V Praze dne 18. února 2001

 

název akce: Med

akce číslo: 20

místo konání: Medonosy

termín konání: pátek 25. srpna - neděle 27. srpna 2000

 

Tento víkend jsme byli hosty Čihákovic sídla v Medonosích. Čiháci soustavně tvrdili, že mají jen malou chatičku, kam se ztěží vejdeme, ale na místě samém jsme zjistili, že vlastní „polovinu“ Medonos a k tomu ještě okolní louky - no dobrá, je to trošku nadnesené, takže to snížím na ty dva baráčky. Přilehlou louku však ponechám.

Ale abych Čihákům nekřivdila - ubytování bylo skvělé. Pro všechny vybyla střecha nad hlavou, k dispozici bylo splachovací WC a sprcha a vzhledem k absenci vlajky vyzdobila Simča alespoň všechna okna nápisy BBCC. A postaráno o nás bylo po všech stránkách - pivo teklo proudem a i naše žaludky byly hýčkány. Jarka se na nájezd BBCC připravovala již několik dní předem, takže byly řízky a skvělý gulášek. Co víc jsme si mohli přát.

No ale aby to nevypadalo, že jsme jen jedli a pili, tady je také něco z našich cyklistických zážitků.

 

Zúčastnění:

-          3x Čiháci + auto

-          Dana Milotová + Lukáš (kdo má krátkou paměť, tak jde o Láďovu ségru a jejího syna)

-          Zbýša (Bernard = Oajův a Čihákův kamarád - už byl s námi loni či předloni v Jevanech)

-          Oaj + Marcela + auto

-          Velkej Pepa + Šmudla + auto

-          Mladej Pepa + Hrošík

-          Brč

-          Brzi + auto

-          2x Krejčíci (Jirka sr. a Jirka jr.)

-          Vrstevnice + Vrstevnička

 

= …17 lidí + 1 pes + 5 aut…

(ale ne všichni po celou dobu)

 

…Dana…

 

Pátek 25. srpna

Z tohoto dne, nebo spíše sjížděcího večera existuje jen několik statistických údajů. Nebyly tu Vrstevnice (ty přijely až ráno), Krejčík sr. se přijel jenom ožrat (ten odjel ráno) a pak výčet spotřebovaného:

-          fůra řízků (vepřových, smažených)

-          3 láhve vodky

-          1 láhev rumu

-          1,5 basy piva (desítky)

-          1 láhev whisky Jack Daniels

-          2 l červeného vína

-          2 l Coly

-          2 l orange pití

-          1 balík Dobré vody

 

Sobota 26. srpna

Ráno odjel Jirka Kr. sr. - polehčující okolností budiž mu fakt, že se včera večer Johanka vrátila z léčebného pobytu konaného VZP ČR v rámci akce Mořský koník v řeckém Platamonu - sakra ovládám to, jako bych v tom dělala :o))) - a byla plná zážitků. Na druhou stranu jsme přijely my - Vrstevnice.

 

10,55 - pod vedením náčelníka Oaje jsme konečně vyjeli.

 

Z počátku jsme jeli po silnici - hlavní tah na Českou Lípu však Šmudlovi příliš radosti nečinil. Byl z těch okolo jedoucích aut evidentně nešťastný. Ale jen jsme odbočili a vyjeli jsme do kopce, smál se od ucha k uchu, vyklepával blešky a očúrával kde co. Provokatér, zase měl na vrch.

Než jsme ale začali zdolávat ten dokopec, ještě jsme zajeli k pramenu zvaném U studánky - pro tuhle pramenitou vodu sem prý jezdí lidé z celého okolí.

 

Po pár kilometrech stoupání jsme konečně byli na vršku a jeli jsme tzv. Panenským hřebenem - původně jsme si mysleli, že název pochází od nádherné okolní krajiny, „panenských lesů“ apod., ale pak jsme přišli na to, že je to úplně jinak. Drncáním po těch kořenech a terénních nerovnostech jsme si pěkně naklepali…no, zkrátka panenky (tím samozřejmě myslím ty naše bifteky, vy čuňáci).

 

11,50 - a byl tu pád. Zbýša uklouznul na písku a docela slušně si odřel loket a celé předloktí vůbec. Nejdřív nic, ale pak ho najednou chytil ukázkový poúrazový šok. I když je fakt, že se mu udělalo špatně až po té, co jsem mu ránu ošetřila septonexem.

V první chvíli nikdo z nás nevěděl co dělat a Vrstevnička mající kurz Červeného kříže byla kdesi v předu a s Brčem a Velkým Pepou sedíce pod stromem nás pomlouvali kde se sakra couráme. Museli jsme si tedy s omdlívajícím raněným poradit sami.

Zbýšu jsme uložili na zem, hlavu jsme mu obložili mokrým kapesníkem a nutili ho pít (netuše, že se to prý při šoku nesmí). Chvíli to sice vypadalo, že nezbude nic jiného než ho zahrabat, ale různily se názory zda s kolem nebo bez a pokud s kolem, tak zda v sedě nebo v leže na boku.

 

…Zbýša ležící, trpící…

(dole výsledná „ranka“)

Zbýša začal tušit, že bude lepší, když to přežije a jakmile se všem začal omlouvat, že asi začne krkat a že chce panáka bylo vyhráno.

Mezitím ještě Jirka Kr. jr. zjistil, že ztratil pumpičku - domníval se, že u klád, kde čůral, ale měl možnost svůj omyl brzy zjistit. Holt si bude muset napsat Ježíškovi o novou…

 

 

 

No a záhy další zdržení - Láďa potkal svoji spolužačku. Na rozcestí uprostřed lesní pustiny náhle oslovil kolemjdoucí ženskou. Neuvěřitelná náhoda. Když ale na náš vkus vzpomínal na mládí moc dlouho, nechali jsme ho na pospas osudu a jeli jsme dál.

 

12,30 - 1,30 - Vrabcov

Původně jsme se sem zajeli vykoupat, neboť jsme tady dle mapy identifikovali koupaliště. To však bylo součástí soukromého objektu a pouze pro bydlící rekreanty. Pivo ale bylo pro všechny. No a protože náčelník zakázal jídlo, dali jsme jen hot dog a chleba se sádlem a se škvarkama. Ale do sytosti.

 

 

 

 

…nacpali jsme se chleby se škvarkama a s cibulí…

BYLO TO SKVĚLÉ!!!!!!!

 

 

 

Jinak to byl rekreační objekt velmi příjemný a již na první pohled upoutal názvy jako Jedová chýše = výčep, Hekárna = WC, Katovna = kuchyň apod.

 

 

 

 

 

S ohledem na denní teplotu kolem 30° C, prahla většina po koupání. Jelo se tedy dále přes Dubou do Nedamova, kde bylo koupaliště. Bylo ale veřejné a placené, takže jsme se rozdělili na koupače (Brč, Zbýša, Simča, Hrošík, Lukáš a Mladej Pepa) a nekoupače (ostatní).

 

…Láďa…

 

Za Nedamovem nás čekalo stoupání. A to dost krkolomné stoupání a schody - nad námi krpál, pod námi rokle, zkrátka nic příjemného. Ještě že v naší skupině nekoupačů byl i Jirka Kr. jr., který postupně vynesl asi 4 kola včetně mého, čímž mě osobně zachránil život. Neomalení šprýmaři ještě hazardovali s myšlenkou co přijde pak, ale jejich náměty typu žebříky, lano a přeplavat řeku byly evidentně rouháním a to člověk nemá činit, i když je od přírody ateista. Po odpočinku na vrcholku také přišel zasloužený trest - bohužel i pro ty, kteří se vůbec nerouhali.

                             …Velkej Pepa…                                                                                   …Jirka Kr. jr….

                                                                                                       (momentálně zachránce života neboť vleče Vrstevničí kolo)

 

 

 

Z vrcholku jsme začali prudce klesat. A když píšu prudce, pak tím myslím prudce, tedy téměř kolmý sráz. Silnice se navíc brzy převtělila v louku, kde to úžasně klouzalo a pak v uzoučkou lesní cestu opět velmi klouzavou a navíc opět typu nad námi sráz, pod námi rokle. Vše pak uzavíral přejezd přes potok po rozlámané lávce. Sjížděli jsme to s největší opatrností, místy jsme z kol i slezli, ale zvládli jsme to všichni bez úhony…

 

No a pak jsme vyjeli na silnici a už jsme se drželi jen asfaltu. Projeli jsme Beškovským dolem, vystoupali jsme přes Vlčí hřeben a pak jsme již jeli jen s kopce přes Tubož (kde jsme učinili společenskou zastávku u pana domácího Šandy) až do Ráje.

 

15,30 - 17,20 - Ráj. Brzi tu byl již od 15,00 a při našem příjezdu akorát dojídal, neřád. Jako vždy nás Ráj nezklamal a bylo to tu skvělé. Dokonce nás dojeli i koupači, takže dále jsme pokračovali zase všichni společně.

-          projeli jsme Planý a Dobřeňský důl - nudná (ale krásná) klasika. Tudy jsme už jeli nesčetněkrát, takže jsme zavzpomínali i na minulé akce a zvláště pak na Rajčatovu památnou větu věnovanou Šmudlovi: …teď bych nevstal i kdyby mě pochcal ten pes…“ pronesenou před dvěma lety na konci Dobřeňského dolu ve stavu naprosté vyčerpanosti.

-          z Dobřeně Velkej Pepa navrhnul „lepší“ cestu do Vidimi - Střezijovickým dolem. To abychom se vyhnuli dokopci v Bukovským údolí - tohle je snad jediné údolí, které vede do kopce. Musím přiznat, že Pepa mě dokonale zblbnul myšlenkou, že jsme tímto dolem již jeli a že tuhle cestu zná !!!

ALE…

-          jen jsme sjeli ze silnice, bylo jak Pepovi, tak i mě jasné, že tímhle dolem jsme rozhodně ještě nejeli

-          počáteční skopec jsme kola vedli, pak se dalo kousek jet, pak následovala čerstvě vymícená paseka, kde to úžasně vonělo dřevem a pak přišlo bahno. Velkej Pepa evidentně využil Doprčiny nepřítomnosti a zavlekl nás do toho nejhoršího marastu, co se momentálně v kokořínské oblasti nacházel.

-          dalo to práci, nicméně do Vidimi jsme nakonec dojeli

-          pak už nás čekal poslední dokopec do Osinalic - tady jsme s potěšením konstatovali, že zatímco nás tento dokopec zhruba před dvěma lety totálně odrovnal, dnes jsme ho pokořili celkem bez problémů, Přece jenom jsou ty kilometry na těle, nebo spíše na fyzičce, znát :o)))

-          no a z Osinalic už jsme sjeli skopec rovnou k chalupě

 

19,30 - a jsme zase „doma“.

Mládež jela napřed a dosud neznámým způsobem se dostala do chalupy, ačkoli neměla klíče. Nicméně dlouho jsme se tím nezabývali a čekání na sprchu jsme si krátili konzumací piva a volnou konverzací.

Velkej Pepa se pak na sprchu vykašlal úplně a zcela mimo pořadník se nechal, za značného ohlasu přihlížejících, Brčem osprchovat dešťovou vodou přímo na zahradě. Sychr je holt sychr, co kdyby se na něj voda již nedostala.

 

…Pepova večerní koupel…

(Velkej Pepa myjící se, Brč myjící ho)

 

 

 

 

 

K večeři byl dnes guláš - Jarka strhla svůj osobní rekord v množství navařeného guláše. Kastrol si musela vypůjčit ze školní jídelny a ačkoli ona měla obavy o jeho (tedy guláší) kvalitu, my jsme právem nešetřili chválou. Jarko, byl skvělý (samozřejmě guláš).

 

No a po večeři už jsme jen tak popíjeli a siestovali, zatímco omladina se vypařila kamsi na zahradu hrát Laser Game s baterkama - neptejte se mě na detaily, neznám je. Ale vydrželi jim to dlouho a neotravovali.

22,45 - přijela Dorka s Terdou a přivezla nejen čerstvé zážitky z Cresu, ale i fotky z Ukrajiny, takže jsme konečně zjistili, jak se měla Ukrajinská sekce v zahraničí (teda někdo to už znal z Hronu, ale pro někoho to bylo novinkou).

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:                 16 lidí

Celkem psů:                                  1

Počasí:                                           t = kolem 30 0° C

Celkem km:                                   40,1 km

Hrubý čas:                                     8:35

Čistý čas:                                       3:31

Průměrná rychlosti:                    11,4 km/hod.

Trasa:                                             Medonosy - po silnici - pramen U studánky - Osinalické sedlo - po zelené turistické značce - Panenský hřeben - Vrabcov - po červené a po žluté turistické značce - Dubá - po modré turistické značce - Nedamov - rozcestí turistických cest - po červené turistické značce - Beškovský důl - Blatečky - Tubož - Ráj - Planý důl - Dobřeňský důl - Dobřeň - Střezijovický důl - Vidim - po silnici - Osinalice - lesem - Medonosy

Cesta:                                             po silnici, lesem i bahnem, jak kde

 

Neděle 27. srpna

Hned zrána jsme my Vrstevnice sbalily své saky paky a přichystaly jsme se k odjezdu do Prahy. Kroniku jsem předala Jirkovi Kr. jr. a tak nyní předkládám jeho zápisky opsané z kroniky tak, jak je sám zaznamenal (a to včetně hrubek).

 

8,57 - přijel Jirka Kr. sr. a zase se rozjely diskuse na téma italské Dolomity, slovenská Tornala, Zakarpatská Ukrajina apod. Během těchto témat si Jirka Kr. jr. spletl svůj mobilní telefon s Vrstevničním a strčil si ho do kapsy. Po deseti minutách Vrstevnice začala hledat svůj mobil, nemohla jej nalézt a proto poprosila Jirku Kr. jr., aby jí vytočil (samozřejmě na telefon - pozn. Vr.). Jakmile ji vytočil, začali všichni co byli u stolu hledat zvonící Vrččin mobilní telefon až ho nevědoucí Jirka Kr. jr. vytáhl z kapsy u kraťas. Trochu se strachem jej podával Vrstevnici. Radši se na ni ani nepodíval z obavi, že mu vynadá… (nevynadala, smála jsem se ještě v Praze - pozn. Vr.)

 

Kolem desáté odjeli Dorka s Terdou, Mladej Pepa,  Hrošík, Velkej Pepa se Šmudlou, Brč a Vrstevnice s Vrstevničkou. Zbylo nás…

…11 lidí + 0 psů + 4 auta…

 

10,20 odjezd.

Vláďa Čihák jediný zdržoval akci vypínáním elektřiny a plynu a pochopitelným zamykáním. Všichni naň hulákali jen „odjezd, odjezd“.

Vyrazili jsme po kamenité cestě a Jirkovi Kr. jr. spadla nášlapka, ale naštěstí mohl jet dál.

 

Téměř 40% cesty vedla borovicovým lesem. Zastavili jsme u jedné dřevěné chatrče, kterou Vláďa Čihák prohlásil za kurník a chlív pro prasat.

Vyjeli jsme na vršek kopce, který byl porostlý borovicemi a vůdce výpravy Oaj polokřikem řekl, že jsme zabloudili. Jirka Kr. sr. přitom rozdával energetické bonbóny.

Cestou jsme si zvětšili okruh o 7 km než byl zakreslen na mapce.

 

Všichni začali brebtat, že jsme nad mapkou, protože jsme tu danou cestu neměli na mapě.

 

Celou cestu „pivaři“ křičeli, že nikde není žádná hospoda.

 

Oběd ve Štětí 12,50 - 14,40.

Během oběda se dyskutovalo o tom, že Dorka chce proměnit cyklistický klub v erotický, když jezdí na akci jenom na noc a bez kola !!!

14,55 - byli jsme na koupališti ve Štětí, kde nám odmítli dát skupinovou slevu, jako to zařídil Toni v Rakousku.

 

 

vpravo:

…Jirka Kr. sr. se na koupališti osvěžoval pouze spánkem…

 

 

 

16,15 - odjezd z koupaliště.

Cestou domů jsme 5 km od Štětínovského koupaliště navštívili MORDLOCH (jeskyně), která v dobách 30-ti leté války byla loupežnická jeskyně obklopená břízo-borovicovým lesem. Našli jsme tu jídlo (viz Oajovo video) a noviny o nemovitostech.

 

…jeskyně Mordloch…

(Jirka Kr. sr., Zbýša)

 

17,35 - zastavili jsme v Tupadlické restauraci, kde si Brzi zamknul kolo ke kolu cizího pána, který chtěl po 10-ti minutách odjet.

V 18,21 - finishoval první

 

18,45 - odjíždí Krejčíci

Vláďa Čihák dal Jirkovi Kr. jr. klíče od chalupy, aby si mohli vijet autem z vrat. Bohužel jim dal jiné, a tak jim slíbil, že jim dá správné, ale místo toho nosil židle a pak si na ně vzpomněl.

 

 

Tento den zapsal

 

Jirka Kr. jr.

 

 

 

 

 

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:                 11 lidí

Celkem psů:                                  0

Počasí:                                           t = kolem 30 0° C

Celkem km:                                   39,58 km

Hrubý čas:                                     8:35

Čistý čas:                                       2:44

Průměrná rychlosti:                    14,4 km/hod.

Trasa:                                             Medonosy - Písečný důl - Bylochov - Újezd - Veselí - Chcebut - Štětí - Stračí - Had - Tupadly - Medonosy

Cesta:                                             asfalt a les

 

Dohromady poskládala…

                                                                                                                                VrstevniceJ

 


BrcMartinaVPepa1.jpg
Brč, Martina, VPepa

 

 

A Čím bychom tak asi mohli zakončit??? Kdo hádá přehled zapomenutých věcí, ten si může zapsat bod :o)))

 

Jandova, Radoslava

Odesílatel:             v.cihak

Odesláno:              30. srpna 2000 21:37

Komu:                    zucastnenym

Předmět:                zapomenuté věci

 

Ahoj lidičky,

 

v Medonosích jsme po částečném úklidu nalezli zapomenuté věci:

 

1) černá kožená ledvinka

2) černé pánské plavky, na pravém boku zeleno-modrý pruh

3) rukavice - barev několik, převažuje černá - upřesňuji pouze jedna rukavice na levou ruku

4) červený kryt na zubní kartáček

5) bílé ponožky - v horní části vyšitý zelený znak

6) igelitová taška z Billy - náplňí jsou sušenky

 

Pokud vám některá z těchto věcí náleží, ozvěte se. Zdraví vás

 

 

                                                                                              Simona