Neděle 30.
června - dokončení
přejezdu a prohlídka Osla
kolmo:
ujeto: 19,4 km
čistý čas: 1:25
prům. rychlost: 14,9 km/hod.
trasa: doporučená trasa: - poloostrov Bygdoy - Vigalendův park - královský palác - kolem University a Národního divadla - Oslo Domkirke - vojenská pevnost - Radhusgata - parlament - Dokkveien - poloostrov Bygdoy
počasí: slunečno, příjemně teploučko
busem:
ujeto: cca 200 km
trasa: Oslo - Lillehammer - camping Norutleie
6,05 - přejeli jsme Švédsko-Norské hranice. Příliš jsme to ale nezaregistrovali, protože jsme jen tak zlehka přibrzdili a frčeli jsme dál…
6,20 - 7,20 = benzínka před Oslem
-
naše první
ráno v Norsku. Konečně jsme tady. Naše těla se cítila jako skládací
lehátka, takže každý uvítal protažení na čerstvém vzduchu. Dokonce svítilo i
sluníčko, ovšem to jsme ještě netušili, že se to počasí tváří takhle přívětivě
jen tak pro začátek.
- v první řadě jsme provedli ranní očistu, což nebyla jednoduchá věc neboť na pumpě bylo pouze 1 WC. Navíc ti, kdož si čistili zuby jako první, stáli po ranní kávě už frontu znovu, pro změnu na čůrání.
- naše první dojmy z Norska byly rozporuplné - jednak neuvěřitelně draho. Cenovky nesly téměř stejné cifry jako u nás v Česku, jenže tady to bylo v NOKách. Nákupy nás zatím tedy nelákaly. Naopak nás překvapila volně ložená kola kolem benzínky a to do slova a do písmene - na kraji benzínky stálo osamocené kolo u stojanu na vzduch, za benzínkou stálo a to uprostřed silnice !!! další osamocené kolo tentokrát ale kolama vzhůru, no a pak tam bylo ještě jedno kolo - volně opřené o cosi. Tady by si zlodějíček pan Bartoš rozhodně užil, jen jde o to, zda by ho takovéto kradení kol vůbec bavilo.
Oslo
-
cestou jsme
lehce bloudli, ale Míra se snažil dohnat čas co to dalo. Díky tomu přehlédnul
zpomalovací pruh na počátku obce. Fuj, to byla rána - až to zprvu vypadalo, že
jsme ztratili vlek. Ale celý bus i s kolama to přežily bez úhony.
- cca 10,00 - konečně jsme se trefili na poloostrov Bygdoy, kde byl proveden výsadek.
- do 12,30 byla rozjížďka po městě.
-
Oslo
jako takové působí nádherným jemným a tichým dojmem. Město je vystavěno na
úbočí hor kolem Oslofjordu, ale vlastně nespatříte výškovou budovu. I ten
slavný skokanský můstek je tak citlivě zasazen do okolní přírody, že jej velmi
snadno přehlédnete (my jsme si ale všimli, protože jsme věděli, kam máme
koukat).
Byla sice rozjížďka, ale v menších či větších skupinkách jsme se více méně drželi doporučené trasy po pamětihodnostech. Taktně pominu, že jsme na první rozhodující křižovatce u moře chybně zorientovali či spíše dezorientovali mapu a vyjeli jsme opačným směrem než jsme původně zamýšleli. Ale náš omyl jsme pochopili poměrně záhy. Takže co jsme viděli:
- park Vigeland, kde lze najít na 212 soch sochaře Gustava Vigelanda. Sochal striktně nahá lidská těla v různých pozicích a v různém věku (návštěvník nemrava si rozhodně přišel na své). Jen dost dobře
22
= Vigelandův park
23 = Muzeum Kon-Tiki
27 = Muzeum Fram
45 =
Královský palác
47 = Universita
38 = Národní divadlo
3 =
Vojenská pevnost
8 = Radnice
nechápu, jak ho mohlo celý život bavit sochat jednoho člověka za druhým. Jeho
vrcholným dílem stojícím na vrcholném bodě parku je pak 17 metrů vysoký monolit
tvořený ze 121 vzájemně propletených postav (Vigelandovi asistenti jej prý
tesali z jednoho kusu žuly dobrých 16 let). Ve spodní části sloupu jsou
znázorněna již odumírající těla starců a čím výše, tím mladší a mladší postavy.
A aby toho nebylo málo, tak kolem tohoto monolitu je 36 skupinek - jak jinak
než lidských propletenců či dětiček hrajících si na zádech svých zákonných
zástupců a znázorňujících různé fáze života.
-
od
parku jsme sjeli ke královskému paláci
- byla to taková nízká nevzhledá placka, ostatně jako i všechny ostatní stavby
tady. Dost dlouho jsme blbli při pózování s vojákem a fotili jsme se u
paláce a divili jsme se, že ten vstup do paláce ja takový nehonosný a bez
jakéhokoli prostranství. Když jsme pak ten barák objeli a zjistili jsme, že
jsme stáli u zadního vchodu, už nám to bylo jasné. Ale už jsme byli natolik
nafocení, že jsme se na průčelí sídla vybodli a pokračovali jsme dál.
...fotili jsme se se stráží před
- tedy vlastně za královským palácem...
(Vr)
- projeli jsme jakousi hlavní třídou, kde bylo národní divadlo, budova staré univerzity a já nevím co ještě a dojeli jsme až k Dómu.
- tady jsme se paradoxně nezdržovali nějakou prohlídkou, hlavním zájmem většiny z naší skupiny bylo hledání WC. Naštěstí jsme potkali Míšu, která žádostivým doporučila blízkého McDonalda.
-
nelze
říci, že osvěženi, spíše upuštěni jsme pokračovali dál. Čas nás pomaličku
začínal tlačit a rovněž už nás to přestávalo i bavit, nicméně ještě jsme zajeli
ke staré vojenské pevnosti, kde nás
zaujal hlavně ruský tank. S Pekim jsme tam vytvořili živé sousoší „Čtyři z tanku a pes“ (Peki byl „čtyři z tanku“ a já zcela
dobrovolně „pes“), což dokazuje i
dostupná fotodokumentace. Co na fotkách ale není vidět je, že jsem i statečně
štěkala.
...čtyři z tanku a pes...
(Peki a Vr)
- potom jsme projeli ještě kolem budovy parlamentu, navštívili jsme infocentrum, kde jsme pobrali spoustu propagačních materiálů a pak jsme ještě projeli bývalé doky, které jsou velmi pěkně upravené na mnoho kavárniček, restaurací a obchůdků. A moc se nám líbila socha na chůdách „brodící se“ vodním kanálem. To nás dost pobavilo.
Poměrně včas se nám zdařilo vrátit se k busu, kde BrJájové opravovali nešťastné Jáje kolo. Jen co vyjela, prasknul jí řetěz, takže se musela vrátit trajektem. Na druhou stranu ale zase touto aktrakcí měla pobyt v Oslu zpestřený jako jediná.
No a následovala hromadná návštěva zdejších muzeí:
- Muzeum Kon-Tiki, které jest celé zasvěceno dílu a objevům Throa Heyerdahla. A rovněž tu nechybí poznatky z jeho plaveb na papyrusovém voru Ra, který tvoří součást expozice, společně s dalšími plavidly. Zvláště kanoe z jednoho kusu dřeva nás zaujala, ale shodli jsme se na tom, že bychom v tom, již na pohled vratkém plavidélku, nechtěli sjíždět ani louži. Na muzeum jsme dostali hodinku času (13,00 - 14,00).
-
Muzeum Fram, které bylo zasvěceno lodi
Fram, třem polárníkům Roaldu Amundsenovi, Fridtjofu Nansenovi a Otto Svedrupovi
a jejich třem výpravám k pólům. Samotná loď tvoří hlavní část expozice a
kromě toho, že všechny průzkumné výpravy přetrvala, drží prvenství i
v tom, že jest jedinou lodí, která se dostala nejdále na sever i jih
zeměkoule. Já osobně musím říct, že plavba na takovéto lodi by rozhodně nebyla
nic pro mne. Zvlášť stísňujícím dojmem působily zvukové efekty běžících motorů
a hukot vln moře narážejících do bortů.
...“polárník“ Brč...
...tak takhle to vypadalo při
vstupu do Frammuseet - hlavní exponát = loď jednoduše vévodila celé expozici....
15,35 - dostatečně protaženi a příjemně unaveni jsme se vydali k našemu prvnímu kempu u Sjusjoen nad Lilehammerem. Po cestě jsme téměř všichni spali a vzbuzeni jsme byli vlastně až v Lilehammeru. Odtud už to bylo jen co by kamenem dohodil.
...přejezd
Oslo - kemp (proslulé skokanské můstky jsme ale viděli jen z busu a na
prospektech)...
Mírovi dost dlouho trvalo, než zacouval na stanoviště tak, aby byl spokojen, což nám ale zase až takovou radost nečinilo. A pak jsme stavěli stany. Z útrob busu jsme na světlo vytahali své stolečky a židličky, čímž nás ostatní účastníci zájezdu okamžitě zařadili do kategorie „židličkářů“ a tvářili se vůči našemu vybavení opovržlivě. Když ale pak celý večer postávali před stany či posedávali po karimatkách, nevím, nevím, zda netoužili rovněž usednout na něco normálnějšího. O večeři u stolu ani nemluvím…
Camping Norutleie:
Boks 3007 Roterund, 26111 Lillehammer
tel.: 6126 9860, fax: 6125 2617
- byl na kopci, takže jsme měli krásný rozhled do okolí,
- k dispozici byla zdarma teplá voda a vytápěná umývárna,
- stojan na elektriku fungoval, takže jsme mohli dobíjet mobily dle libosti,
- místa tu bylo dost a pro nás byla vyhrazena celá louka uprostřed kempu - prostě pohoda.
No a také se stavěla poprvé kuchyň. A když říkám, že poprvé, tak tím myslím napoprvé poprvé. Zkrátka Petr s Lukášem vytáhli odkudsi z útrob busu zelenou plachtu (hlavně že byla s emblémem CK Adventura) a haldu trubek a provázků (pardon, stanových šňůr) a začali zjišťovat co a kam. Navíc příliš netušili, jak má vypadat výsledná stavba - no ale zdařilo se a nakonec to netrvalo ani tak dlouho.
Před večeří nám ještě trošku sprchlo, to abychom věděli, že jsme v Norsku a je fakt, že tento deštík nás zastihnul poněkud nepřipravené. Měli jsme zcela neopatrně dost věcí venku, ale blízkost Oajovi stodoly nás zachránila. A Oaj naštěstí naše znárodnění jeho předsíně nesl statečně.
večeře = rajská + knedlíky
Svorně jsme se shodli na tom, že rajskou zase až tak nemusíme, a mnozí (hlavně ženský), že nemusí ani ten knedlík, ale že tahle rajská nám přes to všechno moc a moc chutná. Každý zhltnul svoji porci a připraveni ke startu jsme vyčkávali, kdy budou přídavky. Přidávaly se jen knedlíky, ale ani to nám nevadilo - ochutnali jsme je pak na několik způsobů = s marmeládou, s máslem, s nutelou apod.
No a náš první večer jsme také řádně zapili. Popíjeli jsme všechno možné a sledovali jsme, jak nad okolními kopci prší. Náhle ale kdosi zjistil, že ačkoli BYLO světlo jako ve dne, hodiny ukazovaly UŽ 22,30 !!! A tak jsme se odebrali spát.
Jo a in natura jsme měli možnost seznámit se s norskými komáry. Je fakt, že tento den jsme je ještě až tak nevnímali a na nějaký ten kousanec jsme zase až tak nedbali, neboť jsme si mysleli, že to přejde. Ach bože, jak jsme byli naivní…
Naše první noc v Norsku
-
tak
takovouhle kosu jsme nečekali. Spát jsme šli na lehko, ale mnozí se v noci
dooblékali a rádi.
-
teď měl
každý možnost poznat, jak kvalitní spacák má. Já osobně jsem zjistila, že
ačkoli by měl být můj spacák do -5° C, rozhodně bych v něm v takové
zimě spát nechtěla. Klepala jsem slušnou kosu už teď, kdy bylo víc jak +5° C. A
Brč, ten si, samozřejmě, liboval až stěžoval, jaké mu bylo celou noc
v jeho novém spacáčku zn. Northland horko. Ach jo…
Norsko očima
druhých...
http://www.worldonline.cz/trav/trav_center_010529.348858.html
…Na závěr by si nikdo
neměl nechat ujít Lillehammer a jeho
slavné olympijské stadiony a skokanské můstky. Tečkou za objevováním Norska je
romantický přístav, zachovalá pevnost, malebné uličky a jedinečná muzea (např.
Kon-Ti-Ki a Fram) v hlavním městě Oslo…
http://home-1.worldonline.cz/~cz540496/Norway-2000/W1.htm
…Čeká nad přejezd do
Oslo se zastávkou v dějišti XVII. zimní olympiády v Lillehammeru. Do
olympijského městečka přijíždíme půl hodinky před polednem. Vysazujeme skupinku
která jde na prohlídku místního skanzenu, který je prý několikanásobně větší
než ten náš v Rožnově pod Radhoštěm. Zbytek pokračuje autobusem do areálu
skokanských můstků a běžeckých tratí, kde ve čtyřiadevadesátém probíhal
zahajovací ceremoniál olympijských her. Po prohlídce areálu a plícervoucím
výstupu na vrchol skokanského můstku K-120 odjížídme do centra města. Následuje
dvouhodinová individuální prohlídka města. Vzhledem k tomu, že Lillehammer má
pouze čtyřiadvacet tisíc obyvatel a jednu hlavní třídu je času snad až zbytečně
mnoho. V místním Sparu nakupujeme nejlevnější chléb co jsme v celém Norsku
viděli (některé zlé jazyky tvrdili, že prý byl tak levný, protože byl včerejší)
a po půl třetí pokračujeme v cestě do Oslo. Po cestě nás čeká ještě jedna
atrakce, která zde vznikla v souvislosti s
olympiádou. V Gjoviku
navštěvujeme podzemní halu vytesanou ve sklaním masivu, kde hráli některé své
zápasy i tehdy ne
zrovna úspěšní čeští hokejisté. Vchod do haly je nenápadný, ale to co čeká
návštěvníka uvnitř je opravdová paráda. V hloubce sto dvacet metrů pod horou
Hovdetoppen se nachází jedenašedesát metrů široká a devadesát jeden metr dlouhá
aréna s kapacitou hlediště 5830 diváků. Při stavbě, která probíhala od března
roku jedenadevadesát do dubna třiadevadesátého, bylo odvezeno téměř třicet tisíc
nákladních automobilů plně naložených vytěženým kamenem. Kromě hlavní arény se
v podzemním prostoru nachází ještě umělá horolezecká stěna a malý plavecký
bazén. Samozřejmostí je výborný servis pro návštěvníky.
Na výstavbu haly
přispěla z části také civilní obrana a díky tomu lze celý podzemní prostor
využít i jako atomový kryt o čemž nám přesvědčili skutečně mohutné vrata kousek
za vchodem do podzemí. Po prohlídce tohoto podzemního unikátu se vydáváme na
poslední část cesty k norské metropoli…
http://home.zcu.cz/~dlencova/
…Směr
Lillehammer
Projíždíme
kolem největšího norského jezera Mjosa a hledáme místečko na přenocování. I
když se v Norsku dá teoreticky stanovat všude, prakticky nám hledání vždy
trochu času zabralo. Na některých odpočívadlech je kempování vyloženě zakázáno
a kam jinam zaparkovat naše autíčko. Odbočky byly většinou příjezdové cesty k
chatám a s přespáváním v kempech, kterých je mimochodem všude spousta, jsme
nechtěli mít nic společného.
Při cestě
po E6 se stavíme v olympijských městech - v Hamaru a v Lillehammeru. V
Lillehammeru platíme ukrutné vstupné do skanzenu Maihaugen. Jsme v jiné době.
Dřevěné domečky se střechami porostlými travou, pasoucí se dobytek, jezírka,
dřevěné kostelíky připomínající ruskou architekturu a výklad o životě v
minulých stoletích. Taky se škrábeme na skokanské můstky…
www.rsc.cz/hlen/norsko/norsko.html
Oslo Pěkné královské město. Radnice,
královský palác, parlament, pevnost ... atd. Spali jsme vždy mimo města, kam
jsme dojeli vlakem. Spali jsme v Golu.
www.periskope.cz
…Hlavní město Norska, 60 km dlouhá „podkova„ obepínající
záliv Oslofjord. Cca 500 000 obyvatel. Ve starogermánštině znamená název
Oslo Louka bohů.
Nejnavštěvovanější místa jsou: lyžařské středisko
Holmenkollen, poloostrov Bygdoy s četnými muzei (Kon-Tiki, Fram, vikingské
lodě) (L+Z, rok 1984, č.11), Frogner park se sochami G. Vigelanda a centrum
města (královský palác, parlament, pevnost Akershus, L+Z, rok 1994, č. 2).<O:P> </O:P>
<SPAN
style="FONT-SIZE: 11pt; mso-bidi-font-size: 10.0pt">Skalní hala (Fjellhalen) GJÖVIK: </SPAN>Podzemní
olympijská hala byla pro veřejnost otevřena 5. května 1993. Je 120 m hluboko
v hoře z červené žuly. Délka haly je 91 m, šířka 61 m, výška 24 m a
ledová plocha 1800 m2.<O:P> </O:P>
<SPAN
style="FONT-SIZE: 11pt; mso-bidi-font-size: 10.0pt">Sloupové kostely:</SPAN><SPAN
style="mso-spacerun: yes"> </SPAN>V Norsku
se zachovalo jen 29 starobylých dřevěných sloupových (pilířových) kostelů.
Nejznámější jsou v Borgundu, Heddalu a Urnes (je na seznamu světového
dědictví UNESCO).<SPAN
style="mso-spacerun: yes"> </SPAN>Tyto
dřevěné památky byly postaveny v letech 900-1300. Jejich konstrukci nesou
sloupy, většina má relativně malý a jednoduchý vnitřní prostor a úzké kněžiště.
Kostely se liší umístěním oken, dveří a tvarem interiéru…
www.lacina.net/norsko/
ctyri dni v oslo
…vymenuji si vizitku s prijemnych chlapikem kteremu je kolem
26. zabouchavam dvere a narychlo pokukuju po znacce automobilu ktere me za
hodinu (tedy o hodinu a pul mene nez normalne) dopravilo z oslo do sandefjordu.
jaguar rx8, hmm az budu starsi, treba si ho koupim, rikam si pro sebe a mavnu
anglicanovi na rozloucenou. mraky se na obloze honi a zacina poprchavat. prede
mnou je asi 3km cesta z najezdu na dalnici do mesta.. mozek vypina a zacinam
vzpominat na prozite dny v oslo...
den 1. - starobyly
festival v oslo
…nedele rano a tak brzo vstavat, lamentuju v osum hodin
mistniho casu. dobaluju par poslednich veci, kure z lednicky soupnu do baglu a
muzeme vyrazit, snad pripraveni na ctyrdenni pobyt v oslo. zkusim stopovat, i
kdyz pry je norsko nejhorsi zeme na stopovani. jeste jsem ani nedorazil na
dalnici a uz mi zastavuje divce jedouci do tonsbergu. trochu prekvapena ze sem
na ni vyjel anglicky rozjizdi auto (naka starsi kara). vysadi me na najezdu v
tonsbergu kde po ani ne dalsich peti minutach stopnu nakeho milionare ktery
nejenze vlastni nekolik farem v oblasti tonsbergu ale je kupodivu znaly
("do you know emil zatopek..?" atp.) ale taky ochotny (oh, R U going
to Middelalderbyen? wait a min, I can phone my frind, he's taxi driver and will
know the right place how to get there..). veze me primo az k mistu ktere bylo
mym nedelnim cilem - tedy na okraj oslo kde se kona Middelalderbyen (starobyly
festival) u prilezitosti 1000. vyroci hlavniho mesta.prijizdim kolem jedenacte
a temer nikdo tu neni - az na asi ctyri stanky ktere jsou poloprazdne. fiasko,
ale totalni. sklamane obchazim nabrezi. asi se na to vybodli, protoze maji
pekne pocasi a jeli do prcic. jeeee tady je naka mapka. po dukladnem
prostudovani se vydavam smerem k mistu kde by mel byt naky kostelik a vetsi
plac s dalsimi stanky. trochu to tady zacina houstnout, na nedaleke zeleznicni
zastavce stavi starobyly vlak a z nej se vysype asi stovka lidi. hmm, tak zeby
prece jen neco bylo? jdu s davem a prichazim k onomu open-air kosteliku ktery
mi spise pripomina zriceninu, protoze jsou rozpoznatelne snad jen 30cm vysoke
zaklady, kdysi mozna pekneho kostela. vsude kolem plno poldu, vcetne takovych
tech co najdete ve filmech (vyholena hlava, sako, za pravym uchem ukryty
mikrofon a porad si neco jakoby pro sebe brepta). prostor kolem kosteliku je
ohrazen a tak nikdo nemuze dovnitr, nicmene pisne ktere sbor zpiva se rozlehaji
do celeho udolicka. nekteri lide se pridavaji s notami v ruce. boring. po peti
minutach prijizdi pred zriceninu kocar. poldi sou neklidnejsi a zacinaji byt
aktivnejsi. se zblaznili, ne, normalni mse a oni delaji jako by tu meli krale.
no a oni ho tam fakt meli. i s celou kralovskou rodinou ktera nastoupila do
pristaveneho kocaru a odjela si na hrad. to jsem se ale bohuzel dozvedel az
pozdeji - sedice pred arenou vysypanou piskem o velikosti poloviny fotbaloveho
hriste, na ktere predvadeli sve umeni cervene odeni sermiri (a jedna sermirka)
a napjate sledoval bojove ukazky. zacali rozcvickou. postavili se do rady a na
rozkaz "velitele" predvedli patricny sek mecem ci obranny zakrok
pricemz udelali jeden krok dopredu. takhle presli cele hriste na sirku a
posleze i zpet.pravdepodobne se jiz citili dost rozehrati a bojove naladeni
protoze se rozdelili do dvojic a zacli se naoko mlatit. kusy dreva ze stitu jen
litaly. postupne delali cim dal vetsi skupinky az nakonec proti sobe v arene
staly dve skupinky ktere se do sebe za sileneho rvani pustily. po dvouminutovem
zabijeni se zustal v arene pouze jeden zivy, ktery sklidil potlesk
prhlizejicich.
od kolemjdouci hostesky si beru letak s mapkou a rozpisem
jednotlivych akci. k memu uzasu zjistuji ze akce je ponekud rozlehlejsi nez
jsem puvodne myslel. dle mapy je k videni take barokni zamek kde se kazdou
druhou hodinu kona "renesancni tanec", dale dve podia na kterych
budou hrat ruzne skupiny ale predevsim rozlehly starodavny trh. vydavam se
smerem k
nemu a prestavam pochybovat ze bude nuda. na moste pres
malou spinavou ricku se tak tak prodiram abych se dostal na druhou stranu. je
kolem dvou hodin odpoledne a norci se probrali. preplnene autobusy privazi
kazdych par minut desitky zvidavych obyvatel oslo i turistu. prochazim si
stanky na starobylem trhu - k mani jsou placky s marmeladou, parky ci opecene
sele pripravene na otevrenem ohni pred vstycenym stanem. zapijet muzete
medovinou, predrazenym pivem ci vodou. jine stanky nabizi tradicni norske
trolly, vikingske mece, prilby, ruzne druhy sperku a sutru. dostavam se take k
prvnimu podiu kde zrovinka zacla hrat dudacka kapela. prijemna hudba, bubenik
se tvari jako debil a bije do bubnu co to da, dudak uz se jako debil netvari
nicmene na dudy hraje nemene dobre jako jeho kolega bubenik na buben. spevacka
je pekna stejne jako jeji hlas ktery ktery prizdobuje vetsinu rytmickych
pisnicek. hned pod podiem tanci jedna (nevim jestli ne sjeta) divcina a do
tranzu ji privadi obzvlaste hoch hrajici na pistalu. zustavam az do konce,
hudba se mi libi. divam se nedockave na hodinky - blizi se hodina kdy bych se
mel setkat s ceskym kamaradem ktery pracuje v oslo. konecne po trech mesicich
uslysim online ceske slovo.. golda je urostly hosik, travici vetsinu casu u
kompu. jeden z nejvetsich profesionalu na grafiku a veci souvisejici ktereho
sem kdy osobne potkal. myslim ze nasi zemi reprezentuje na kvalitni urovni.. s
uzmevem si vzpominam jak mi jednou na na ICQ psal ze ma problem se 150 radkovou
matici.. transformace sou v pohode ale nekde se to seka a tak ji bude muset nak
optimalizovat. kdo si nekdy skousel hrat s matici rekneme o peti radcich, asi
vi o cem mluvim. spolecne prochazime cele dejiste festivalu a na trhu nas
zaskocila podivna hudba, pripominajici festival v indii plny fanatiku co si
probodavaji kuzi ocelovymi haky, skacou po horkem popelu a provadi dalsi
uchvatne kousky. z davu se vynoruji prvni divne postavy - maskary se silenymi
obliceji, za nimi klopytaji na chudach sasci kteri se priblbe sklebi na
nechapajici kolemstojici. nasleduji devcata s cervenymi a modrymi prapory,
zongleri s nozi a kuzely, jakysi podivny zelene obleceny clovicek valejici
prazdny sud, posledni pak jde skupinka muzikantu kteri celemu tomu silenemu
pruvodu asi 25 lidi dodavaji jeste silenejsi raz. pripadam si jako v jinem
svete a stejne jako vetsina lidi kteri to videli nechapu. cas od casu hudba
zpomali a jakoby cely pruvod zklidni tempo, zastavi se. v tom nejnapadnejsi z
bubeniku (pracovni prezdivku jsem mu dal bidlo pro jeho vysokou vychrtlou
postavu) zacne bubnovat jako o zivot do sveho bubinku, kapela se pripojuje a
vsichni ozijou.. devcata s prapory se rozbehnou a mavaji prapory na vsechny
strany, chudochodci zacnou vriskat, masky tanci v neuveritelnem rytmu. je to
jeden z nejvetsich zazitku ktery sem za tri dny stravene v oslo zazil. pozdeji
jsem se dozvedel ze se jedna o skupinu stella polaris (doporucuju si projet
jejich filmy na www strankach i kdyz je to tak 10% z toho jak to ve skutecnosti
vypada) kterou jsem pozdeji videl v tonsbergu opet na starobylem festivalu a
opet byli nejlepsim co jsem shlidnul.
po projiti vetsiny atrakci jsme se s goldou vydali k jeho
bytu ktery sdili se slovenskym kamaradem branem ktery je v oslo take na praxi.
vizaz bytu me moc neprekvapila - vsechno nadobi v drezu, tak trochu neporadek
kolem, na stole pred televizi prazdne flase od piva.. typicky byt informatiku.
na veceri davame pizzu. golda se pta jestli to chci servovat na talirek. je mi
jasne ze stejne zadny neni a muselo by se po par mesicich umyvat nadobi, takze
se s chuti poustime do pizzy primo z podnosu na kterem se delala. pohodka…
den druhy a treti:
kultura v oslo
…vstavam kolem devate, davam si snidani a vyrazim na
prohlidku mesta. z vlastni zkusenosti doporucuji asi nasledujici trasu: stred
mesta, zacatek u kralovskeho palace, pak smerem k narodnimu divadlu a pres Karl
Johans Gate az na konec centra. pak zpet ulickama k radnici (radhaus) a z tama
je to kousek do pristavu (pipervika) kde najdete jak informace = muzete si
slohnout planky, etc. + z tama odplouva lod na bygdoy. v pravo od pristavu je
moderni obchodni centrum oslo (aker brygge), vlevo uvidite starou pevnost
(akerhus slot, prohlidky myslim v 11,13 a 15hodin, ja sem nestihnul). bygdoy je
super, da se tam dostat bud tou lodi z pristavu nebo i autem. urcite tam
navstivte kontiki muzeum, to je dobre, pak hned vedle je fram muzeum = obrovsky
ledoborec, muzete i dovnitr lodi a prohlidnout si kajuty atd. v te oblasti hned
vedle je jeste treti muzeum, nechodte tam , to je naky shit o lodich a vubec se
mi nelibil. co ale stoji za uvahu navstivit je vikinkske muzeum. sou tam tri,
ctyri zrekonstruovane vikingske lodi, budete prekvapeni jejich tvarem.. jedna z
nich byla vykopana kousek od sandefjordu, kde bydlim.. ve vitrinach sou pak
nake sperky a veci co se nasly. posledni vec ktera stoji mozna za videni je
folke museum. bylo ale dost drahe v porovnani s ostatnima (50NK myslim) a je to
v podstate skanzen, neco jako roznov p. radhostem. ale chce to tak hodinu na
projiti a nevim jestli by se vam tam libilo, jedine lakadlo je stavkirke a ten
si muzte prohlidnout i jinde (viz moje foto z oslo). no a pak uz se nasmerujete
smerem na sever a pojedete k Frogner parku, ktery nesmite minout pokud bude ok
pocasi. sou tam sochy znameho sochare vigelanda, je to obrovsky nadherny park,
neco jako ten ve francii, shit jak se jmenuje.. je zdobeny sochama a uprostred je
vysoky monnument(viz foto). a tot fse, vice asi nestihnete. vstupne je kolem
20NK/student, pokud mate, urcite si vemte isic kartu.
pokud vam zbyde cas, muzete navstivit munchovo muzeum, je
tam plno maleb ale vstupne myslim 60Nk a je to tak na dve hodiny.
dobre
a zadara jsou zoologicke zahrady hned vedle munchova muzea, je tam i sekce
himalaje, sou tam skleniky s tropickyma rostlinama a tak, vypadalo to pekne. je
tam i expozice zvirat, taky zadara a pekna. je to zastavka metra toyen.
no a posledni vec kterou vam doporucim je expozice v
entomologickem muzeu nebo tak nejak se jmenovalo. to bylo pekne, je tam vystava
z ruznych zemi sveta - indiani amazonie, krovaci, blizky vychod,... nejlepsi je
asi nejvyssi patro, to je venovane asii (cina+japonsko) sou tam saty, mece atd
a mimo jine to hlida pekna slecna ktera se udajne nechce vdavat ;-) vstup je
zadara a je to kousek od narodniho divadla aneb: postavite se na hlavni ulici
celem ke hradu, po leve ruce budete mit nar. div. a pudete po hlavni ulici
ktera se toci vpravo kolem kopce na kterem je hrad, asi 50m a uvidite na prave
strane vysokou budovu, urcite si ji vsimnete, budou tam nake nadpisy…
jak
slavi nori 17. kveten
…17. kveten je nejvetsim ze svatku norska a taky proto jsem
prijel do oslo. jsou zde pry k videni nejvetsi oslavy co do poctu zucastnenych
i prihlizejicich. mimoto spatrit kralovskou rodinu na vlastni oci by si clovek
nemel nechat ujit. rano jsme vstali kolem desate, nasedli na metro a ficeli
smerem k zastavce nasjonalteather ktera je v centru, nedaleko hlavni tridy kde
se cela ta parada kona.
metro bylo pomerne prelidnene a asi tretina devcat mela na
sobe narodni kroj - bunad. kazda cast
zeme ma svuj vlastni bunad, lepe receno ruznou vyzdobu a teorie je takova ze
kazdy by mel nosit jen ten kroj, ze ktere casti zeme pochazi, v praxi to ale
vypada tak ze prevazuje kroj z kraje telemark ktery je povazovan za jeden z
nejkrasnejsich, protoze na rozdil od ostatnich ma pestrejsi vyzdobu. lide je
nosi jen parkrat za zivot - na 17. kvetna, pri krtinach a na svatbe.
vetsina noru povazuje bunad za jakysi poklad rodiny, protoze se dedi z otce na
otce a z matky na matku. je mozno je koupit i v shopu ale jsou pomerne drahe a
jejich historicka cena je nulova.
kdyz jsme dorazili k hlavni tride, byly obe strany plne
obsazeny, a tak jsme vyuzili parapetu okna nedalekeho domu kde take stepovalo
nekolik nedockavcu. po desiti minutach napjateho cekani se v dali ozvala hudba
a za par chvil uz kolem nas prochazela prvni ze 114-ti skol. jedno z deti v
predni rade neslo hrde zastavu skoly, za nim nasledovaly mazoretky, pak do rad
serazeni skolaci a nakonec skolni orchestr. nektere skoly
mely opravdu vyborne muzikanty, jejich pocet se pohyboval od 15 az po sbory o
40 hudebnicich. k tomu profi mazoretky… nadhera. jine skoly zase zaujaly peknou
zastavou a barvami skolnich kroju. lide kolem mavaji praporky a s napetim
cekaji az prave jejich ditko pujde v puvodu a oni si ho budou moct vyfotit ci
mu aspon mavnout. opoustime nase "okenni" stanoviste a mirime k hradu
abychom shlidli krale s celickou jeho rodinou. dostavame se dokonce na misto,
kde se musi normalne za vstup platit - primo pred tribunou na ktere stoji
vysnoreny Herald V. nikdo nehlidal a ani po nas nechtel mistenky prodavane v
predprodeji - takze jsme drze prisli, fotli si krale a zase odesli ;-)
zajimavosti na kterou jsou vsichni norci hrdi je, cela
filozofie teto akce - zatimco v ostatnich zemich uvidite na oslavach tanky,
stihacky a dalsi ukazky perfektni pripravenosti statu proti zapadnim
imperialistum, v norsku je svatek venovan detem...
http://home-1.worldonline.cz/~cz540496/Norway-2000/W1.htm
…Před šestou dorážíme na okraj rozlehlého města Oslo a po
další hodině přijíždíme na místo dnešního noclehu, posledního mimo autobus.
Letáček k dnešní noci sice hlásil "Noc v kempu v Oslo", ale o tom, že
to tak nebude nám Laďa řekl hned ze začátku zájezdu. Říkal cosi o noclehu v
přírodě nedaleko kempu. To kam jsme přijeli však předčilo veškerá naše
očekávání. Prostinké parkoviště, bez záchodů a bez pitné vody asi deset
kilometrů od kempu. Všude okolo půlmetrová tráva. Většina se rozhodla postavit
stany přímo na kamenité ploše parkoviště a vydali jsme se po stopách pitné
vody, kterou nám prý dají v nedaleké zemědělské usedlosti. Aspoň Laďa ji tam
prý vždy dostal. Asi má nějaké kouzlo osobnosti (teda to má určitě), protože
našim zástupcům řekli, že jim vodu nedají a že se tady nesmí ani stanovat,
jelikož jde o soukromé pozemky. Po návratu do našeho "tábořiště"
poněkud zhoustla atmosféra a na plánovaný výlet do kempu za sprchami se vyráží
o dobrou hodinku dříve s tím, že hlavním cílem výpravy nejsou sprchy ale nabrat
pitnou vodu do čehokoliv co je po ruce. Po cestě nás Laďa poučil jak
nepozorovaně proniknout do kempu a pak už jsme na jednom konci kempu vysadili
první polovinu autobusu, která vskutku nenápadně pronikla do kempu. My zbylý
jsme pokračovali na druhý konec a do kempu pronikly zcela nepozorovaně přímo
kolem vrátnice. Nabrali jsme vodu a čekali na čistotné jedince, kteří se i
sprchovali. Mezitím se protrhla mračna a začalo lít jako z konve a tak jsme se
do naší obydlené zatáčky vraceli s hrůzou co přívaly vody udělali s našimi
stany.
Naštěstí bylo všechno v pohodě. Nálada některých
spolustanovníků značně vylepšil asi litr a půl slivovice, kterou se mně a
Jirkovi podařilo uchránit až do dnešního dne. Zejména Pepa, který dělal po
celou dobu zájezdu zodpovědně mamku Jackovi a Krtkovi, byl touhle zprávou
doslova nadšen. I rozdělali jsme ohýnek na mém téměř nepoužitém lihovém vařiči
a pustili se do slivovice. Po půlnoci nás déšť zahnal do stanů, což bylo jen
dobře, protože dvacet minut poté se na parkovišti objevila norská policie. Laďa
příslušníkům svou nedokonalou němčinou vysvětlil, že zde jen nocujeme a zítra
ráno zmizíme. Naštěstí to pochopili a nenutili nás se stěhovat do kempu…
…Oslo, hlavní město Norska ve kterém ztrávíme
celý dnešní den. Noc nakonec proběhla v pohodě, sice chvílemi pršelo, ale stany
nám voda nevyplavila.
Balíme mokré stany, které usušíme až doma a po
deváté hodině odjíždíme do centra Oslo. Nejdříve míříme k areálu skokanských
můstků Holmenkollen tyčící se nad městem. Odtud je krásný výhled na téměř celé
Oslo, které ač nemá ani půl milionu obyvatel, patří rozlohou k nějvětším
evropským metropolím. Ze sportovního areálu odjíždíme do Vigelandova parku,
jedné z nejpopulárnějších turistických atrakcí v Norsku. Prostor pro realizaci
svých představ tu kdysi od radních v Oslo dostal sochař Gustav Vigeland. Jsou
zde více než dvě stovky jeho soch z bronzu, žuly a železa. Po hodinové
prohlídce parku jsme se kolem poledne autobusem přesunuli na poloostrov Bygdoy,
který je sídlem několika muzeí. Je zde muzeum Vigingské, muzeum lodi Fram, voru
Kon-Tiky a mnoho dalších. Během dvouhodinového rozchodu každý navštívil co
chtěl. Já byl vzhledem k nevelké hotovosti jen ve Framu a to ještě zadarmo,
stačilo se připléct do velké skupinky turistů, která zrovna odcházela na
prohlídku. Loď na níž se plavili Fridtjof Nansen, Otto Svedrup i Roald Amundsen
byla postavena v roce osmáctistémsetdevadesátémdruhém a je vystavena v
originální podobě včetně interiéru a výbavy.
Z poloostrova Bygdoy jsme zamířili do samotného
centra Oslo, kde jsme dostali více než šest hodin volna na prohlídku města.
Královský palác, Univerzitu, zavřenou Národní galerii, Aker Brygge i samotné
centrum města jsem prošel už po třech hodinách a tak jsem zbylý čas proseděl na
lavičce u přístavu a děsil se zítřka, kdy máme být v Kodani dokonce devět
hodin. Po deváté hodině večerní jsme konečně vyrazili na cestu do Švédska. Na
pomyslnou hranici mezi Norskem a Švédskem přijíľdíme kolem půl desáté a jelikož
prší ani nezastavujeme a pokračujeme kvapíkovým tempem přes Švédsko jižním
směrem…
www.zzz.cz/cesty/
…Jo,
Oslo. Nepočítejte s tím, že by vám stačil jeden den: je tam toho k vidění až
příliš. Na ostrově Bygdoy je rozsáhlá a náročná sada muzejí - Heyerdahlovo muzeum
Kon-Tiki a Ra, mezeum věnované polárním výpravám s lodí Fram, kterou si můžete
prolézt a zjistit, že slavní polárníci nemohli být nijak urostlí (protože pak
by nemohli spát na těch neuvěřitelně krátkých a úzkých pryčnách), muzeum
vikingských lodí, skanzen s originálem zmíněného Golského stavkirke a s
budovami z přelomu století, kde vám v koloniále stylově oblečený a učesaný
prodavač nasype bonbony do kornoutu. Pak ještě nezapomeňte na park s
Vigelandovými sochami. Dobře si je prohlédněte a nechte je vyvolat ve vás
pocity: veselí, smutek, mrazení v zádech, odpor,.. .. a po tom všem budete nohy
tahat za sebou a těšit se na to, že už brzy budete doma…
www.mujweb.cz/www/ojta/
okolí Osla
Tento
den Norska, který já nepořádnice píšu až v listopadu, byl bezvadný. Možná i
proto si ho pamatuju tak dlouho (jako vlastně ale celé Norsko). Byli jsme už
trošku unavení, všichni, nebo aspoň já určitě, a tak se odpočinkovější a na
regeneraci zaměřený den moc hodil. Strávili jsme ho kroužením okolo Oslo, v
doprovodu Honzy (Červenky). Nevím, jestli to na vás taky tak působí, ale když
vím, že se moc od cíle nevzdaluju, že tam někde za tím kopečkem to Oslo je, tak
si ty jezera, stromy, kopečky, maliny a cestičky ( v zimě běžecké trasy) moc
užiju a vychutnám. Ještě ke všemu jsem své kolo zneškodnila hned za první ( asi
desátou) zatáčkou, takže jsem si zajezdila na kole Rendy (v přívěsu uvázané na
kraji), které (jak zasvěcenci vědí) je skvělé a úžasné a odpružené atakdále,
pravda s trošku tvrdším sedlem, ale kdo by na to hleděl, že? Celý den byl
příjemný, vzduchosvěží, malinový, blátivý, terénní. Potkali jsme hromadu Norů a
Norkyň každého věku, na kolech, kolečkových lyžích i svých vlastních
končetinách. Všichni se usmívali a zdravili, jak z kopce, tak do kopce ( já jen
za jízdy z kopce, do kopce jsem se snažila zachovat neutrální tvář). Všichni
jsme byli postříkáni blátem a vypadali jsme hrozně profesionálně, jakož i
blaženě a odpočatě. Večer, poslední v Norsku, jsme strávili na Červenkovic
zahradě, s horou hrozně dobrého jídla, oblíbenými zmrzlinami a perníky, které
zastupovaly dort, protože Tomáš Bauer měl 17. narozeniny. Byla to nádhera a
děkuju…
Oslo
Sobota ráno. Pomalu se probouzím do posledního dne, hlavou se ještě honí
vzpomínky na velkolepý večírek v Červenkovic zahradě, s roštem, lampiony,
muzikou a dortem, na zklidňující hudební epilog v prostorném obýváku, na
Škrábalčiny rozzářené oči. Scházím do kuchyně, vedle plotny pečlivě srovnané
vločky, zavařenina, káva…ach, ti česko-norští hostitelé. Lidé se
pomalu trousí, hrnec kaše rychle
mizí, dámy vytahují sukně a vyžehlená trička, pánové se holí (řidič Láďa to
bere pečlivě a zvolna). Rychle odnášíme věci do Karosy, loučíme se s
Červenkovými (ty pocity z jejich štědré, neokázalé pohostinnosti, z nelíčené
radosti z písniček a povídání a z klidu, se kterým tu hordu individualit
zvládali, si odnáším jako jednu z největších vzpomínek). Vláčkem míříme do
města, loďkou na kouzelný ostrov Bygdoy. Moc se hodí všechny dveře otevírající
Oslo karta,, opatřená obětavě den předem Vojtou N. a Honzou Č. Na ostrově je
lidí dost, ale vejdou se. Muzea nenahánějí strach ani těm, co nejsou zrovna
muzejní typy (nikoho raději nejmenuji). Jsou to taková nevysoká a přívětivá
stavení a expozice uvnitř vyloženě „přátelské k uživateli. Z Framu mi – jak jinak
– utkvěla bytelná a praktická kuchyně, též pak šicí stroj a hrací strojek v
důstojnické kajutě. Čtu si popisky o cestě k jižnímu pólu a přemýšlím o lidské
umanutosti a vůli vyhrát. V muzeu Kon -Tiki obdivujeme slavný vor z balzy – jak
malý prostor a jak dlouho tu sdílelo půl tuctu různých lidí! Ach, ta tolerance.
Obědváme na ostrově, Vrbovi činí totéž na protější lavičce. Slunce se činí,
nebe vymetené, jak už to prostě v Norsku chodí. Vracíme se na pevninu,
prohlížíme si radnici, kde se předávají každoročně Nobelovy ceny a jejíž
výzdoba je taková…no, norská. Prvky folklóru pojednané bez komplexů na
nástěnných freskách od předních místních umělců,, v jedné místnosti objevujeme
snad jediný optimistický obraz od známého pesimisty E. Muncha.
Zbývá čas i na okružní projížďku s fešáckým průvodcem. Moře
voní, racci létají, Ondra drží kormidelní kolo. Před divadlem si pochutnáváme
na zmrzlině, místní sobotně korzují. Tramvají se dostáváme k parku Vigeland.
Prohlížíme si alespoň pár z těch téměř dvou set žulových a bronzových postav
různého věku a ve všemožném rozpoložení. Jsou sebevědomé, někdy zarputilé a
pochmurné, jindy klidné a veselé až bláznivé, ale vždycky opravdové a
přirozené, plné energie. Kolem čtvrté usedáme na své kavalce pod Láďovým
vedením. Den pak končí v drobném dešti na švédském parkovišti ve stanech, mladí
dospělí pod hvězdami. Někde tu snad je i moře…Usínám a netuším, že se u něj
ráno sejdu s Evou B. a budeme probírat příští léto. Ale to už je zase jiný
příběh…
www.czp.cuni.cz/solidus/kronika_voda_98.htm
…Budíček
měl být v půl osmé, ale asi nikdo nebudil, nebo budil velmi zajímavým způsobem,
takže vlastně nebudil. Proto se první jedinci začali trousit po osmé, ostatní
kolem půl deváté. Hanba službě! Ještě před snídaní jsme všichni sbalili stany a
vydali se k busu na snídani. Neblahá očekávání se vyplnila. Služba nechala
vařit za sebe a hned se jí to vymstilo. K snídani byl totiž poridž. A to ne jen
tak ledajaký. Byl to totiž poridž nové generace s inertními příměsemi –
živočišné uhlí!¨(!?), mnoho jiných čistě uhlíkatých forem. Slabší povahy
nechtěly tento vynález vyzkoušet a raději se vrhly na chleba. Po zásahu VDJD
někteří z odvážnějších ochutnali výtečnou kaši a cítili ji ve svých útrobách až
do pozdních odpoledních hodin. Příběh kaše a špinavého hrnce trval ale daleko
déle. Kaši zakopala večer Kolajda na neznámé místo, zda je hrnec již čistý,
nelze s jistotou v současnosti tvrdit.
Konec rozčarování, kaše zase nebyla tak nepoživatelná.
Přeneseme se k dalším bodům dne. Celkem bez obvyklého chaosu bylo rozhodnuto,
že případní kulturychtiví zájemci o muzea se sejdou ve 12:00 hod před
Vikingshishuset neboli museem vikingských lodí. Pak se odvázala kola a
jednotlivci se začali roztrušovat do křivolakých a zákeřných uliček Osla.
Není v silách jedince sepsat, kde kdo byl a co tam viděl.
Lze pouze konstatovat, že ve 12:00 hod (spíše později) se většina sešla před
museem Vikingských lodí. Jedna členka s obětavým doprovodem bohužel nedorazila
k muzeím vůbec, zanechána téměř sama svými silnějšími protějšky v šoku a
vážně zraněna na lokti. Nebýt pohotových řidičů, už ji nebýt. Naštěstí byla
zachráněna obětavější částí obětavého doprovodu, která s nimi byl při nehodě
přítomna. Méně obětavá část k muzeu dorazila a o kolizi se dozvěděla až
společně s ostatními. Příliš je to nedojalo.
Prohlídku Vikingského muzea, zafinancovanou z erárního
fondu, vykonali jsme všichni společně a pak se jedinci, kteří ještě nebyli
přesycení kulturu, se přesunuli k ostatním muzeím Ra, Kon-tiki a Fram.
Pozoruhodné bylo, že nikdo nedefinoval čas přesunu a přesto se nakonec i ti
nejpozdnější zoufalci do muzeí přemístili. Hlavní část účastníků šla do
námořního muzea, kde shlédla panoramatickou reklamu na jistou Norskou ropnou
společnost. V muzeu Kon-Tiki byly 2 vory a hordy turistů. Kupodivu byla Fram v
muzeu Fram.
K obědu byla bramborová kaše, maso s kousky plechu z
konzervy. Mezitím byla navázána kola a vyrazili jsme směrem na Švédsko. Cestou
jsme zastavili v obrovském supermarketu a nakoupili chleby. Norsko-Švédskou
hranici zaregistrovali pouze velmi bystří z nás, protože na ní skoro nebyla ani
nižší rychlost.
Zatábořili jsme u jezera s klouzačkou a kadibudkou červeným
srdcem.
K večeři byla polévka a pak se konal táborák, snad pouze…
http://home.zcu.cz/~dlencova/
…Teď nás čeká Oslo. Cesta
je samý tunel, lesy a skály.V Oslu konečně využíváme ISIC karty při vstupu do
Vikingského muzea. Je tady spousta turistů, na parkovišti stojí i pár českých
karos. V Oslu mají taky spoustu zeleně, moře a sluníčko…
...“polárníci“
Jarouš, Brč a Oaj...