Sobota
6. července - zahájení dvoudenního přejezdu
Trollstigen a Dalsniba
Rekapitulace celého dvoudeňáku:
ujeto: 129,8 km - Peki 177,8 km (první den = 63,1 km a druhý den = 66,7 km - Peki 114,7 km)
čistý čas: první den = 4:25, druhý den neměřeno
prům. rychlost: první den = 14,2 km/hod., druhý den neměřeno
převýšení: 2.690 výškových metrů
trasa: první den = stezka Trollů = Trollstigen - soutěska Gudbransjuvet - Sylte - trajekt - Eidsdal - parkoviště nad Geirangerem
druhý den = parkoviště nad Geirangerem - Geiranger - projížďka fjordem na lodi - Dalsniba (1.484 m n/m) - údolím řeky Otta
počasí: polojasno a bez deště (pokud nepočítáme déšť nad Trollstigen), cca 15° - 17° C
Budíček byl dnes AŽ v 7,30 a v 8,00 byla snídaně = chléb + pomazánka + klasika.
V
9,00 byl odjezd. Nejprve jsme se
zastavili v informačním středisku v městečku Åndalsnes, kde
jsem zakoupila ďábelské Trolí bonbóny“. Nikdo je však nechtěl ochutnat - naopak
jednohlasně bylo rozhodnuto, že tyto bonbóny budou jako dárek dovezeny Jirkovi
Kr. sr., který tu původně měl být s námi a určitě by se mu tady líbilo.
Bonbóny jsem sice do Česka dovezla, ale díky různým klimatickým vlivům doznaly
jisté vzhledové změny a je fakt, že Jirka sr. při jejich spatření odmítl nést
hrdinně svůj úděl obdarovaného trestance a tu částečně rozteklou hmotu odmítl
byť jen ochutnat. No, mysleli jsme to dobře…
A
pak jsme ještě zajeli na vyhlídku pod stěnou Trollů. Možná se vám to zdá divné,
ale tady byla skutečně vyhlídka pod stěnou, protože prý jde o nejvyšší vertikální
skalní stěnu, která dosahuje výšky 1.000 metrů. Stěna ale byla poněkud
zamlžená, takže „míry a váhy“ jsme si přečetli tak akorát na přiložené ceduli a
pak jsme se věnovali shoppingování, protože tady byla možnost zakoupit různé trolíky a drobné dárečky na památku
z Norska. A odkud odjinud přivézt komukoli dárek než od stěny Trollů.
No a pak jsme přejeli na parkoviště pod stezkou Trollů = Trollstigen. Tady následoval výsadek, ale abychom to měli snažší, bylo rozhodnuto, že nám bus vyveze nahoru bagáž a mi si těch 11 zatáček o délce cca 9 km s převýšením asi 500 výškových metrů vydupneme jen tak „na lehko“.
vpravo:
...výsadek na parkovišti pod
stezkou trolů...
dole:
... stezku trolů tvoří jedenáct
zatáček po úbočí skalního masívu...
...a tenhle trolík hlídal vchod
do chaty nad Trollstigen...
|
Vzdálenost v km |
Nadm. výška v m |
Co se psalo v itiku... |
Co nám napsal život... |
|
0 |
300 |
parkoviště pod
stěnou |
Bylo
míněno samozřejmě parkoviště pod stezkou. |
|
6,3 |
684 |
Trollstigen |
Tak
tenhle úsek jsme zvládli poměrně snadno a rychle. Čistý čas byl 0:43, průměr
7,2 km/hod. Sami jsme byli docela překvapeni, jak rychle jsme to vyjeli.
Hrubý čas byl, samozřejmě, poněkud delší, protože jsme se v zatáčkách
kochali výhledem do údolí a fotili jsme se kolem vodopádu. Horší
ale bylo, že nám tady začalo pršet. No a tak jsme u chaty na Trollstigen
pomalu nabalili kola „na těžko“, posilnili jsme se a když přestalo pršet,
vydávali jsme se postupně dál. Je
fakt, že teď jsme s Vrčkou byly rády (a možná, že nám i někteří
záviděli), že jsem v pracovních oděvech před odjezdem zakoupila žlutý
pogumovaný obleček zvaný „atombordel“
aneb termoilzolační vodoodpudivý oblek. Vrčka sice při spatření tohoto oděvu
doma v předsíni prohlásila, že ho nikdy na sebe nevezme, ale jak se říká
„nikdy neříkej nikdy“. Však to
známe - nouze naučila i Dalibora housit… Jo
a na dva dny jsme se rozloučili s Martinou a Jarkou - ty si vyjeli jen
Trollstigen a nadále se dvoudeňáku neúčastnili. |
|
9,1 |
855 |
sedlo, vrchol |
Tak
to bylo tam, co byla ta spousta kamenných trolíku. I my jsme si nějaké
postavili pro štěstí a pro splnění i těch nejtajnějších přání. Tak uvidíme. |
|
25,6 |
220 |
soutěska
Gudbrandsjuvet |
Jak
je vidět, jeli jsme nyní pořád s kopce. Byla to nádherná cesta kolem
divokého horského potoka. No a kdo chtěl, tak si v soutěsce mohl zase
koupit nějaké ty upomínkové předměty. A samozřejmě nás tu chytla rovněž
přeháňka. No a co je to ta soutěska Gudbrandsjuvet?!? Je to taková zdejší
přírodní raritka. Voda si tady vymlela kaňon o šířce asi 5 metrů a hloubce
asi 20 metrů a je fakt, že pohled do toho „vodního kotle“ byl impozantní. |
|
44,5 |
0 |
obec Sylte - u moře |
Tady
bylo pro nás důležité jediné - najít trajekt. |
|
45,5 |
0 |
nasednout na
trajekt - EIDSDAL |
Tak
tohle zvládli všichni a za 18 NOK/osoba nás během 15-ti minut převezli do
Eidsdalu. |
|
54,9 |
416 |
jezero Eidsvatn,
nocleh, WC |
Od
trajektu až k jezeru jsme jeli pořád do kopce a abychom se nenudili, tak
nás stíhala jedna přeháňčička za druhou. Ach jo. U jezera jsme ale
nenocovali. Jen jsme se tu lehce občerstvili a popojeli jsme ještě o kousek
dál - až nad Geiranger. |
|
63,19 |
610 |
parkoviště, druhá
možnost noclehu, WC |
Tak
tohle bylo zcela impozantní parkoviště nad Geirangerem. Byla tu jakási
dřevěná ruina, kterou někteří využili k noclehu, pak tu bylo vyhřívané
WC s teplou vodou, které nekompromisně obsadila i s kolem Bloncka,
no a my ostatní jsme zastanovali po okolí. Je ale fakt, že u večeře, byť byly
jen pytlivky, jsme měli neopakovatelné výhledy na okolní vrcholky hor a všude
kolem nás šuměly vodopády a horský potok. To by nám nevynahradila ani
svíčková. |
Pearles of Bloncka:
-
u stěny
Trollů si zakoupila bejsbolku s losím či sobím parožím. Na její hlavě
působila vskutku impozantně a my ostatní jsme byli rádi, že jsme si nic
takového nepořídili.
-
pak si pod
Trollstigen nepřeložila bagáž z přívěsu do busu. Když se po zdolání stezky
domáhala přívěsu s bagáží, dohnala k slzám i řidiče, zvláště když je
obvinila, že jí nechali brašny dole a nekompromisně požadovala, aby jí pro ně
dojeli. Řidiči ale naštěstí již dole pochopili, čí že to asi tak bude ta bagáž,
ke které se nikdo nehlásí a tak ji pro jistotu vyvezli s ostatními
brašnami nahoru.
-
v sedle
nad Geirangerem obsadila na noc vytápěné WC na parkovišti, kde se zamkla a
nikoho nevpustila dovnitř, čímž dohnala k slzám výpravu z Japonska a
z Liptovského Mikuláše.
Norsko očima druhých…
Andalsnes:
www.periskope.cz
Město
při ústí řeky Rauma. Za 2. sv. války bylo těžce poškozeno. Nedaleko začíná
proslulá Cesta Trollů.
Trollstigen = cesta trolů:
www.periskope.cz
…<SPAN
style="FONT-WEIGHT: normal">11
serpentin zahloubených do skalního masívu. Otevřena cca od konce května (po
roztání sněhu). Pro zvýšení bezpečnosti provozu bude v roce 2000 uzavřena
již od poloviny srpna (odstřely uvolněných skal)….
http://www.worldonline.cz/trav/trav_center_010529.348858.html
…Jelikož
úspěch cestování po Norsku záleží na dobré vůli horských skřítků, tzv. trolů,
jejich sošky jsou k mání kdekoliv. Byla po nich nazvána i úzká strmá pěšinka - Cesta Trolů, která kolmo protíná svah
nedaleko města Andalsnes a která byla kdysi jediným spojením mezi dvěma
regiony. Dnes se strmým srázem klikatí asfaltová silnice, nad níž se tyčí
osmisetmetrová skalní stěna, která každoročně láká stovky horolezců…
http://home-1.worldonline.cz/~cz540496/Norway-2000/W1.htm
…Následuje
přesun do nejsevernějších končin Norska které navštívíme, do kraje Romsdal.
Projíždíme nádhernou krajinou, míjíme desítky vodopádů a asi na patnáct minut
zastavujeme u stěny Trollů - Trollvegen, jež je však neprodyšně zahalena v
mracích. Jen na malou chvíli vylézá špička masivu, který se tyčí kilometr nad
parkovištěm na kterém stojí naše Karosa. Po této krátké zastávce pokračujeme do
dnešního cílového místa, městečka Andalsnes, kde v místním kempu strávíme čtyři
příští noci. Kemp nám svou výbavou po delší době připomíná, že žijeme na
přelomu druhého a třetího tisíciletí.
Několik
sporáků, pračka, sušička, teplé sprchy, většina z toho však na žetony v hodnotě
deseti NOKů. Jsme teprve třetí den na cestě a už teplou sprchu ? Tak to tedy
ne, pro dnešek musí stačit umyvadlo, kde teče teplá voda zdarma a neomezeně
dlouho. Před půlnocí uléhám do svého spacáku. Venku horečně probíhají přípravy
silnější skupiny, která zítra vyrazí na tři dny do hor.
Odjezd z kempu je dnes stanoven již na půl osmou což nutí většinu
z nás vstávat v čase, který není pro tento druh činnosti zrovna ideální. V
silnější skupině, která čítá téměř třicet lidí, finišují přípravy na třídenní
přechod hor a proto lze dvacetiminutové zpoždění při odjezdu považovat za
přijatelné. Po půlhodince jízdy čeká naši Karosu první velká zkouška. Čeká nás
výjezd cestou Trollů, před níž nás dopravní značka varuje před všudypřítomností
těchto norských skřítků. Tato cesta byla otevřena v roce 1936 králem Hakonem
VII. po osmileté výstavbě. V jedenácti serpentinách
údajně překonáváme nejvyšší převýšenní v Evropě a po půlhodince
jízdy se zastávkou u vodopádu Trollstigfossen se dostáváme na samý vrcholek
hory Stigroa. Ocitáme se však v mracích a v mlze, takže ze slibované vyhlídky
Trollstigen na údolí Utsikten-Isterdalen není nic…
…Kolem
deváté hodiny opět přijíždíme na Trollstigen. Je sice stále zataženo, ale mraky
se trošku zvedli a tak se nám otevírá pohled zhora na cestu Trollů a na údolí
do kterého nás tato cesta přivede a v němž leží i náš kemp. Poté nás již čeká
jen krátká cesta do kempu. Deset minut po jedenácté se snaží Laďa svolat
zájemce do "letního kina Karosa", kde se promítá velmi hodnotný
snímek, jehož název si bohudík nepamatuji. Děj většinu osazenstva uchvátil
natolik, že po chvíli téměř všichni spí. Po chvíli vzbudí pozornost výkřik do
tmy jednoho z našich řidičů, který se slovy "Kurva nespi" snaží
vzbudit kolegu. Po půlnoci budí téměř všechny přítomné titulky a odcházíme do
svých stanů. Je jedna hodina v noci, je docela šero, ale tma vypadá jinak…
www.zzz.cz/cesty/
…Ráno
pokračujeme pomalu údolím Romsdal. Každou chvíli je tu něco k vidění, většinou
vodopády, nepříliš vysoké, leč dramatické. A pak nás už čeká Stěna trollů, na
jejíž patě je umístěna informační tabule, znázorňující mimo jiné stěnu ve
srovnání s Eiffelovkou. Ta samozřejmě nesahá stěně ani po kolena - poměr je tak
1:6.
Cesta
trollů je impozantní silnice, která patří k povinnému repertoáru každé cestovky
a nestydím se, že jsem ji taky v tom davu projel. Kroutíte vesele volantem,
koukáte na vodopád, a za chvíli jste o kilometr a něco výš, v sedle, kde ten
vodopád začíná…
www.czp.cuni.cz/solidus/kronika_voda_98.htm
…Vylézáme
na obrovskou ledovcovou morénu a vstupujeme do Trollího království. Dříve
poměrně vzkvétalo, ale nyní se už Trollím zemním obydlím propadly střechy,
takže po nich zbyly jen četné prohlubeniny (podle novějších mylných výzkumů
vzniklé při tání ledovců).
Procházíme
širokým ledovcovým údolím. Nad námi se honí slohy a kupy, až se nakonec spojí
do hrozivě temných stratocumulů, ze kterých začnou vypadávat vertikální srážky.
Prodíráme se hustým porostem břízek, brusinek a další horskou květenou. Brodíme
se sněhem a potokama. Vody z nebe přibývá a pevné půdy pod nohama ubývá.
Snažíme se udržet na viklajících se kamenech, porostlých kluzkými lišejníky a
nespadnout do zamrzlého plesa. Vstupujeme do mraku. Je vidět jen na pár kroků a
sněží tu. Konečně zcela vyčerpáni vystupujeme na vrchol. Parádní výhledy (na
všechny strany stejné). Posilujeme se tekutinou, připomínající ranní moč…
…Desátý den našeho zájezdu
začal jako normálně – nevesele – probudili jsme se do norského deštivého rána.
Po snídani a rozcvičce se část účastníků vydala autobusem do nedalekého
Ĺndalsnes, kde měla asi jednu hodinu času na prohlídku města, popřípadě na
nákupy a na návštěvu a vybrakování informačního centra pro turisty. Po návratu
do tábora (a jeho zlikvidování) se sportovci rozdělili na dvě základní skupiny:
pěší a cyklisty. Kolaři vyjeli hned z tábora po silnici směrem ke Trollí
stezce. Trollí stezka (Trollstigveien) je tvořena několika serpentýnama, ze
kterých je za normální viditelnosti nádherný výhled na vodopády a okolní skály
(podle průvodce je to nejnavštěvovanější silnice v Norsku). Pěšáci se nechali
vyvézt autobusem o pár km výše a vydali se též na cestu Trollí stezkou vzhůru.
Počasí
nám nepřálo a tak jsme nádhernou scenérii spíš tušili, než viděli. Protože
skály s vodopádama vidět nebyly, mohli se pěší kochat alespoň pohledem na
brunátné tváře okolojedoucích a funících kolařů. Na konci stoupání pro nás
službička připravila občerstvení v podobě chleba s paštikou. Po svačině se
cyklisté vydali po silnici směrem do údolí a pěší nasedli do autobusu a odjeli
tamtéž. Po chvilce jízdy se mlha začala protrhávat a většina pěšáků zatoužila
sjet na kolech z kopečka dolů. Tak autobus zastavil, kola se odvázala a jelo se
dál.Ale po pár km byla jízda přerušena kvůli zhotovování oběda…
...nocleh nad Geirangerem...
(PeDorky - teda spíše Dorka,
Pepča fotí)