V Praze, 8. 6. 1998
Ahoj lidi,
čas neuvěřitelně rychle letí, 14 dní uběhlo jako voda a za námi je již sedmá akce BBCC s názvem BOREK, kterou pro nás připravil Brzi v okolí svého letního sídla v Borku nad Sázavou u Jílového u Prahy. Původním záměrem bylo, že i klávesnice bude tentokrát plně v kompetenci Brziho, ale vzhledem k jeho pracovnímu vytížení v tomto týdnu jsme nuceni se opět držet tradice s tím, že Vrstevnice napíše, jak to viděla, Brzi pak opraví její četné gramatické chyby a dopíše, jak on to viděl, pošle to zpátky Vrstevnici a ta až to rozdejchá, rozešle to všem.
Pátek 29. května 1998
Víkend začal klasicky - tím ovšem není myšlen sraz u
garáže, ale fakt, že někdo něco zapomněl. Hned na samém
počátku byla akce Borek smrtelně ohrožena, když Vrstevnice
zapomněla v lednici maso na špízy. Naštěstí si však brzy
uvědomila svou fatální chybu a vrátila se. Všem, kteří v
sobotu večer po náročném výletu mlčky pomlaskávali, když
se cpali Vrstevnicovými špízy, při četbě těchto řádek
jistě běhá mráz po zádech.
Nicméně Vrstevnice byla jako první na srazu v 17,30 v
Kunraticích u restaurace Zelené domky (název Zlaté domky z
elektronické mapy IM30 je tedy skutečně mylný), kde se
postupně sešli:
Po krátkém přivítání, bez tradičního oblepování aut
samolepkami, vyjelo krystalizační jádro výpravy v 17,55
směrem na Borek. První část cesty - do Jesenice - byla
poněkud fádní, protože rychlost do 5 km/hod. nikoho
nenaplňovala velkým nadšením, ale po odbočení na Psáry
pomalu začala stoupat rychlost jízdy a tím i nálada.
V 19,00 s písní na rtech dojelo krystalizační jádro
výpravy do Borku. Slunce stálo v nadhlavníku a Brzi v tričku BBCC
nás vítal ve dveřích a zval nás na pohoštění připravené
na verandě svého letního sídla.
Po vyložení aut to sice vypadalo, že přijel celý zájezd, ale nakonec se úspěšně podařilo vše narovnat do útrob Brziho letního sídla. Po nezbytném seznámením s Brziho systémem mytí nádobí (předpírka - hlavní praní - máchání, vše ve studené vodě venku ve škopcích), systémem mytí rukou (hlavní praní - máchaní, opět ve studené vodě venku v umyvadlech), mytí zeleniny v kýblu, se systémem tříděním odpadů a se systémem splachování polosuchého záchodu pomocí stříkací pistole s nastavením jemného rozptylu se již všichni mohli nerušeně věnovat připravenému občerstvení (včetně čokoládových lázeňských oplatek, které na Vrstevnici působí jako perník říznutý koksem) a večeři ve stylu variace na volné téma. Nutno podotknout, že dům byl jídlem přeplněn. Vše lze shrnout pár slovy - perfektní pohoštění, perfektní obsluha (nahoře S), zkrátka krásný příjemný večer s volně plynoucí konverzací zaměřenou především na zítřejší výlet a se skleničkou (z umělé hmoty) J. Danielse před spaním.
Rekapitulace:
Počasí: teplota, tlak, rosný bod ideální -
prostě nádhera.
Celkem jsme ujeli: cca 35 km
Průměrná rychlost: 5 - 90 km/hod.
Celkový čas: cca 1 hodina
Cesta: pro auto skutečně nenáročná, pro
řidiče náročná psychicky hlavně v první fázi cesty
Celkem se zúčastnilo: 6 lidí
Celkem přespalo: 6 lidí
Celkem aut: 4
Sobota 30. května 1998
Mezi 7,00 - 8,00 jsme se začali hrabat ze
svých pelíšků, pomalu jsme se probouzeli k životu a
konečně jsme počali oblékat trička BBCC
(nutno podotknout, že kdyby nebylo Rajčete, který je otcem
myšlenky a Brče, který tuto myšlenku zrealizoval, asi bychom
tento slavný okamžik v historii BBCC
nezažili).
V 9,07 dorazili externí členové a příznivci BBCC
Franta + Vojta Širlovi (Honzu nechali v nemocnici se slepým
střevem a Evu řečenou Podnikatelka nechali doma jako týlové
a komunikační zabezpečení) a těsně za nimi v 9,09
přijeli Jandovi (Olda + Marcela).
Ačkoli měl být Brzi v 9,30 na náměstí v Jílovém
u Prahy, již v 9,31!!! (podle času Vrstevnice - pozn.
Brzi) klidně nasedal do auta a bez většího vzrušení, že
jede pozdě, odjel směrem k náměstí.
V 9,45 byl manželkou Danielou přivezen Jirka
Daněček a dorazili rovněž Bohuňáci (Pepa + Nikolka + bez
Šmudly), kterým vůbec nevadilo, že neznají cestu a nevědí,
kde má Brzi letní sídlo. A oblékala se trička BBCC.
V 10,00 jsme měli podle původního plánu vyjíždět
na dnešní výlet, ale fakt, že se Brzi ještě nevrátil z
náměstí a Krejčík volal z Kamenného Přívozu, že se
ztratil, nás i naše kola ponechával zatím v klidu.
V 10,25 konečně pod Brziho vedením přijíždějí:
Opět se ukázalo se, že bez mobilních telefonů není možné cokoli zorganizovat a nikdo z BBCC si nemohl vzpomenout, jak se lidé setkávali v minulosti, když mobilní telefony ještě nebyly.
... a je nás 24 lidí !!!
A oblékala se trička BBCC. Brzi
členům i příznivcům BBCC nabízel
nebo vnucoval plánek trasy výletu, na kterém preventivně
nebyly zakresleny vrstevnice. Vrstevnice dělala, jako že ji to
moc nezajímá, neměla se totiž čeho chytit, protože
neviděla svoje kolegyně vrstevnice. Pak si ale mapku vzala a
vzápětí začala kritizovat, proč se jede právě tudy, když
na její mapě je trasa pro cyklisty zakreslená jinudy. Brzi
však nepřipouštěl žádnou diskusi a argumentoval tím, že
si celou trasu projel a že není nijak zvlášť obtížná.
Ostatní členové a příznivci BBCC
volně konverzovali, popíjeli pivo, děti se honily, na čistě
modré obloze svítilo sluníčko, Jirka Krejčík lepil Johance
kolo a Brzi seznamoval zbytek zúčastněných se systémem mytí
nádobí, rukou, zeleniny, prováděl praktické ukázky
splachování polosuchého záchodu a neustále rušil ranní
poklid sdělením, že máme zpoždění.
V 11,05 byl KONEČNĚ vydán povel ke startu, což si
však mnoho účastníků vysvětlilo tak, že si má dát
startovací pivo. Nakonec ale postupně všichni vyrazili za
Brzim, kromě Rajčete, který dál v poklidu promazával své
kolo a dopíjel své startovní pivo. Na otázku, proč ještě
není převlečen vůbec nereagoval a bez sebemenší známky
vzrušení pomalu dopil svoji ranní kávu. Pak si konečně
oblékl tričko BBCC a vyrazil za
ostatními.
Na Brziho letním sídle zůstala pouze Daniela Daněčková,
která měla dvě hodiny po našem odjezdu čekat v Davli na
Jirku, aby ho mohla odvézt na chatu za dalšími rodinnými
povinnostmi. Později se sice ukázalo, že tento odhad byl
příliš optimistický, ale přesto měla nakonec Daniela velice
strategický význam pro tuto akci, neboť Brzi začal cestou do
Davle postrádat své klíče od letního sídla.
Z Brziho letního sídla jsme vyrazili směrem na Chotouň
příjemnou lesní cestou vinoucí se úbočím zalesněných
kopců Halíře a Drnka patřících do areálu
Hornopožárských lesů. Sluníčko svítilo, Vrstevnice byla
spokojená, že jedeme po její kolegyni, všude kolem nás
vonělo luční kvítí a jehličí, kolemjedoucí chataři nám
spílali z útrob svých vozů, abychom uhnuli z cesty (že není
kam je zjevně nezajímalo) a Brzi se svým vodičem Radkem
Dvořáčkem sprintoval na čele pelotonu v domnění, že
udává rychlost, což zase zjevně nezajímalo Johanku, které
se tentokrát příliš šlapat nechtělo a svou rychlostí
neustále nutila ostatní, aby se na ni čekalo.
Po okraji lesa jsme přijeli k rozcestí, kde jsme se vydali
cestou upravenou těžkými těžebními stroji (což některé
účastníky nutilo sesednout a jít pěšky) až k hustým
porostům mladých smrčků, kterými jsme se přes kořeny a
kameny jen ztěžka prodírali. Zde začalo první reptání v
řadách účastníků, proč jsme nejeli po silnici, ale Brzi
diskusi rázně odmítl argumentem, že přece máme horská kola
a po silnici může jezdit každý blbec. A pokračovali jsme
dále po krásných lesních cestách, sluníčko svítilo, kolem
nás voněl les a zatímco se většina kochala okolím,
někteří zúčastnění neustále reptali.
Ve 12,14 narušil stereotyp jízdy první pád -
Jirka Krejčík se ocitnul na zemi. (Rozhodně není bez
zajímavosti, že Jirka spadne z kola na každém výletu,
kterého se zúčastní a mnohdy ne jen jednou.)
Ve 12,20 jej následovala Hanka Vaňková, které se
zdařil přemet přes řidítka a jako první v historii BBCC
byla praštěná kolem. Bohužel premiéru tohoto akrobatického
výkonu nikdo neviděl, ale byla nám dopřána repríza a
utržené šrámy na Hančině obličeji a rameni hovořily za
vše.
Pádovou desetiminutovku uzavřel ve 12,24 opět Jirka
Krejčík, který se přerazil o Vrstevnici (zde je velké
„V" správně) a opět podpořil tolik diskutované téma
o „bezpečnosti" klipsen. Pro objektivitu je nutné
podotknout, že uvedená diskuse probíhá zcela mimo
cyklistické a bajkařské (nikoli od slova bajka, ale bike)
kruhy, kde jsou klipsny naopak uváděny jako bezpečnostní
prvek pro těžký terén. Ovšem někteří členové BBCC
považují tuto diskusi za úplnou blbost a Vrstevnice se
domnívá, že kdyby je Jirka býval neměl, neobtisknul by jí
řetěz na lýtko.
A vyjeli jsme z lesa, vzájemně jsme se ošetřovali a
litovali, Honza Vaněk prohlásil, že má hlad a ptal se jak
daleko je do Davle. Franta Širl pro změnu zase reptal, proč
jsme nejeli jinudy a že jedeme moc pomalu, Vrstevnice zatím ani
muk a Honza měl žízeň, protože první startovní pivo už
vypotil. A v tomto poklidu jsme ve 12,55 dojeli až do
Libeře.
Brzi se nás neustále snažil popohánět k jízdě, protože
touhle dobou jsme údajně již měli obědvat v Davli (kam v
tuto chvíli rovněž přijíždí Daniela, aby odvezla Jirku
Daněčka). Rychle proto vyhlásil další zastávku v
Záhořanech, nasedl na kolo a odjel sprintem za svým vodičem
Radkem Dvořáčkem. Větší část výpravy vyjela za nimi,
menší část podlehla vábení zlatavého moku v oroseném
půllitru s vysokou pěnou v hospodě, která se vyloupla hned za
první zatáčkou a o které Brzi předpokládal, že zůstane
nepovšimnuta. Ve své naivitě setrval až do chvíle co si
přečetl nástin tohoto zápisu od Vrstevnice. Zatímco tedy
Brzi s Radkem Dvořáčkem a většinou účastníků čekali 20
minut v příkopu u silnice před Záhořanama, někteří
výtečníci (Honza Brčák, Pepa Bohuňák, Vrstevnice, Jirka
Krejčík s Johankou, Mirek Šnábl a Jirka Daněček) nejenže
popíjeli pivo (Honza už druhé, Johanka pila limonádu), ale
ještě se dohodli jak ostatní oklamou tvrzením, že měli
defekt a museli lepit. Tuto nehoráznost tvrdil Brzimu v
Záhořenech s úsměvem na rtech i Jirka Daněček, se kterým
se Brzi zná už od první třídy obecné. (Tomu se říká
falešné kamarádství.) Franta a Vojta Širlovi jako jediní
nečekali s ostatními, ale s reptáním, že jedeme příliš
pomalu vyrazili napřed směrem k Davli.
A následoval nejkrásnější úsek cesty vedoucí
zalesněnými roklemi, plný různých brodů přes Záhořanský
potok. Co chvíli jsme projížděli vodou, mladší i starší
účastníci akce se přestávali ovládat a radostně výskali a
Honza Vaněk zapomněl, že má hlad. Vzájemně jsme si
doporučovali ty „nejsjízdnější a nejmělčí místa"
a s napětím jsme očekávali, kdo se konečně vykoupe.
Nebudeme Vás zbytečně napínat, nevykoupal se nikdo, ale
mokrých bot bylo dost. Zato Honza Vaněk ve 13,29
netradičně píchnul. A jako již tradičně samozřejmě v lese
místo před hospodou.
Mnozí si ověřili, že široké pneumatiky horského kola
kladou ve vodě značný odpor. Zde mají výhodu těžší
váhy, protože můžou brod projet setrvačností se zvednutýma
nohama, zatímco ti lehčí, (např. 85 kg) musí při průjezdu
brodem šlapat a pak si obvykle namočí boty. Zkrátka bylo
radost pohledět, jak Jirka Daněček ladně, s obrovským stereo
gejzírem projíždí i velmi hluboké brody.
A konečně jsme dojeli do bufetu za tratí v Davli-Libřici,
kam jako první dorazil Brzi s Radkem, za chvíli přijela Radka
Dvořáčková, pak se dlouho nic nedělo a přijeli Širlovi -
již bez reptání, že se jede moc pomalu. Zatímco se peloton
postupně sjížděl k bufetu, Vrstevnice a Brč pomáhali
Vaňkům zalepit obě díry v duši. Vzhledem k tomu, že se to
Mirkovi zdařilo až na třetí pokus (nutno podotknout, že po
druhém nezdařeném pokusu chtěl Honza Vaněk duši vycpat
mechem, ale tento návrh byl, zřejmě vzhledem k velikosti
ventilku, otcem Mirkem zamítnut ), strávili v lese
neplánovaně půl hodiny (u Mc Larenu by za tuto dobu
samozřejmě spravili o 599 duší více) a ve 14,30
dorazili za ostatními k bufetu.
Výprava BBCC postupně obsadila
téměř celý bufet, prodavačka nestačila točit pivo, děti
si stále kupovaly zmrzlinu, plynula veselá konverzace,
účastníci si sdělovali veselé historky z právě
absolvované cesty, prostě vládla pohoda. Olda Janda se
pochlubil, že našel cyklometr - nebyl s ním sice moc spokojen,
protože se jednalo pouze o beztlačítkový dámský model, ale
na druhou stranu radoval se z něj pouze do chvíle než Jirka
Daněček, podpořen prázdným držákem na svém bajku,
přišel s tím, že právě takový v Záhořanském údolí
ztratil. Olda alespoň využil situace a při vracení
vyjednával o počtu piv jako nálezném. Do uzávěrky tohoto
zápisu se nám však nepodařilo zjistit, k jaké dohodě
nakonec došlo.
Při zběžné kontrole svého batůžku Brzi náhle zjistil, že
nemá klíče od svého letního sídla. V této chvíli byla
úspěšnost akce Borek podruhé smrtelně ohrožena, protože
maso na špízy bylo v chatě ve sklípku, ale na druhou stranu
mohl přijít na řadu strategický význam Daniely Daněčkové,
která již dobrou hodinu čekala v Davli, aby vyzvedla Jirku a
vrátila Brzimu náhradní klíče - vše tedy záviselo pouze na
tom, aby Brzi nezapomněl klíče od Daniely vyzvednout. Jirka
Daněček se proto rozloučil s výpravou BBCC
a odjel vstříc své choti doprovázen Brzim, který kromě
převzetí klíčů měl ještě objednat oběd v hospodě.
Ve 14,55 se Brzi vrátil s dobrou zprávou, že má
klíče a se špatnou zprávou, že všechny hospody v Davli jsou
totálně vyjedené. Nikomu to však nevadilo, protože většina
účastníků pojedla ze svých zásob, nebo si dala utopence v
bufetu. To, že oběd odpadá, však řada účastníků výpravy
pochopila jako povel k zakoupení dalšího piva. Honza
pokračoval již čtvrtým pivem a Franta a Vojta Širlovi to
nevydrželi a s reptáním, že jedeme pomalu odjeli napřed a
brzy je následoval i Olda Janda s Marcelou.
V 15,10 jsme konečně po intenzivním naléhání
Brziho opustili bufet a vydali se vstříc dalším zážitkům.
Přejeli jsme Vltavu a začali jsme stoupat po silnici vzhůru do
kopce. Brzi samozřejmě rychle zmizel za obzorem a jako vodiči
se mu střídali Radek Dvořáček a Petr Pospíšil.
Po úmorném výstupu se nám za odměnu naskytl překrásný
výhled na údolí Vltavy a Sázavy a okolní lesy, v dálce
houkal posázavský pacifik a nad kopci se na slunečném nebi
začaly objevovat první mraky. Pokračovali jsme stále po
silnici mírně do kopce a opět jsme se všichni sešli v
restauraci v Bojanovicích, která konečně nebyla vyjedená. A
zatímco Johanka se svým otcem Jirkou již dávno obědvala,
poslední tentokrát dorazila v 15,55 skupinka ve
složení Honza Brčák, Vrstevnice a Bohuňáci. Honza si sedl,
vypil páté pivo a usnul.
Restaurace měla příjemné prostředí s kulečníkem, celkem
dobré jídlo, ale lze ji doporučit jenom tehdy, když budete
chtít poznat, jaké nemehlo může dělat číšníka - a to
zcela pomíjím fakt, že si ten člověk nebyl schopen
zapamatovat vůbec nic, takže způsob jeho obsluhy připomínal
spíše burzu objednávek, kdy on s talířem v ruce vyvolával a
my se hlásili o objednaná jídla (přičemž nosil i jídla,
která si nikdo neobjednal). Pro pití jsme si museli chodit k
výčepu, protože na place objednávky sice přijímal, ale nic
nenosil. Postupně jsme se ale nakonec najedli a po právě
absolvované horské túře se nám začala vracet dobrá
nálada, kterou některým z nás lehce začala kazit
skutečnost, že jsme do této chvíle ujeli od rána (cca 5
hodin brutto) zhruba 20 km a do cíle naší cesty zbývalo
dalších třicet a že se blíží bouřka. Pod vlivem tohoto
faktu se Mirek Vaněk a Rajče snažili (nutno podotknout, že
marně) s Brzim diskutovat na téma zkrácení trasy. Jediným
ústupkem bylo Brziho přislíbení, že ze Štěchovic již
pojedeme pouze po silnici a vynecháme kochání se hlubokými
lesy nad Štěchovicemi. V průběhu této diskuse poskytl Jirka
Krejčík, tentokrát rovněž vybaven i plně zásobenou
lékárničkou, stále ještě otřesené Hance první pomoc -
čímsi ji posypal její oděrky a nutno konstatovat, že to ve
zdraví přežila.
Pod vlivem blížících se těžkých a temných mraků,
někteří členové výpravy zneklidněli a rozhodli se opět
jet napřed. Proto nás zhruba v 16,30 opouštějí
Širlovi a odjíždějí rovněž Jandovi, protože Oldovi praskl
drát na zadním kole a měl obavy, že pojede příliš pomalu.
Ostatní stále relaxovali, volně konverzovali, mládež hrála
kulečník a Honza Brčák se vzbudil a dal si šesté pivo. Ale
pod vlivem neustále se kupících mračen a počátečního
blýskání jsme se nakonec rozhodli (k Brziho velké radosti) v 17,20
konečně odjet. V okamžiku našeho vykročení před restauraci
padly k zemi první kapky deště, které nás samozřejmě ihned
přesvědčily o tom, že tuto přeháňku přečkáme při
kávě v restauraci. V 17,31 ale po krátké diskusi na
téma přeháňka versus naše vzdálenost od Brziho letního
sídla, vítězí touha po domově a vyrážíme.
O tom, že jde pouze o přeháňku, jsme mohli být přesvědčeni pouze následující 2 km, protože to, co se na nás z nebe vyvalilo rozhodně přeháňka nebyla a zahnalo nás to do autobusové čekárny v Bratřínově. Nezapomenutelným se stal okamžik, kdy Radek jako jediný odmítal opustit své semišové sedlo, aby nenamoklo. Po zásahu Radky a několika jeho marných náznacích odporu jednoduše sedlo z kola sundal a odebral se i s ním do sucha autobusové čekárny, kde zatím Rajče tiše vzpomínal na své blatníky uzavřené v kufru auta (a ani naše upozornění, že alespoň zůstanou suché a bez bahna ho příliš nerozveselilo). Pohled na ocelově šedou oblohu nás stále více utvrzoval v přesvědčení, že tento déšť hned tak neustane a počali jsme se oblékat do pláštěnek. Nutno podotknout, že tato činnost bavila a rozveselovala pouze ty, kteří své pláštěnky měli při sobě. Ostatním, nevím proč, tuhnul úsměv na rtech.
Jakmile déšť trochu opadl, vydali jsme se na další cestu. V Bratřínově jsme ze silnice odbočili vlevo po zelené značce a kolem hospody U Holínků (kde, což jsme nevěděli, byli před deštěm schováni Jandovi) jsme se pustili prudce dolů do údolí Kocáby. Průjezd tímto krásným údolím, kde jsme se původně měli kochat přírodou a starými trampskými osadami v čele s Ascalonou (zde byla plánována návštěva proslulé trampské hospody a výstup na první nížinnou rozhlednu), lze shrnout do jediného sdělení: prší a prší. V důsledku toho jsme se samozřejmě nekochali, ale ujížděli jsme co to dalo. Nutno podotknout, že za své vzalo i tvrzení starých pranostik, že se zpěvem ptáků končí déšť, protože ačkoli se ptáci v údolí Kocáby mohli uřvat, lilo jako z konve pořád dál.
Kupodivu se již nikdo ani neradoval z projíždění nesčetných brodů. A i když se nikdo nevykoupal, byli jsme všichni slušně zmáčení. Někteří členové výpravy se snažili co nejvíce se ochránit před deštěm několika vrstvami pláštěnek, jiní tento problém řešili ponecháním pouze nejnutnějšího oděvu a umožnili tak vodě volně proudit. V posledním brodu Brzi uprostřed poklekl, aby vyzkoušel jaká je hloubka, ovšem někteří přímí svědci tvrdí, že spadl. Je ale také možné, že se loučil s údolím Kocáby, protože za brodem se cesta již změnila v asfaltku, po které jsme všichni dojeli až do Štěchovic.
Ze Štěchovic, kde nás mimochodem míjel Franta Širl bez Vojty, kterého zanechal v hospodě U Růženky s tím, že pojede napřed (protože se s tak pomalou výpravou nemůže zdržovat) a vrátí se pro něj autem, jsme potom stoupali vzhůru na Hradišťko a dále až do Krňan. V důsledku deště jsme tento několikakilometrový kopcovitý úsek zvládli všichni (včetně Johanky plně podporované otcem Jirkou a Mirkem Vaňkem) bez jediného zastavení (zastávka byla pouze jedna, a to na křižovatce, abychom v mapě zjistili kudy dál, neboť Brzi s vodiči Petrem Pospíšilem a Radkem tradičně udržovali tempo kdesi na horizontu). Odměnou nám za naši námahu byly nádherně vonící lesy kolem silnice a samozřejmě výhled na posázavské polesí.
V Krňanech jsme počkali na Brče, Vrstvenici a Bohuňáky a pak jsme pokračovali přes Hostěradice dlouhým sjezdem do Kamenného Přívozu a s úlevou jsme počali sledovat protrhávající se mraky. V Kamenném Přívozu nás autem minul Franta Širl, který jel pro Vojtu do hospody U Růženky, Brzi vydal pokyn k cestě na nádraží v Kamenném Přívoze a jak jinak - odjel se svými vodiči. Ještě kousek cesty se nám jej podařilo úspěšně stíhat, ale brzy jsme bez Brziho stanuli na rozcestí, kde se Lojza PP začal ptát na cestu kolemjdoucích. Nebudu Vás zbytečně unavovat popisem následujících událostí, ale jejich výsledek byl pro mnohé překvapující (ačkoli mi to nikdy Brzi neuvěříš, ale bylo to překvapení i pro mě samotnou) - zatímco hlavní peloton stanul ve 20,25 před Brziho letním sídlem a marně lomcoval uzamčenými dveřmi, čekal na nás Brzi s Petrem, Radkem a Bohuňákama na nádraží v Kamenném Přívoze. A jenom díky mobilnímu telefonu tam nečekají na nás ještě dnes, ale ve 20,58 konečně přijeli a Brzi odemknul dveře, abychom se mohli převléknout do suchého a začít připravovat večeři. Faktem je, že Brzi byl poněkud rozezlen a vzhledem k tomu, že se domníval, že tuto vzpouru má na svědomí Vrstevnice, vykřikoval jejím směrem něco o důtce BBCC za zavlečení části výpravy neplánovanou trasou, ale pak při vysypání svého batůžku našel i první klíče od letního sídla a konečně se začal radovat z návratu.
Vzhledem k pokročilé hodině a mokrému dříví jsme tentokrát nerozdělávali oheň, ale připravili jsme si večeři v mezinárodním stylu: švédský stůl, čínské maso na americkém grilu, arabský chléb a české pivo. A samozřejmě jsme dodrželi i plánovaný předkrm - nakládaný hermelín, který nakonec zvítězil rovněž jako příloha k masu a dezert. Poklidně jsme se projedli až do úplného „bezvědomí" - tiše jsme seděli kolem stolu, i přes nepřízeň počasí jsme si pochvalovali dnešní trasu (zvláště Mirek Vaněk byl velmi spokojen, že se KONEČNĚ pořádně projel, Brzi se už také usmíval) a ačkoli byly přítomny 4 kytary, nikdo na ně nebyl schopen hrát (zatím). Největší aktivitu vyvinula pouze Hanka Vaňková, která coby pokladník BBCC byla neustále ve střehu a odpadlíky kasírovala. Spokojenost zúčastněných dokazuje opět Mirek Vaněk, který se tentokrát překonal a ODMÍTL jet domů již ve 22,30 !!!
Ale ve 23,00 nás přece jenom opouštějí Dvořáčkovi, Pospíšilovi, Krejčíci a Vaňci (tradičně bez Magdy), kolem půlnoci pak odjíždí rovněž Rajče a my ostatní se až do cca 3,00 věnujeme hře na kytaru (ve které zvláště vyniká Franta Širl), zpěvu, konzumaci alkoholu (pivo a J. Daniels) a volné konverzaci. Nakonec jsme zkonstatovali, že takhle dlouho jsme ještě na akci BBCC vzhůru nebyli a odebrali jsme se spát.
Rekapitulace:
Počasí: ráno sluníčko, odpoledne pod
mrakem, k večeru déšť, v noci jasno, prostě nádhera.
Celkem jsme ujeli: cca 50,99 km (ti co byli v
Kaměňáku na nádraží ujeli víc)
Průměrná rychlost: 11,32 km/hod. (Brzi 15,2
km/hod.)
Celkový čas: 4:31:01
Cesta: krásná trasa s různými terény
Celkem se zúčastnilo: 24 lidí bez psa
Celkem přespalo: 12 lidí bez psa
Celkem aut: 12
Neděle 31. května 1998
Opět jsme se vyhrabali kolem 8,00 a postupně, jak jsme
otevírali oči, jsme konstatovali nezvratný fakt, že dneska se
nám nikam nechce. Jen Brzi se držel programu a plánoval
odjezd. Pod vlivem zásob jsme se naprosto samovolně začali
věnovat volnému dojídání zbytků.
Kolem 9,00 ze stanu vylezla i mládež (Vrstevnička,
Magda a Nikolka) a také zkonstatovala nezvratný fakt, že
dneska se jí nikam nechce a postupně otvírala oči u plného
stolu, zatímco Brzi stále plánoval odjezd. Ani lehký déšť
ji nevyrušil od snídaně, zatímco my ostatní jsme přesunuli
zbytky na verandu, kde jsme se nadále věnovali jejich
likvidaci. A Brzi odložil odjezd až po dešti.
Cca v 9,30 odjeli Širlovi (museli v 10,00
vyzvednout pravé Honzíka v nemocnici, který zatím stále
vlastnil slepé střevo) a v cca 10,15 je následoval
Mirek Šnábl a Jandovi (které již zřejmě unavilo volné
dojídání zbytků a čekání na plánovaný odjezd na kole). V
10,30 konečně i Brzi propadl narušené morálce a
konstatoval nezvratný fakt, že dneska se mu nikam nechce a
začal plánovat náš odjezd do Prahy (pod záminkou úklidu).
A tak jsme se při volném dojídání zbytků začali
rovněž zabývat volným balením svých věcí, které ve 13,30
(k Brziho velké radosti) vyvrcholilo nakládáním aut. Tato
činnost ale byla brzy přerušena prudkým deštěm a v
důsledku toho jsme se opět (k Brziho malé radosti) ocitli na
verandě u plného stolu, volně jsme dojídali čokoládové
oplatky a pochvalovali si jak je dobře, že se nám dnes nikam
nechtělo.
Ve 14,55 - 15,05 konečně opouštíme Brziho letní
sídlo a odjíždíme do Prahy, kde vracíme Magdu právoplatným
rodičům a radostně konstatujeme nezvratný fakt, že sedmá
akce BBCC se po všech stránkách
vydařila a že již definitivně končí.
Rekapitulace:
Počasí: ideální na konstatování
nezvratného faktu, že dneska se nám nikam nechce a vhodné k
volnému dojídání zbytků. Prostě nádhera.
Celkem jsme ujeli: cca 35 km
Průměrná rychlost: 80 km/hod.
Celkový čas: cca 1 hodina
Cesta: našim autům známá nenáročná trasa
Celkem se zúčastnilo: 12 - 0 lidí
Celkem přespalo: 0 lidí
Celkem aut: 3
Zhodnocení:
Ačkoli je to neuvěřitelné, ale i přes nepřízeň počasí
(nebo i díky nepřízni počasí), se všem Brziho trasa
nesmírně líbila a každý sám sobě dokázal (díky Brzimu),
že není žádný salát a 50 km je vlastně nicotná
vzdálenost. I když musíme konstatovat, že údolí Kocáby
bychom si ještě jednou rádi projeli za slunného dne, aby bylo
možné náležitě vychutnat všechny přírodní i lidské
výtvory. No a největší obdiv si určitě zaslouží
šestiletá Johanka, která na miniaturním kolečku bez jediné
převodovky absolvovala celou trasu.
Nutno rovněž konstatovat, že Brziho letní sídlo nám
poskytlo nebývalou pohostinnost a klidné zázemí. Na podzim
se, Brzi, rozhodně do těchto míst ještě jednou velmi rádi
vrátíme !
A konečně rovněž za důstojný považujeme křest našich
týmových triček BBCC, které jak se
zdá jsou opravdu kvalitní, protože střídání počasí
přežila bez nejmenší újmy na velikosti či barvě a
příště je tedy můžeme opět po odbahnění použít.
Takže za 14 dní se zase na Vás všechny a Vaše kola těší
Vrstevnice, Brzi a spol.
Příští akce:
Název: BRDY
Termín: víkend 13. - 14. 6.
Hlavní akce: v neděli 14. 6. (trasu připravil Brzi)
Spaní: chata + stany
Copyright © Vrstevnice/BBCC,
1998
Připomínky mi prosím napiš :
Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999
Copyright © BBCC, 1998