Sobota 16. března

Vše začalo pozvánkou od Toniho. Byla v ní zmínka o srazu u Mc Donaldů před Rozvadovem. Ukázalo se, že tuto zmínku o srazu nečetl nikdo (=hrubá nekázeň!). Tedy nikdo kromě vzorného Rajčete. V pozvánce nebyla sice uvedena hodina srazu, ale Rajče usoudil, že to bude stejné jako v předchozích dvou letech, tedy v 9:00. Rajče kvůli tomuto srazu donutil svého spolujezdce neradovstávače Karla Koláře k drasticky brzkému odjezdu, aby to stihli přesně na čas… - a opravdu: stihli to! Na srazu byli ovšem sami, protože všichni ostatní jeli individuálně o srazu zbla nic netušíce. Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou.

Jinak cesta z Prahy do Montafonu na chatu Gavadura probíhala bez problémů a celkem nudně. Dorazili jsme postupně takto (podle osádek aut):

• Rajče + Martina + Karel Kolář

• PeDorky

• Pfyzik + Martina Chalupová + Chrt (Juráš Matura) + Janek (kamarád od Chrta)

• BrJájové + Kristýna + Adéla (ti si udělali ještě zastávku v Bregenzu u Toniho před domem, prošli se po břehu  Bodensee a romanticky tam nasbírali něco oblázků)

Neděle 17. března

• Zdeněk + Jana Mašková + Tomáš (cca v 0:30)

• Toni + Radana (někdy ráno)

…celkem 18 lidí…

Začalo to skvěle: počasí: azuro, žádný vítr, zkrátka ideální podmínky.

Klouzali a smýkali jsme se po sněhu samostatně, skupinky jsme neorganizovali. Ani sraz na oběd jsme si nedali, avšak s jakousi nepsanou samozřejmostí jsme se všichni v poledne sešli na terase u horní stanice vajíčka Valisera Bahn.

Odpoledne jsme se opět věnovali klouzání s smýkání se po sněhu.

Večer jsme pak lehce zapařili, ale opravdu jen lehce. Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou L

Pondělí 18. září

Skvělé počasí pokračuje.

Na pořadu celého dne bylo tedy opět klouzání a smýkání se po sněhu.

Chrt zařadil do programu také skoky na snowboardu. Výsledek: vymknutý kotník, návštěva lékaře, berle…

Večerní zapaření bylo opět pouze velmi lehké, téměř všichni spali… Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou L

Úterý 19. března

Počasí se zkazilo, a to úplně: prší a prší (Josef Kemr by lépěji květnatěji řekl: „chčije a chčije“). A to celý den a furt a hnusně. Vyrazili jsme sice odvážně do deště na svahy (všichni kromě Karla a Chrta), ale kolem poledne jsme už byli tak promočeni, že jsme raději zbaběle prchli ze svahů pryč do sucha Gavadury.

A Zdeněk s Janou odjeli před mokrem rovnou z parkoviště do Prahy, takže nás zbylo jen…

…celkem 16 lidí…

My ostatní jsme se sjeli na Gavaduru převléknout a naobědvat a pak jsme hned všichni (kromě Rajčat, Karla, Chrta a Janka) vyrazili do Bludenzu. Užívali jsme si tam bazénu a hlavně úchvatného výhledu na Alpy – přitom sedíce v sauně (!).

Večer jsme zapařili trochu více - bylo totiž Josefa a měli jsme zde přece VPepu! Konečně se tedy zadařilo a poslední opilci odcházeli do kanafasu až kolem 02:00.

Ale většina stejně vytuhla už daleko před půlnocí…  Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou L

Středa 20. března

Stále pršelo, ale už ne tak beznadějně jako v úterý. Dalo se smýkat a klouzat se po sněhu celý den bez totálního promočení šatstva.

Večer vypuklo velké ping-pongové běsnění: zuřivé souboje, obíhačky, rozlitá vína v bojové vášni apod. Vše bylo doprovázeno neustálým připíjením a doléváním Fernetu. Zhruba o půlnoci musela být tato ping-pongovo-fernetová vánice ukončena díky špatné nebo naopak mnohonásobné viditelnosti míčku a díky stále větší lenosti pohybovat pálkou. Během dvaceti minut všichni zalehli a usnuli … Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou L

A ještě poznámka (sice nepodepsaná, ale víme, že od Karla Koláře), která svědčí o vřelých kamarádských vztazích mezi hráči:

Pravda se ukázala - Velký Pepa neumí moc hrát pinčes. Měli bychom ho nechat někdy vyhrát, aby z toho neměl komplexy.

(Karel pak po svém kronikářském výkonu zřejmě někam záměrně založil propisku, aby nikdo nemohl přeškrtat jeho text, protože dále jsou zápisky do kroniky psány obyčejnou tužkou – škrtance tužkou lze totiž vygumovat)

Čtvrtek 21. března

Počasí se po ránu jevilo celkem dobře - sice bylo poměrně hodně zataženo, ale zatím nic s nebe nepadalo.

Ráno (cca v 8:30) přijel MPepa s Magdou, Hankou a Honzou (Magdina spolužačka a spolužák z gymplu, jinak Hančin kluk), takže už nás zase bylo víc…

…celkem 20 lidí…

My ostatní jsme se jako každý den neorganizovaně odstěhovali na sjezdovky. MPepa a spol. ještě odpočívali po celonoční jízdě, ale okolo 10:30 už byli na sjezdovkách také a užívali si s námi sice zataženého a větrného, ale aspoň z části suchého počasí.

Mnozí jsme to při podvečerní cestě do Gavadury vzali přes místní SPAR. Uvědomili jsme si totiž, že tento předposlední večer bude zřejmě poslední pohodový, bez posledněvečerového hektického balení a bez upjaté abstinence před cestou zpět do Prahy.  Bylo proto třeba nakoupit pití…

Večer se první náznaky bujarosti projevily až relativně pozdě, ale přece. Hráli jsme na kytary, rozebírali jsme vztahy a vše co se s nimi pojí a samozřejmě jsme konzumovali to, co jsme nakoupili…J I přes to odcházela většina jen krátce po půlnoci Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou L. Zůstali pouze ti, kteří pokračovali v debatě na vztahová témata až do 5:30 (Rajče, Karel, Martina Chalupová, Adéla).

Nutno ještě podotknout, že Rajče letos pojal večery v Montafonu naprosto pravidelně: jeden večer spal, druhý večer se bavil a popíjel až do poslední chvíle, další den zase přišel ze sjezdovky v 17:00, lehnul do postele a spal až do rána…a tak pořád dokola. Pravidelný denní / noční režim je nakonec zdravý, že?

Pátek 22. března

Venku byla mlha, sněžilo.

Vstávali jsme dosti líně a o poznání později než normálně. Po příjezdu na sjezdovku jsme se tudíž nezávisle na sobě uchýlili téměř všichni (kromě Martiny, která boardila jinde, Rajčete, který po včerejšku dal před sjezdováním přednost vyhřáté posteli v Gavaduře a Martiny Chalupové, která si po této noci raději vyšla na procházku) k šestisedačce s bublinou, aby na nás moc nefoukalo a nesněžilo (aspoň cestou nahoru) a tím pádem jsme se sešli a jezdili vlastně až do oběda neplánovaně společně. (pozn. Vr.: teda na tvoje souvětí nemám :o)

Mlha byla hustá, několikrát se nám dopoledne dokonce podařilo ztratit se v mlze ze sjezdovky. Po obědě se některým nechtělo už zpátky na svahy, a tak odjížděli do chaty dříve.  Pár statečnějších setrvalo ještě pár dalších hodin a poté sjíždělo na dolní parkoviště: někdo raději vajíčkem, někdo mlhou po absolutně neviditelné cestě.

Večer se nám VPepa pokusil přednášet na vážné téma poskytování pozitivních emocí svým blízkým. Ovšem, jak se dalo čekat a jak je v BBCC zvykem: čím vážnější téma, tím méně vážně ho ostatní berou. Když nakonec VPepa vyjádřil vypouštění těchto emocí slovesem tlačit, držel se Karel tohoto slova celý zbytek večera a vykládal tuto bohulibou činnost různými způsoby z mnoha podtexty…

Jak se dalo čekat, poslední večer před cestou jsme se odebrali do postelí jen krátce po půlnoci…  Ach kdeže ty loňské sněhy roku 2000 jsou L

Sobota 23. března

Po brzkém vykouknutí z okna se ti, co se včera chtěli jít dnes klouzat a smýkat po sněhu, rozhodli, že nepůjdou (pozn. Brče pro Vr.: taky dobrý souvětí, ne? :o). Jen Pfyzik a Martina Chalupová a MPepa a spol. vyrazili na svahy. Nicméně, počasí se prý tento den přes ranní beznaděj nakonec docela vydařilo.

My ostatní jsme se v klidu dobalili a naložili jsme se do aut. Konstatovali jsme, že pouze dvě posádky aut ze šesti (když nepočítáme MPepu, který přijel i odjížděl jindy než ostatní) odjely ve stejném počtu pasažérů jako přijely, a to PeDorky a Pfyzik. Ostatní:

• Rajče přijel ve třech a odjel ve čtyřech (+ Radana)

• BrJájové přijeli ve čtyřech a odjel v pěti (+ Tom)

•  Toni přijel ve dvou a odjel jeden (- Radana)

•  Zdeněk přijel ve třech a odjel ve dvou (- Tom)

Nicméně ti, co odjížděli v méně lidech, brali různá zavazadla těm, co jeli ve více lidech, kterýmžto pádem vznikly podivné logistické zamotanice (např. Brčova kytara a lyžáky měly jednodušší jet na 14 dnů do Bregenzu a pak teprve do Prahy, než jet rovnou do Prahy apod.).

Po bezproblémové a celkem nudné zpáteční cestě jsme všichni šťastně dorazili domů. Doma pak začalo pomaloučké vzpamatovávání se z této náročné akce BBCC…  J

Tonimu patří opět velký dík za organizaci, která byla, jako vždy, perfektní.

S již tradičním se zrcadlovým pozdravem

A také ještě s parafrází na VPepův pozdrav
Klouzej a smýkej se po sněhu dál!

Honza Brč

originální History.DOC je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 24.02.2003 16:48