Pátek 5. července - cyklistika podél Romsdalenfjorden

Rekapitulace:

ujeto:                     busem - 314 km

                                kolmo = 47,9 km

čistý čas:               2:14

prům. rychlost:    21,3 km/hod.

trasa:                     busem = Trondheim - Oppdal - údolí Sunndalen - Eidsvag - parkoviště ve výšce 500 m n/m

                                kolmo = parkoviště - skopec k moři a pak pořád podél Romsdalenfjordu do Eid - kemp Saltkjelsnes

počasí:                  střídavě oblačno a přeháňky, cca 15° - 17° C

 

Budíček byl dnes v 6,30. Ach jo, už se na nás pomalu začíná projevovat spánkový deficit. Díky bílým nocem chodíme spát poněkud později a vstávat je nutno zavčas, abychom vše stihli. Volný den s nestanoveným budíčkem byl ale zatím v nedohlednu - prostě se vyspíme až po dovolené.

V 7,30 byla snídaně = kompot + balíček müsli + klasika.

A v 8,00 byl plánován odjezd. Nakonec byl ale posunut asi o 20 minut, protože se lehce dobalovalo a hlavně se čekalo na recepční, která se opozdila a které jsme chtěli vrátit nevyčerpané karty ze sprchy a pračky a chtěli jsme si vyzvednout mobily, které se na recepci nabíjeli.

 

Přejezd

-          zase nudný zdlouhavý přejezd. No ale co se dá dělat - Norsko je holt rozlehlá země a objet ji celou na kole, na to by nám asi 14 dní nestačilo.

-          nejprve nás sem tam stíhala nějaká ta přeháňka, ale pak jsme nekompromisně vjeli do mraků a do deště. Neklamné to znamení, že jsme začali stoupat do kopců.

-          v Oppdalu byla učiněna pauzička na nákup, kde doplnili zásoby hlavně šerpové a kuchař. No a výjezd z Oppdalu byl trošku chaotický - nějak jsme bloudli a pak couvali. Míra, jak si holt jednou denně necouvnul, tak ho to řízení busu vůbec nebavilo.

-          za Oppdalem jsme pro změnu začali sjíždět do údolí = údolí Sunndalen. Byla to klasická silnice typu „vpravo skála, vlevo sráz“. No ale alespoň přestalo pršet.

-          údolí samotné bylo ovšem nádherné. Silnice se vinula podél říčky do které stékaly z vysokých skalních stěn bílé pramínky vodopádů.

-          a pak tu byl Sondalsfjord a než jsme se nadáli, byli jsme na parkovišti o němž víme jediné - bylo v nadmořské výšce 500 metrů. Tady byl výsadek a dál už jsme museli chtě nechtě po svých.

...výsadek nad Romsdalsfjordem...

 

Na kole

-          nejprve nás čekal nenáročný, asi 12-ti kilometrový sjezd k moři.

-          a pak nenáročný přejezd podél moře do kempu. Kdo by si ale myslel, že to byla rovinka, tak by se hluboce mýlil - moře je prostě neuvěřitelně kopcoidní a navíc proč by nám foukalo do zad, když mohlo fučet proti nám.

 

 

...a zase na kola...

(Vrčka a Vr)

 

 

Večer

-          večeře = rýže + omáčka s masem. A nutno říci, že dnes nastalo markantní zlepšení. KONEČNĚ !!! Jídlo bylo dobré a bylo toho dost a dost.

-          no a pak rybolovci Vpepa a Brč okusili své rybářské štěstí neboť tenhle kemp byl avizován pro rybolov nejvhodnějším. Kvůli tomu si také Brč vezl z Prahy rybářské náčiníčko - bambusový prut z dob svého mládí, na které byl patřičně hrdý. Sice historický, ale měl ho.

-          těžko říci, co se dělo u vody, ale podle nezúčastněných pozorovatelů Jarouše a Toma Brč s Pepčou jen neustále nahazovali. A ryby nebrali a nebrali. Nebrali ani na mušle, ani na slimáky a nebrali ani na starý chleba, který Brč zoufale sháněl po celém kempu.

-          veškerá rybářská snaha nakonec nebyla korunována úspěchem, pokud nepočítáme dvě podměrečné sardinky, které za svojí ochotu nechat se ulovit byly použity coby návnada. Marně. Největším úspěchem tak byl paradoxně Jaroušův prvotní počin, kdy klackem málem ulovil kraba.

-          zatímco chlapci rybařili, my ostatní jsme učinili lehkou přípravu na další dvoudeňák a pak jsme u vínka konzumovali různé dary moře zakoupené pro tento účel v supermarketu. Alespoň se nám pak lépěji snášela Brčova trudomyslnost z rybářského neúspěchu.