Dokud to šlo, tak se Jája rozdávala. Rozdávala se nám všem. Až do posledního dechu. Jája se starala hlavně o nás, o rodinu, o své děti a o svá vnoučata. Bohužel svých posledních dvou vnoučat již se nedožila.
Starala se hodně i o svou práci. Byla neuvěřitelně pracovitá, možná někdy až moc.
Jen o sebe se Jája starala méně, na ni samotnou jí už nějak nezbývalo, takže sebe trochu občas zanedbávala.
Někteří lidé sami sebe neustále pozorují, stále se váží, něco si měří a něco si kontrolují, vysedávají u doktorů. Jája taková nebyla, byla optimistka, nesledovala se neustále, věřila ve své zdraví. Nemyslela si, že by mohla takto strašlivě onemocnět. A to ani ještě těsně před fatální diagnózou. Říkala potom: Nežila jsem v hypochondrické ustrašenosti. Prožila jsem krásný život. Je vidět, že Jája ničeho nelitovala.