SÁZAVA HISTORY zpět
V Praze dne 20. září 1999
Ahoj všichni,
bez dlouhých úvodů
půjdu rovnou k věci - tedy k naší již 21. akci s názvem Sázava - úmyslně byla tato akce BBCC pojmenovaná po naší známé řece,
neboť jsme se tentokrát nedrželi kol, ale pádel - změna je
holt život. Akce se konala ve dnech 10. - 12. září, duchovním
otcem a víkendovým vůdcem se pro tentokrát stal Olda (jak již
začíná být u vodáckých akcí BBCC tradicí), jako základna nám
posloužilo oblíbené Brziho letní sídlo v Borku u Jílového
u Prahy a krásné počasí bylo objednáno, takže jsme se v pátek
mohli klidně začít sjíždět …
Pátek 10. září
Jako vždy, na začátek
trochu statistiky - zřejmě vám některá jména budou připadat
neznámá, ale, stejně jako v létě na Vltavě, se i této
akce BBCC zúčastnilo několik skvělých
hostů z řad Oldových přátel. Takže …
cca 18,00 - na Brziho letním sídle již byli přítomni
Pro páteční večer nás tedy celkem bylo …
… 20 lidí + žádný pes + 5 lodí + 2 stany postavené + 3 stany nepostavené + 8 aut …
Po té, co Brzi všechny přítomné seznámil s vodním
systémem mytí nádobí, mytí rukou, mytí zeleniny a bůh ví
čeho všeho a odborně na požádání předvedl splachování
toalety, probíhal večer, jak již bylo předem naplánováno,
podle všech dobrých zvyklostí BBCC
- tedy pivo, víno, zpěv.
A někteří se v tomto duchu veselili až do časných ranních
hodin.
Jen čokoládové lázeňské
oplatky tentokrát chyběly a Whisky cream Brzi podával pouze s kávou
(na druhou stranu ale zase nikdo kávičkou nepohrdnul).
| Rekapitulace: | |
| Celkem se zúčastnilo: | 20 lidí |
| Celkem přespalo: | 20 lidí |
| Celkem aut: | 7 + 1 Škoda 1203 |
| Celkem stanů: | 2 postavené + 3 nepostavené |
| Počasí: | nádherně teploučko, t = cca 25° C |
| Celkem km: | 34 km |
| Trasa: | Praha - Jesenice - Jílové u Prahy - Borek u Jílového u Prahy - Brziho letní sídlo |
Sobota 11. září
Vzhledem k tomu, že
někteří z nás museli být v 9,30 pro lodě v Horních Jirčanech,
byl budíček nařízen nejpozději na 7,45.
Takže v
8,00 - trio
Jindra - Olda - Brácha obešlo celé obydlí i s přilehlými
stany a s písní “Vstávej semínko
holala, …” nám
dávalo jasně najevo, že už je nejvyšší čas vylézt z pelíšků
(při tom zpěvu se stejně už nic jiného dělat nedalo). Vylézali
jsme ze svých spacáčků a peřinek a venku nás vítalo nádherné
slunečné ráno - zkrátka jen vyjet na vodu.
Při snídani nám
pak Olda nastínil ideu přeautění, což tentokrát opravdu vyžadovalo
celého muže s notnou dávkou organizačních schopností. Plán
byl sestaven zhruba takto:
Ovšem člověk míní a
život mění a to pominu drobný detail, že v závěru diskuse
kdo, kam, kdy a s kým - tedy ke konci snídaně už vše bylo
tak proorganizované, že nikdo nevěděl, kam má se svým autem
vlastně jet a koho do něj naložit, nicméně
v 8,50 se zdařilo
uzamknout objekt Brziho letního sídla a sešli jsme k autům (v
tuto chvíli již byl bod č. 1 splněn přesně podle
stanoveného plánu).
bod č. 2
Odjezd se lehce přizdržel
neboť u aut jsme zjistili, že Pfyzikovi, mě a Brzimu kdosi v noci
ukradl stěrače - mě navíc jedno rameno ohnul a Brzimu ho
dokonce ulomil. Sice starý a otřepaný vtípek, ale můžete mi
věřit, že nasírá pořád stejně.
A to neřádům zlodějíčkům
vůbec nevadilo, že ve 1200trojce klidně spí Brácha s Jindrou.
bod č. 3
Původně bylo plánováno
zaparkovat v Jílovém na náměstí a počkat až Brzi, Honza a
Zdeněk zavezou auta do Davle. Ale kdo byl někdy v sobotu ráno
v Jílovém na náměstí, ten určitě tuší, že se nám
parkovací manévr asi příliš nezdařil. Náměstí totiž
bylo plné aut a tlustých maminek, tatínků a tchýní,
kteří se hnaly s obrovskými taškami a vzpírajícími se dětmi
po nákupech, aby na svých rekreačních sídlech v blízkém i
vzdálenějším okolí netrpěli o slunném víkendu hlady a na
čerstvém vzduchu zase pár kil při “odpočinku” přibrali.
Nakonec jsme tedy každý
zaparkovali, kde jsme našli flek a jen jsme doufali, že nás
Brzi po návratu z Davle v okolí náměstí najde.
Minuty pomalu ubíhaly, nervozita rostla a v 9,30 nám bylo jasné, že lodě zřejmě
vyzvednout nestíháme a pomalu nám i začínalo docházet, že
jsme v našem časovém plánu vlastně pozapomněli započítat
dobu cesty do Davle a zpět (o hledání místa v Davli ani
nemluvě - zvláště, když zde probíhala akce příznivců
vojenských událostí “Dobývání
mostu u Remagenu”).
9,40 - konečně
se z Davle vrátil Talbot s přeautovači a v
9,47 - se nám
zdařilo odjet směrem na Horní Jirčany. V Týnci nad Sázavou
se zatím všichni zdárně sešli a právě v tomto okamžiku
usedali do hospody.
bod č. 4
v 10,00 - s půlhodinovým
zpožděním jsme stanuli před půjčovnou lodí, ovšem vrata
byla neúprosně uzamčena zámkem. Překvapivě až tato skutečnost
donutila Brziho vzít telefon, zavolat vypůjčovatelům a oznámit
jim, že mezi 9,00 a 9,30 zřejmě nepřijedeme.
Ačkoli nám
majitelka slíbila, že tam hned někdo jede, následovaly dlouhé
minuty čekání, kdy jsme různě pospávali v trávě nebo v autech
a ze sladké dřímoty nás jen občas vytrhnul příšerný štěkot
toho přiblblého psa u sousedů za plotem, který neustále svým
páníčkům předváděl, jak skvělý hlídač je. Kašlali na
něj ale stejně jako my.
10,30 - mlčky
jsme přešli hodinu původně plánovaného srazu v Týnci
10,47 - tedy po 47 MINUTÁCH !!! se konečně objevil (nepříjemný)
chlap od půjčovny. Vydal nám lodě a pádla, sepsal s Brzim
smlouvu, zinkasoval peníze a během 5 minut zavěsil opět zámek
na vrata a byl pryč.
11,06 - ačkoli
byl zhruba na tuto hodinu stanoven odjezd loděma z Týnce nad Sázavou,
vyjížděli jsme autama z Horních Jirčan
bod č. 5
byl splněn přesně
podle plánu
bod č. 6
byl splněn přesně
podle plánu
bod č. 7
v 11,30 -
tedy s hodinovým zpožděním jsme konečně dorazili do Týnce
nad Sázavou, uložili jsme lodě k vodě a odešli jsme do vodáckého
a turistického centra Bisport - zkrátka šli jsme do hospody na
neplánovaný oběd. Konečně jsme také mohli pozdravit Valachy (Jardu + Editu) a byl nám odtajněn Oldův háček -
nebo spíše hačice Hanka Hanková.
Pro dnešek nás tedy bylo …
… 23 lidí + 10 lodí + 2 stany postavené + 3 stany nepostavené + 9 aut …
bod č. 8
13,30 - 14,00
- aniž bychom brali jakýkoli ohled na původní časový plán,
postupně jsme nasedali do lodí a vypluli jsme směrem k Davli
(koneckonců jinam se ani jet nedalo, i když kdo by chtěl proti
proudu ….)
Po dobu plavby byl
čas neměřen - pluli jsme, pluli jsme a pluli jsme. Kolem nás
louky, stromy, skály, pod námi jen voda a
hromada kamení.
Ovšem až taková
nuda to zase nebyla …
Lodě a obsazení:
Jezy, voleje a to ostatní:
Vyjeli jsme na říčním kilometru 19,35 od objektu vodáckého a turistického centra Bisport, které je díky svému vzhledu novodobé rotundy nepřehlédnutelnou dominantou pravého břehu Sázavy, podjeli jsme most, minuli jsme vyústění Janovického potoka a už jsme byli v prvních peřejkách. Krátce za nimi jsme opustili Týnec nad Sázavou.
jez č. 1 = Podělusy/Chrást
říční
kilometr 17,9 - jez je polosjízdný - zkušení vodáci
sjíždějí jez vlevo od propusti provalenou částí, která
tvoří malou kamenitou kaskádu. Za vyššího stavu vody lze
jez údajně sjet i vorovou propustí, která je však stále zavřená.
Jez jel jenom Pfyzik,
my ostatní jsme lodě přetáhli.
Sluníčko svítilo
a hřálo ze všech sil, nálada byla skvělá, jen Jarouš se dožadoval
výměny kormidelníka a Edita chtěla vyměnit háčka.
Pod jezem jsme sjeli
krátkou peřejku, která končila volejem před dalším jezem.
jez č. 2 = Brejlov
říční
kilometr 17,0 - jez je sjízdný pouze za vyššího
stavu vody narušenou částí u pravého břehu. Ovšem o tomto
víkendu vyšší stav evidentně nebyl, takže jsme lodě přetáhli
a pokračovali jsme dál. Ale než jsme stihli pořádně namočit
pádla, byli jsme pro změnu u jezu …
jez č. 3 = Kaňov
říční
kilometr 16,2 - bez jakýchkoli diskusí je tento jez
nesjízdný, takže lodě jsme přenesli a pak jsme udělali
pauzičku na vykoupání - ponechat vodopád více jak 2 metry
vysokého jezu bez povšimnutí by také byla hrubá nekázeň.
No a za jezem nás opět čekali peřeje, takže jsme lehce
otloukli lodě o kamínky a za chvíli jsme přijeli k dalšímu
jezu …
jez č. 4 = Krhanice
říční
kilometr 15,45 - první jez, který byl sjízdný, takže
jsme ho všichni jeli. Jindra signalizovala pobyt lodi na jezu
hlasitým jekotem a Valachy vlnka pod jezem převrhla, díky čemuž
jsme mohli zapít první udělání.
A zase chvilku peřejky,
kousek voleje a byl tu další jez …
jez č. 5 = Pěnkava
říční
kilometr 14,95 - tedy přiznám se, že ať dělám co dělám,
jak vypadal tenhle jez si už vzpomenout nedokážu. Podle vodáckého
průvodce je ale tento jez údajně sjízdný propustí zhruba
uprostřed řeky a mám pocit, že i my jsme tento jez jeli a zřejmě
všichni bez problémů, protože kdyby se někdo cvaknul, alespoň bych o
tom měla záznam. (“Svatá
pravda” - pozn. Olda.)
To co následovalo
pod jezem, o tom se ovšem nikomu z nás v noci určitě
nesnilo. Projížděli jsme zhruba tříkilometrový úsek poměrně
náročných peřejí - prubířský kámen všech partnerských
i nepartnerských vztahů. Boky lodě se tloukli o kameny, co chvíli
musela některá z posádek uvolňovat své plavidlo uvízlé
mezi balvany a téměř všechny lodě se v tomto úseku udělaly,
některé pro velký úspěch i vícekrát. Ovšem veškeré
partnerské svazky i nesvazky to přežili bez poskvrny a
lodě nakonec také (i když mnohdy měly namále).
Mezi nejkurióznější
převržení určitě patřilo cvaknutí lodě Brziho a Simči,
kteří se slitovali nad “stopařem” Pionýrem - tomu ujela
loď s Honzou a Podčarovkou po té, co ji jako obětavý porcelán
uvolnil z kamenů. Coby “stopař” ovšem nezvládl nástupní
manévr, takže se všichni tři pěkně vykoupali. A pak berte
stopaře … - ale na druhou stranu Pionýr svůj neuvážený
manévr odnesl pěkně odřenými zády.
Příjemnou změnou
a alespoň chvilkovým vysvobozením z peřejnatého zajetí byl
jez na okraji Kamenného Újezdce …
jez č. 6 = Lesní
jez
říční
kilometr 12,05 - jez je sjízdný propustí, jen najetí
velmi znepříjemňuje silný proud, který nekompromisně táhne
plavidlo vpravo do náhonu. No ale zvládli jsme najet všichni (někteří
sice až na podruhé) a projeli jsme bez komplikací. A pod jezem
nás opět čekali - určitě všichni uhádnete - samozřejmě
peřeje, ale ne již tak drastického rázu, které zakrátko
vystřídal volej před dalším jezem …
Ne nenásledoval další
jez, ale na rozhraní peřeje/volej jsme po zdolání 6-ti jezů,
hromad kamení a pár chvilek klidné vody zastavili u levého břehu
v hospodě U Staré pošty v Kamenném Přívoze. Bylo cca 16,00 a za námi byla zhruba první polovina
cesty - před námi byla překvapivě ta druhá. Dali jsme nějaké
to pivo, limonádu, nějaké Chipsy a cuc na klacku a provedli
jsme první obhlídku povrchových zranění (leč duševní byla
možná horší - zvláště u některých “stopařů”).
Vzhledem k pokročilé
hodině a s vidinou mnoha kilometrů před námi jsme se příliš
dlouho v hospodě nezdržovali a cca v
16,30 jsme se vydali dál …
jez č. 7 = Kamenný
Přívoz
říční
kilometr 11,0 - narušený jez je sjízdný vorovou
propustí a všichni jsme ho sjeli bez velkých obtíží (také
jsme ho celou půlhodinku studovali přes plot hospody). Pod
jezem jsme absolvovali nezbytné peřejky a už jsme zase byli na
voleji - alespoň jsme se mohli v klídku pokochat okolními
lesy a prohlédnout si vysoký kamenný železniční viadukt nad
roklí Kocour. A už tu byl další, pro
dnešek poslední jez …
jez č. 8 = Žampach
říční
kilometr 9,85 - jez je sjízdný vorovou propustí, ale díky
kamenům pod propustí to není žádná legrace. Chvíli jsme
jez pozorovali a ostřílení vodáci udíleli rady. Pak jsem, v domnění,
že i ostatní odjíždějí, já s Vrstevničkou přetáhla loď
přes jez a odjely jsme, takže další vím jen z vyprávění
…
… všichni ostatní
sice rovněž nasedli do lodí, ovšem s úmyslem jez sjet. A někteří
i okusili záludnost kamenů pod jezem, takže o zábavu bylo na
dost dlouho postaráno. A kromě krásných zážitků (u těch,
co sjeli) a duševních otřesů (u těch, co se cvakli) byli
zaznamenány i materiální ztráty - Honza a Podčarovka zde
utopili svá trička BBCC (pantofli Podčarovky pak, již
zcela neočekávaně, ulovili o několik kilometrů dále).
Pod Žampachem nás
pak čekal snad nejromantičtější úsek celé Sázavy, kdy řeka
protéká sázavským kaňonem s nepřístupnými skalnatými srázy
a břehy i skalnaté ostrohy jsou posety různorodými sruby a
chatami.
Peřeje se střídaly
s krátkými úseky stojaté vody, sluníčko se poměrně
rychle začalo schovávat za vrcholky stromů a horký den vystřídal
podvečerní chlad, který jsme zvláště na vodě začali pociťovat
dosti znatelně.
říční kilometr
3,5 - minuli jsme Pikovický kemp a
vjeli jsme do poslední etapy naší cesty - tedy na závěrečný, třiapůlkilometrový
volej. Na březích řeky rychle přibývalo chat a různých
rekreačních stavení, již tak špinavá řeka byla ještě špinavější
a na hladině jsme potkávali čím dál více plastových lahví.
cca 19,00 -
postupně jsme přijížděli do Davle. Zpěv ptáků v korunách
stromů nahradil křik jakýchsi opilců na silnici, vůně lesa
byla nenávratně pryč a nad řekou se nesl smrad spalovaného
odpadu - hurá, civilizace je tady !!!
Jako první dojela
do cíle loď s obsazením Honza + Pionýr + Podčarovka, která
na závěrečném voleji tvrdě soutěžila s lodí Vašek + Ryšavka
- ti se ovšem nakonec museli spokojit až s druhým místem.
Cvakání:
Honza + Pionýr + Podčarovka - 3x
Brzi + Simča - 1x
Valaši - 1x
Brácha + Jindra - 2x
Olda + Hanka - 1x
Necvakání:
ani jednou se samozřejmě
necvakli ti ostatní - tedy
V Davli jsme rychle vytahali lodě z vody, Valaši bez dlouhého otálení naložili loď, rozloučili se a ujížděli ku Praze - takže nás bylo …
… 21 lidí + 9 lodí + 2 stany postavené + 3 stany nepostavené + 8 aut …
… a řidiči odjeli
pro auta do Týnce.
20,15 - nakládání
lodí, převlékání do suchého, odjezd k Brzimu
cca 21,02 -
konečně jsme byli doma - tedy na Brziho letním sídle a následoval
nejdůležitější bod večera = Oldovy BUŘTY V PIVĚ.
Nekonečně dlouho jsme čekali na první porce této božské
many (remoska nás pěkně vypekla a místo aby buřty rozpekla
za 20 minut, trvalo jí to podstatně déle), ale dočkali jsme
se první várky, druhé i třetí. A pak jsme s plnými žaludky
poměrně rychle odpadávali do svých pelíšků a spokojeně usínali.
Jen Jindra ještě chvíli místo spánku ve 1200trojce statečně
střežila zbylé stěrače a hbitě odehnala každého
podezřelého z okolí našich aut.
| Rekapitulace: | |
| Celkem se zúčastnilo: | 23 lidí |
| Celkem aut: | 9 |
| Celkem lodí: | 10 lodí |
| Celkem přespalo: | 21 lidí + 9 lodí + 8 aut |
| Celkem stanů: | 2 postavených + 3 nepostavený |
| Počasí: | na půlku září neskutečné teplo, t = cca 28° C |
| Hrubý čas: | 5:30 |
| Celkem km: | 19,35 říčních km |
| Trasa: | Týnec nad Sázavou - Krhanice - Kamenný Újezdec - Kamenný Újezd - Pikovice - Davle |
| Cesta: | peřeje, volej, jez a tak pořád dokola |
Neděle 12. září
cca 8,00 -
vrzli dveře a do pokoje se tiše vplížil Píťa, který
fotoaparátem dokumentoval veškeré ranní nedění na Brziho
letním sídle. Naštěstí ale občas kontroloval, zda je film
ve fotoaparátu správně založen, takže se nikdo nesnažil
sebrat mu tuto “nebezpečnou” hračku, ale v klidu jsme si
ještě chvilku pospali.
cca 8,30 -
pomalu jsme začali vylézat do slunečného rána a při dojídání
sobotních zbytků jsme rychle propadli lenivé nedělní siestě.
Pak ale začalo hrozit, že znovu usneme a tak jsme raději začali
uklízet a připravovat se na dnešní plavbu.
11,40 - konečně
jsme se dopracovali k odjezdu do Týnce - jen Kožaři nabrali
kurz do Prahy a dnešní jízdy se neúčastnili. Takže pro dnešek
nás bylo …
… 19 lidí + 8 lodí + nějaké ty stany + 7 aut …
Cestou do Týnce ještě
Honza s Brzim přistavili svá auta na most do Krhanic, abychom
se měli po dojezdu čím přeautit a za chvíli jsme byli na nám
již známém parkovišti v Týnci. Ovšem, pokud si myslíte,
že jsme hned shodili lodě na vodu a vyjeli jsme, asi byste prohádali
- nejprve jsme zašli na startovní pivo do turistického a vodáckého
centra Bisport. Pak teprve jsme byli připraveni odrazit od břehu
…
12,30 -
odjezd. Dnes jsme měli naplánován stejný úsek jako včera -
jen konec byl stanoven v Krhanicích. Hned po vyplutí se na
kamenu cvaknul Brácha s Jindrou, pak si, po bezchybném splutí
jezu č. 1 = Podělusy/Chrást, dala loď Netrefil + Žádnej
jednoho břehuláčka (samozřejmě již s opět plně naloženou
lodí) a před druhým jezem = Brejlov absolvovala ostudnou
vodáckou záležitost ještě naše loď - na tom nejvolejovatějším
voleji 10 metrů před jezem jsme s Vrstevničkou zůstali viset
na kameni, který pod hladinou vůbec nebyl vidět. Do špinavé
vody se ani jedné z nás nechtělo a tak jsme tam viseli dokud
se nad námi neslitoval Netrefil se Žádným, kteří nás po pár
uvolňovacích manévrech nakonec nevodácky svou lodí z kamene
sešťouchli. Ale přiznám se, že nám dvakrát do smíchu
nebylo.
Pak už byla celkem
pohodička - chvíli jsme jeli peřejkami, chvíli jsme soulodili
na voleji, no a sem tam jsme přetáhli nebo sjeli jez (na Kaňově
jsme se samozřejmě neopomněli ve vodopádu jezu vykoupat).
Sluníčko nádherně svítilo a hřálo a z vody kolem nás
koukaly různě tvarované balvany a kusy stromů. Až
by si člověk mohl připadat jak na horském potoce kdesi v divočině,
kdyby ho ovšem do české reality neustále nevracely slepice neúnavně
hrabající na březích kolem řeky a hledající tlusťoučké
červíky. Zkrátka romantika.
Cvakání:
Brácha + Jindra - 1x
Netrefil + Žádnej - 1x
Necvakání:
ani jednou se samozřejmě
necvakli ti ostatní - tedy
14,45 - na říčním kilometru cca 15,35
- tedy pod Krhanickým mostem jsme tahali lodě z vody, dojeli
jsme pro auta a odjeli jsme všichni zpět do Týnce, abychom ještě
naposledy navštívili turistické a vodácké centrum Bisport -
tentokrát za účelem pozdního oběda. Nutno přiznat, že ačkoli
jsme s tímto podnikem byly napoprvé přímo nadšeni, nyní naše
radost rychle opadávala - trvalo celé dvě hodiny než jsme
byli obslouženi.
17,15 - konečně
najedeni jsme opustili Bisport - někteří jeli vrátit lodě,
Brácha s Jindrou a Píťou odjeli k domovu a Olda s Hankou a
se Simčou na chatu.
17,45 - vrátili jsme lodě - kontrolou překvapivě prošla i
naražená špice u Honzovy lodě, vyinkasovali jsme zpět zálohu
a rovněž jsme odjeli zpět na základnu
Cestou zpět k Brzimu
letnímu sídlu se mi v Borku ještě zdařilo s mým červeným
Favoritkem zapadnout kolem do dešťové škarpy - na úzké
silnici jsem uhýbala protijedoucímu autu a holt jsem to
neodhadla. Majitel pozemku byl ale na podobné karamboly evidentně
zvyklý a s jeho pomocí (a s Brziho a s Pionýrovou a s Pfyzikovou
a s …) jsme auto ručně vyzvedli (jinak to prostě nešlo) a zase
vrátili na silnici. Naštěstí to auto a hlavně kolo přežilo
bez úhony (ovšem já jsem v Borku protijedoucímu autu uhýbala
rozhodně naposledy).
| Rekapitulace: | |
| Celkem se zúčastnilo: | 18 lidí |
| Celkem aut: | 7 |
| Celkem lodí: | 8 |
| Počasí: | nádhera, t = cca 28° C |
| Hrubý čas: | 2:15 |
| Celkem km: | 4 říční km |
| Trasa: | Týnec nad Sázavou - Krhanice |
No a pak už následovalo jen balení, loučení a odjezd. Takže zase příště AHOJ !!!
VrstevniceJ
P. S.
Závěrem si přece
jenom ještě neodpustím jednu poznámečku …
V létě na Vltavě
jsem, coby vodácký zárodek blíže neznajíc jakýkoli říční
tok, měla pocit, že řeka je špinavá evidentně vůbec netušíc,
jak špína vypadá. Přišlo mi úplně normální, že v peřejích
jsou vidět všechny balvany, kamínky a oblázky ve své přirozené
barevnosti až do toho nejmenšího a i na voleji člověk bez
problémů viděl, jak to vypadá v, pro vodáka, nejkritičtějších
místech pod hladinou (místy i hlouběji). O rybkách vyhřívajících
se na zlatých písečných mělčinách ani nemluvě.
Sázava tedy byla,
alespoň pro mě, naprostý šok - říční tok svou barvou (i
teplotou) bílýho kafe připomínal spíše stoku, kde všechny
balvany (oblázky příliš vidět nebyly) byly potaženy stejným
našedlým povlakem a i když v peřejích byly přece jenom vidět,
na voleji byl člověk naprosto ztracen, protože skryté
balvanové nebezpečí spatřil až na vzdálenost zhruba 10-ti
centimetrů (pokud ho vůbec spatřil), kdy už toho s lodí příliš
nesvedl. Rybu pak bylo možno pouze vytušit ve
chvíli, kdy sebou mrskla na hladině. (A to je prý Lužnice v tomhle
směru ještě horší.)
Hluboce se tedy
omlouvám Vltavě a doufám, že příští rok nám zůstane,
alespoň stejně “špinavá” jako letos, rovněž příznivě
nakloněna.
AHOJ !!!
Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1999
Připomínky mi prosím napiš :
Datum poslední úpravy :
07. dubna 2011
Copyright © BBCC, 1999