pohled na fjord, kterým jsme před chvilkou pluli. Po důkladném pokochaní pokračujeme v cestě…

www.zzz.cz/cesty/

…Na druhé straně vás čeká dlouhé klesání a na jeho konci trajekt a zase nahoru a dolů a jste v Geirangeru, turistickém městečku u jednoho z nejnavštěvovanějších fjordů. Je tu velký kemp a spousta obchodů s trolly, pohlednicemi a norskými svetry. Při sjíždění dolů nám nad hlavou přeletěl hydroplán, zamířil po hlavě k hladině, aby se zdánlivě na poslední chvíli vyhoupl nad protější hory. Juj! To by bylo něco! Pilot však již ten den nestartoval.

Půjčili jsme si tedy alespoň loďku s motorkem 4HP (máte na výběr z různých výkonů a cen) a vydali se v dešti po hladině fjordu k vodopádu Sedm sester. Pán v půjčovně říkal, že tam pojedeme asi hodinu, ale hned za první zátočinou jsme byli pod nimi. Tak to asi není ono, i když jsme se oba téměř dopočítali. Tak jsme jeli dál, za další zátočinou taky něco padalo, ale nebylo toho sedm, a tak zase o kus dál, až jsme najednou byli skoro ve Storfjordu (?) a tak jsme se otočili a vrátili se šťastně do Geirangeru, pletouce se přitom do cesty trajektům a výletním parníkům. Po návratu jsme marně hledali obsluhu půjčovny - už bylo zavřeno. Přivázali jsme tedy po vzoru ostatních člun k molu a vesty nechali v něm. Zkuste to tak dělat u nás…

www.czp.cuni.cz/solidus/kronika_voda_98.htm

…Cyklisti vyráželi dřív, protože před sebou měli Orlí stezku a pak hodinový trajekt. O jejich dobrodružství vím jen málo, protože jsem jel busem: Orlí stezka navazuje na Trollí stezku a vede nejprve do kopce a pak s kopce dolů. Měří 25 km (a ještě před ní absolvovali krátký trajekt Linge – Eidsdal). Na konci Orlí stezky je město Geiranger. Tam nasedli do trajektu a vezli se mimořádně malebným fjordem, zvaným Geirangerfjord. Na jeho úbočí se prý nachází známý vodopád Sedm sester…

 

Dalsniba:

www.czp.cuni.cz/solidus/kronika_voda_98.htm

…Zcela hlavní byla v zákulisí přichystaná nebezpečná akce “zlijte ho”, která už jednou toho rána selhala. Mravokárce Lukáš měl příliš krátké nohy. Teď byl zásah jednoznačně účinný a přinesl své nadávky. Slunce začalo hřát, a to byl impuls k dalšímu pokračování. Autobus vyvezl silné a na vše připravené kusy do Dombĺsu, odkud se mělo jet neuvěřitelných 100 km až k městečku Ĺndalsnes. V Dombĺsu se naši sráči potkali s kolisty až z Ostravy, kteří se k nám na jeden den přilípli. Příroda nás dostávala každým šlapem. Ze všech kopců se řítily gigantické vodopády a v dálce se začaly vynořovat zasněžené vrcholky hor.

Jeden z nás, nebudeme to ututlávat, kdo jiný, než vrchní otužilec Myšák, se opakovaně a s úsměvem vnořil do bublající lázně za závistivého pohledu deseti dědků satelitníků a pak se pokračovalo. Krásným údolím jsme sjížděli k hlavní atrakci toho dne obklopováni vysokými skalami. A byla tam. Čekala na nás ve vší majestátnosti a velikosti. Trollí stěna. Cyklisté se pokochali, zakoupili soby a losy a jiné suvenýry a jelo se spokojeně zanocovat do malého lomu poblíž městečka Ĺndalsnes…

 

 

 

 

 

...Jarouš na jedné z mnoha vyhlídek do údolí Geirangerfjordu cestou na Dalsnibu - z protilehlého kopce jsme ráno sjížděli, dole je vidět Geiranger, no a to všechno směrem nahoru jsme poctivě vyšlapali...