0

0

přístav Rorvik, odb. P, dále podél břehu

Tak to jsme trefili zcela bez problémů. Ostatně výjezd z přístavu na jedinou silnici příliš variant neskýtal.

7,2

71

odb. L

Vypadalo to jednoduše, ale odboček bylo na téhle křižovatce povícero a podle mapy CK nebylo příliš jasné, která jest ta pravá. Je evidentní, že v norských mapách se používá rozličné číslování silnic. Zkrátka, tady to bylo, co se hodila má mapa letecká.

8,9

170

odb. L (Fagerlia)

Jo, jo, obrátili jsme se do vnitrozemí a začali jsme stoupat. Tady to někteří ale vzali zkratkou přímo k jezeru Storvatnet, tj. neodbočovali, ale jeli rovně.

11,2

210

(Barga, Kvernsjolia)

Pořád jsme stoupali. Bylo to ale po asfaltu, takže to šlo celkem v pohodě.

14,2

125

odb. P (Asmyr, Laagen)

Tak tohle byl nádherný sjezd. Ve vesničce jsme ale opět měli trošku problém najít tu správnou odbočku.

17,9

60

Vannvikan, odb. P

Tak tady jsme chvíli přemýšleli, zda se vracet k jezeru, ale slunečné počasí nás nakonec přesvědčilo, že by bylo dobré se vykoupat.

20,7

142

odb. P - tam a zpět

Prostě jeli jsme k jezeru.

25,4

144

jezero STORVATNET

Byl trošku problém dostat se k jezeru. Všude byly samé chaty. Ale přece jenom se nám podařilo najít jedno nádherné místo s rozestavěným domkem a tak jsme  odpočívali a piknikovali jsme a koupali jsme se a vyhřívali jsme se kolem chaty co hrdlo ráčí. Bylo nádherně a voda v jezeře byla úžasně čistá a příjemná. A jen co jsme se zase oblékli a odjížděli jsme, přijel majitel evidentně zavolaný sousedy. Jeho obličej ovšem vůbec nesdílel naše nadšení z překrásného místa. Jednoduše byl silně nasrán a ačkoli se mu Jája snažila omluvit a vysvětli, že jsme si tu jen odpočinuli, jednoduchým pohybem ruky nám jasně naznačil, kudy máme a jak rychle vysmahnout. No, nevím, nevím co by s námi udělal, kdyby nás viděl o 5 minut dříve v rouše Adamově povalovat se na jeho terase. Jeho by asi kleplo. Jo, jo, vztah Norů k jejich soukromému území je velmi silný a narušit jej, se rovná spáchání harakiri. Pro nás to byl názorný příklad norské pohostinnosti a je fakt, že nadále jsme se již o nic podobného nepokoušeli.

29,4

30

rovně, později odb. P

Od jezera jsme sice museli vystoupat krátký dokopeček, ale pak nás čekal nádherný sjezd.

33

0

odb. L (Leira)

Jo, jo, dneska se nám ta silnice zase trošku houpala.

36,1

16

jezero BOTNEN, podél něj - odb. L

Tak tady byla ta sámoška, kterou nám šepra Petr doporučil, že tu mají nejlevnější zmrzlinu. Dodnes nevím, zda to byla opravdu ta nejlevnější zmrzka, ale bylo nám to jedno. Naprali jsme si bříška k prasknutí.

39,1

14

pořád podél jezera

Příjemná cesta téměř po rovince. Zastavili jsme se ještě u kostela v Rein, ale více než o kostel samotný jsme jevili zájem o blízký domeček se symboly � a €.

39,8

26

do kopce rovně

Tak tohle byl dokopeček dlouhý asi 700 metrů s převýšením asi 15 v. m., ale prý to bylo „nejprudší stoupání“ v rámci celého našeho pobytu v Norsku. Přiznám se, že nám to zase až tak prudké nepřišlo, ale že bychom pod sebou necítili dokopec, to také říci nemohu.

52,3

0

nejnižší bod - maják, dál les, podél břehu

Tak k majáku jsme moc nezajížděli. Chvíli jsme ale konzultovali, zda jet dále po silnici nebo jet dle itiku lesem. Nakonec zvítězil les. Než jsme ale vjeli do lesa, nakoukli jsme ještě do nefalšované domácí loďařské dílny - pamatujete?!? To bylo tam, co byl zpola vystavěný ten člun. No a v lese - tam jsme zcela spontánně propadli borůvkovému šílenství. S modrýma pusama jsme pak ještě shlédli pravěké malby na skále (nám teda přišlo, že byly lehce obtažené spreyem, ale budiž) no a za chvíli jsme už zase byli na silnici a podél moře jsme to šlapali k přístavu. Nad našima hlavama stále pražilo slunce, ale na protějším břehu jsme pozorovali, jak nad Trondheimem prší. Ještě, že jsme dneska byli na výletě tady.

62,4

0

přístav Rorvik

Postupně, jak jsme dojížděli, přepravovali jsme se zase trajektem zpět. Poslední šance byla v 17,50, což stihli i ti nejpomalejší.